Zhruba dvacetimetrový kmen se silnými větvemi a šiškami si tam se zájmem prohlíží například školák Filip Mikeš z nedalekého Adamova. „Přijeli jsmes tátou a sestrou Lucinkou. Strom se mi moc líbí. Domů do bytu by se nám ale nevešel, škoda. Už aby byly Vánoce, moc si přeju stavebnici Lego,“ říká chlapec a cumlá lízátko.

Strom pokáceli lesníci ze Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, který spadá pod brněnskou Mendelovu univerzitu. Rostl zhruba padesát let poblíž Olomučan na Blanensku. Jedná se už o osmatřicátý strom ze zmíněného polesí, který Brnu věnuje. Z toho třiatřicátý nepřetržitě v řadě. Lesníci ho museli kvůli velikosti nákladní soupravy a také výšce trolejí v Brně zkrátit.

V sobotu později přijde na řadu i sázení stromků, ze kterých může vyrůst příští vánoční symbol brněnského centra. „Vánoční strom je moc pěkný. Snad do Brna dojede v pořádku přes ty ostré zatáčky. Teď čekáme na vystoupení starší dcery se sborem. A jak se už doma chystáme na Vánoce? No, hodně u nás o nich mluví, ale holky ještě dopis Ježíškovi nenapsaly,“ usmívá se jeden z příchozích Karel Rys z Kanic na Brněnsku.

Na loučení s vánočním stromem pro Brno je u bílovické myslivny podruhé. To Anna Nevěčná, která má v Bílovicích nad Svitavou chalupu, na tuto akci chodí pravidelně už čtvrt století. „Je tu vždy moc fajn atmosféra. Příjemně předvánoční. Děti zpívají. S manželem sem chodíme moc rádi,“ říká důchodkyně.

Rudolf Těsnohlídek a odložené děvčátko

Tradici vánočního stromu v centru Brna inicioval známý spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek. V prosinci roku 1919 nalezl při procházce s kolegy v Bílovicích nad Svitavou odložené děvčátko, které promrzlé odnesli do bezpečí a zachránili. V tehdejší poválečné době bylo podobně odložených a nechtěných dětí bezpočet. Těsnohlídek se inspiroval dánskou Kodaní, kde lidé pod vánočním stromem na náměstí přispívali právě na děti v nouzi.

Vánoční strom republiky se na brněnském náměstí Svobody poprvé rozzářil v roce 1924. Tradice se rozšířila do ostatních měst a o pět let později sbírky přispěly k tomu, že Brněnští otevřeli v Žabovřeskách dětský domov Dagmar. Funguje dodnes. „Doma mám fotografii, kde jsme tři sourozenci u Vánočního stromu republiky v centru Brna. Je z roku 1948. To mi byly čtyři roky. V předkomunistické éře to byl poslední strom stavěný v duchu a charitativním přesahu mého dědečka Rudolfa Těsnohlídka,“ vzpomíná v sobotu odpoledne před myslivnou poslední z žijících vnuků známého spisovatele František Navrátil.

Má radost z vystoupení dětí z dětského domova Dagmar na pódiu a setkání lidí. A také z toho, že se děti z domova společně s městem Brnem starají o hrob jeho předka. „Krásně ho vyzdobily, vyrobily tam srdce z kaštanů. Dědečka jsem jako kluk už nezažil, ale ve vzpomínkách od mého otce stále žije. Co bych si přál? Aby se třeba jednou tyto vzpomínky podařilo publikovat. Ale hlavně si přeji, aby byl mír. To co se nyní děje kousek od nás je strašné,“ loučí se stiskem ruky muž.