Ale s tímto výrazným handicapem dokázala vychovat tři děti, a dokonce se tato rodačka z Domažlicka dokázala vypracovat do pozice předsedkyně Svazu invalidů. Angažovala se i v politice, po listopadovém převratu byla také poslankyní.
„Maminka zemřela na stáří. Poslední rozloučení se dle jejího přání bude konat pouze v rodinném kruhu,“ řekl Deníku Zdeněk Černý, jediné ze tří dětí Váchalové, které je ještě naživu. Dcera jí tragicky zahynula při nehodě, druhý syn zemřel před šesti lety.
O ruce přišla Váchalová jako maličká holčička. Ji i její starší sestřičku Libušku napadla maminka při záchvatu, jenž byl důsledkem neléčené laktační psychózy. „Přišla odněkud zvenku domů. Já byla v kočárku, bylo mi půl roku, čtyřletá Libuška pobíhala kolem. Starší bratr byl v měšťance. Maminka vzala kuchyňský nůž a uřízla mi obě ruce v zápěstí. Pořezala i sebe a také Libušku. Té uřízla jednu ruku do poloviny, druhou skoro celou. Pak šla k sousedům. Ti okamžitě poslali pro lékaře do Kdyně. Zachránilo nás, že nám muž z vesnice, který byl u Červeného kříže, obvázal zápěstí, takže jsme nevykrvácely. Lékaře přivezl jediný vůz taxi, který byl v roce 1932 ve Kdyni,“ popsala před několika lety Váchalová v otevřeném rozhovoru Deníku. „V nemocnici nás dali dohromady. Mně už ale ruce zachránit nemohli, to víte, byla jsem miminko. Libušce zachránili pravou ruku, ale nemohla ji sevřít pěst. Zachránili jí i levou, kterou neměla tak pořezanou, s tou pak vše dělala. Dokonce byla později vyhlášená perníkářka,“ dodala tehdy.
Také Anna se dokázala s nepříznivým osudem zdárně poprat. Od svých dvou let byla stejně jako její sestra v Jedličkově ústavu. Celý život obětovala práci pro handicapované, ve Svazu invalidů to dotáhla až na předsedkyni. Byla třikrát vdaná, porodila tři děti. Dokázala se o ně postarat, i když na tom jeden čas byla finančně tak zle, že neměla ani na jídlo. Měla devět vnoučat, šestnáct pravnoučat, a dokonce tři prapravnoučata. I bez rukou se naučila celou řadu běžných činností.
