Za rok a půl odvedli neskutečný kus práce, od vlastnoručně vykopaných odpadů napříč budovou, přes výměnu všech elektrických rozvodů, po výmalbu. Tisíce brigádnických hodin, tisíce příběhů… „Vážně mohu vybrat jen tři? To bude moc těžké,“ přemítá Kratochvíl.

„Přišla k nám spousta skvělých lidí. Nejvíce mě zaujali ti, kteří nejsou od fochu a nebáli se učit. Lžíci drželi poprvé v životě, přesto ji sevřeli a začali házet.“

Z obleku do montérek

Po chvilce váhání se 28letý muž, kterého byste šacovali spíše na návštěvu rockového koncertu, nechá přemluvit a začne vyprávět. „Poděkovat musím Ondřeji Kůrkovi,“ vysloví první jméno. Oprávněně: tenhle chlapík měl totiž všechny důvody, aby velkoosecké dobrovolníky nenáviděl.

„Je majitelem e-shopu, který dříve obýval sokolovnu. Jak se rozjela rekonstrukce, museli jsme jeho sklady vystěhovat,“ popisuje Kratochvíl. Kůrka se proto odstěhoval do Kolína, kde vybudoval prosperující firmu. „Ale na nás nezanevřel,“ líčí starosta. „Podporuje nás finančně, nebojí se vzít kolečko do ruky, i když v práci chodí výhradně v obleku.“ 

Další setkání má na svědomí láska k dětem. „S Honzou Stařinským jsme se seznámili na rodinném výletě. O rekonstrukci tušil, ale nezapojoval se do ní,“ vzpomíná Kratochvíl. Podruhé se viděli na zahradě sokolovny. „Zjistil, že tam není dětské hřiště a rozhodl se, že ho vybuduje.“

Podobná myšlenka se snadno zrodí, ovšem věřte vedoucímu směny v gastroobchodě, že ji dokáže zrealizovat. „No, moc o tom nevěděl. Všechno si zjišťoval za pochodu na internetu – směrnice, normy,“ usmívá se Kratochvíl. Prostorné dětské hřiště však stojí.

Chcete podpořit sokolovnu i vy? Můžete zde.

„S pár klukama ho vybudovali – od výkopů až po usazení prolézaček,“ oceňuje starosta. Děti si už hrály a Stařinský zůstal. „Pomáhá nám štukovat, exceluje se sádrokartony.“

Nesmíme zapomenout na zástupkyně něžnějšího pohlaví. Barbora Poláková je dobrou duší velkooseckého Sokola. „Na starosti má hlavně papírování, žádá o dotace,“ popisuje Kratochvíl. To neznamená, že zdi budovy nebudou vzpomínat na její ruce. „Když jsme pořádali pracovní tábor pro rodiče s hlídáním dětí, vyštukovala půlku předsálí,“ vyzdvihuje. „Našla si místo v knihovně, má z nás nejblíže ke starším lidem. Dokáže jim vysvětlit, že nechceme v sokolovně pít pivo, ale jde nám o obnovu,“ naráží na počáteční předsudky. „Bára vychovává tři děti, přesto si najde na Sokol čas. Je vážně skvělá.“ 

Ani covid-19 práce nezastavil

Všichni tihle nadšenci už svému cíli moc obětovali – stál je vlastně veškerý volný čas. Dneska už vědí, že oproti původnímu plánu v listopadu neotevřou. „Teď máme akci covid-19,“ říká Kratochvíl. V jeho hlase není slyšet ani stín skepse, jen odhodlání. „Spousta lidí je teď v karanténě, další jsou pozitivní… Nechceme si z toho nic dělat, jen redukujeme počty, které se do sokolovny dostávají. Makáme tam dál v souladu s veškerými nařízeními,“ zdůrazňuje starosta. „Ano, nemoc  rekonstrukci zpomalila, ale jsme na dobré cestě.“

Nejnovější snahou velkooseckých Sokolů je veřejná sbírka. „Potřebovali bychom nová okna do sálu. Až se začne topit, teplo by nám utíkalo ven,“ vysvětluje Kratochvíl. Částka je stanovena na 150 tisíc korun, všechna okna v sokolovně se zatím (asi) měnit nebudou, to by musela cifra vyšplhat do jiných sfér. Dosud se na portálu donio.cz vybrala zhruba poloviční suma. „Třeba se najde nějaká větší firma,“ spekuluje starosta.

Vize je však trochu jiná. „Pokud dá 750 lidí dvě stovky, okna mít budeme,“ nezapře bezbřehý optimismus. Snad bude mít pravdu, tahle parta si vaši podporu vážně zaslouží.