Historici připomínají především jeho úlohu během Pražského povstání v roce 1945. „Zaujímá výlučné postavení. Seskočil do Protektorátu v únoru 1945 coby člen skupiny Platinum," líčí Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.

V dubnu se Klemeš společně s kapitánem Nechanským, pozdějším členem České národní rady, přesunul do Prahy. Podle rozkazů z Londýna měli pokud možno co nejvíce vyhovět velení domácího odboje. Ten potřeboval radiostanici v Praze.

VYHÝBALI SE KONTROLÁM

„Vlakem jsme nemohli, v Protektorátu byly tehdy hospodářské kontroly, zda někdo nepašuje potraviny. Měli jsme totiž zbraně a vysílačku. Zařídili nám cestu autem. Měli jsme i padesát prázdných legitimací a pracovních knížek pro domácí odboj," vzpomíná generál Klemeš v projektu Paměť národa.

Jaroslav Klemeš se narodil v roce 1922 ve slovenské Skalici. Po okupaci utekl do Francie, poté do Británie, kde podstoupil parašutistický výcvik. Seskočil do Protektorátu, během Pražského povstání udržoval spojení s exilovou vládou. Za komunistického režimu byl věznen. Od 50. let žil v Ústí nad Labem.

Později v Praze, obklíčen německými vojáky v jedné kobyliské vile, udržoval spojení s exilovým vedením. „Informoval o situaci během Pražského povstání, dokonce v určitých okamžicích musel vysílat nekódovaně, otevřenou řečí," pokračuje historik Rajlich.

Čtěte také: Malíř počasí z Ústí viděl svět jinak

Cesta zpět do Prahy ale byla velmi dlouhá. V lednu 1940 po obsazení Československa nacisty utekl přes Balkán do Francie. Zde se zapojil po boku Francouzů do boje s Němci. Po porážce Francie se mu podařilo dostat do Anglie. Tady se stal výsadkářem.

Výcvik byl náročný, budoucí parašutisté dostali pořádně do těla. Nejtěžší byly výcvikové pobyty ve Skotsku. „Dostali jsme azimut, dva kilometry se muselo jít a nemohlo se uhnout, protože na konci byla další zpráva, kam se máme vydat. Byly tam skály i rašeliniště, kdybych uhnul, nezískal bych tu zprávu," popisuje svou anabázi generál Klemeš.

SKONČIL V LÁGRU

V květnu 1944 ho s ostatními přesunuli na základnu v jihoitalském Bari. Poté jej se skupinou Platinum vysadili v prostoru Nasavrk v noci z 16. na 17. února 1945.

Po válce zůstal v armádě a pomáhal budovat ozbrojené síly. V roce 1949, po komunistickém převratu, byl zatčen, vězněn a skončil na nucených pracích ve Všebořicích. Rehabilitovali jej už v roce 1968. V roce 1997 dostal Medaili za hrdinství i čestné občanství Ústí. Loni mu prezident udělil Řád Bílého lva. Dnes je hospitalizován v Praze.