Tábor v Lomnici obehnaný elektrickými dráty se začal budovat na jaře 1940. Původně byl zřízen pro rakouské antifašisty, vojenské trestance a odpírače služby v armádě. Těch prošly táborem v Lomnici asi dvě stovky.

Po napadení Sovětského svazu v roce 1941 začaly do Lomnice směřovat transporty sovětských zajatců.

Hlavní předností Lomnice je okolní příroda, bohatá nabídka hřišť a ekologické projekty. Nevýhodou Lomnice je frekventovaná silnice.
Starostka Lomnice Anna Šomodíková: Snad se obchvatu dožijí aspoň naši vnuci

V otřesných hygienických podmínkách se šířil tyfus, tuberkulóza, úplavice a svrab. Hladoví, nemocní a špatně oblečení zajatci museli vykonávat těžkou práci.

Stavěli silnice i domy, dřeli v lomech v Domašově nad Bystřicí i ve Valšově. Podle dostupných údajů v táboře zemřelo přes 310 zajatců, kteří jsou pohřbení ve zvláštním oddělení lomnického hřbitova. U prvních zemřelých byla zapisována jména a příčina smrti. Pak už se v zápisech objevuje jen evidenční číslo a datum úmrtí.

Fotograf Stanislav Bačovský se formou fotomontáže zamyslel nad tím, jak by asi dnes vypadalo krnovské náměstí, kdyby na něm zůstala jezdecká socha císaře Františka Josefa I.
Monarchisté by rádi vrátili připomínku císaře na krnovské náměstí

Dnes pozemek lomnického tábora označuje kámen s nápisem: „Na tomto místě byla v letech 1940 – 1945 pobočka koncentračního tábora v Osvětimi“.

Před šesti lety Lomnici navštívil Alexandr Pavlovič Nikolaev s manželkou a vnučkou. Přijel až ze Sibiře, konkrétně z města Prekopyevsk v Keremovské oblasti. Jeho velkým přáním bylo poklonit se památce svého otce, válečného zajatce nacistů, jehož hrob se nalézá právě v katastru Lomnice.