Zejména při dopoledním představení byla na tribunách i v předních řadách na prostranství za kostelem hlava na hlavě. „A teď půjdou malí andělíčci a za nimi anděl ponese malého Ježíška,“ okomentovala jedna z místních holčiček své kamarádce dění s očividnou znalostí letošního scénáře vánoční hry v podání místních obyvatel. „To je tady každý rok, ty tribuny i divadlo, víš?“ sdělila ještě holčička.

Každý rok, tedy až do letošku. Po šestnácti sezonách vyhlášený měřínský Živý betlém skončil. Akce, která se během let rozrostla do obřích rozměrů a stala se největší svého druhu na Vysočině, své pořadatele „přerostla“. Její náročnost začala kolidovat s volným časem organizátorů, kterým v průběhu let postupně přibyly rodinné i další povinnosti. „Bylo to tak půl na půl, někteří chtěli pokračovat, druzí už ne,“ poznamenala Tereza Motyčková z pořádajícího spolku Rybníkáři a přátelé.

O případném pokračování tradice měřínského betlému rozhodne čas. „Byli bychom rádi, kdyby to po nás někdo převzal. Musela by ale nastoupit mladá generace a impuls by musel vzejít od nich,“ dodala organizátorka.

Zejména pravidelným divákům, kteří do Měřína jezdili na Štědrý den rok co rok, bude akce chybět. „Je to škoda. Dcera na téhle tradici vyrostla, ale od září studuje v zahraničí a přijede domů až po Štědrém dnu. Dnes jsme tady poprvé jen s manželem. Vnímám to trochu jako symboliku, že něco skončí, ale něco jiného začne. Proto věřím, že když ne příští rok, tak třeba někdy později zase budeme do Měřína o Štědrém dnu jezdit na betlém, možná jednou i s vnoučaty,“ vyjádřila své přání Zuzana Kamarádová z Velkého Meziříčí.