V zábavním parku nemusí být vždy jen veselo. Dramatická situace nastala v sobotu 6. října krátce po obědě. Na dílně pracovali třiačtyřicetiletý Jaroslav Hluchý, který do parku dojíždí pracovat z jiřické věznice, kde si toho času si odpykává tříletý trest za podvod. Na dílnu za ním dorazil sedmapadesátiletý civilní zaměstnanec. Bylo nutné něco svařit. „Když jsem dosvářel, na hlavě jsem měl ještě kuklu, viděl jsem, jak se kolega sune k zemi,“ popisuje kritickou situaci Hluchý. Pak to všechno začalo.

Naštěstí muž, který se s podobnou situací v reálném životě ještě nesetkal, nezpanikařil. „Odhodil jsem věci a běžel k němu. Zjišťoval jsem, jestli dýchá, zkoušel mu tep a díval se, jestli nemá zapadlý jazyk. V tu chvíli jsem si nebyl jistý, jestli jen třeba neomdlel. Mohl se nadýchat výparů ze svařování,“ vybavuje si zachránce.

Muž, kterému se zastavilo srdce, si na ty okamžiky vůbec nevzpomíná. „To se vám vymaže paměť ještě o další půlhodinu dozadu. Z těch kritických chvil si nepamatuji vůbec nic,“ svěřil se muž, který díky duchapřítomnosti kolegy dál žije plnohodnotným životem.

Zpět k dramatickým chvilkám očima zachránce. „Zkoušel jsem zprovoznit vysílačku, ale tu se mi nepodařilo zapnout. Ještě jsem zkontroloval, jestli kolega nemá v ústech zvratky, tak jako se normálně dělá a běžel jsem na vrátnici, aby zavolali pomoc. Pak jsem se vrátil, položil ho zpátky na záda a začal jsem mu masírovat srdce. Pak dorazil ještě jeden další kolega a místní zdravotník, který hledal pomůcky, abychom mu mohli co nejlépe dávat umělé dýchání,“ popisuje Hluchý jedny z nejdůležitějších momentů.

Sám líčí, že hlavou se mu honila ještě jedna myšlenka. „Napadlo mě, jak jsme tam měli svářečku, jestli se nedá nějak použít k tomu, abychom mu dali elektrický výboj. Když vkládáte drát a nechytíte si předtím kostru, tak vám to dá elektrickou ránu. Tak mě napadlo, jestli by tohle nešlo nějak využít. Později jsem se tomu zasmál,“ vybavuje si odsouzený nevšední záchranářskou úvahu.

Zdravotníci po příjezdu muži v bezvědomí napíchli žíly a dali mu dva elektrické výboje. Srdce naskočilo. Vzápětí dostal léky na zklidnění, aby mohl být transportován do nemocnice.

Podle Radana Doubravy, zdravotníka z firmy Medevac, jejíž pracovníci převzali resuscitaci, byli právě první chvíle oživování ze strany kolegy na místě jedním z rozhodujících faktorů. „V takovýchto situacích je úspěšnost pouhých 5 procent. Je to malý zázrak, že muž, který měl zástavu srdce, tu dnes stojí s námi a normálně komunikuje. Byla to opravdu dobře odvedená práce na záchraně života ze strany pana Hluchého,“ konstatoval profesionální zdravotník.

Muž se zdravotními problémy nezažil podobnou situaci poprvé. Podle svých slov už byl třikrát na hranici života a smrti. „Vždycky mám obrovské štěstí. Teď i díky tady kolegovi,“ ukazuje na odsouzeného.

Ten si v pondělí užil mimořádný den. Vedení zábavního parku i vedení věznice se mu rozhodlo veřejně poděkovat. Majitel parku Jiří Antoš mimo jiné ocenil spolupráci s věznicí i firmou Medevac. „Já panu Hluchému, jelikož je odsouzený, nemohu předat poděkování v podobě peněz. Ale on má rodinu a děti, tak jsme se domluvili, že mu pomohu nakoupit vánoční dárky pro jeho děti,“ řekl Antoš a na místě předal několik tašek s dárky pro děti do rukou jiřického vězně. Poděkování se dostalo i dalším aktérům, kteří pomáhali při kolapsu civilního zaměstnance.

Na slavnostní chvíle dorazil i ředitel jiřické věznice Petr Suk. „Jaroslav se zachoval prostě skvěle, tak to má být. Chtěl bych mu také poděkovat a zkusíme se domluvit i na odměně z mé strany. Určitě budeme přemýšlet například o možnosti přerušení trestu,“ řekl Suk. Hluchému zbývá odsedět ještě více než rok a půl.

A co sám hlavní hrdina? „Já jsem moc rád, že to všechno s kolegou takhle dopadlo. V takové situaci jsem nikdy nebyl. Ačkoliv před více než dvaceti lety jsem pracoval v nemocnici a byl jsem u operací na sále, to je ale jiná situace. Také jsem nějaký čas pracoval jako plavčík, kde jsme kurzy první pomoci také měli. Ale popravdě, nejsem si vůbec jistý, jestli jsem tady při resuscitaci udělal všechno správně tak, jak má být,“ říká skromně zachránce života z jiřické věznice. Vedle něj stojící zachráněný muž je však jasnou odpovědí na jakékoliv pochybnosti.