K němu mělo dojít v sobotu 17. června na letišti Hosín v Českých Budějovicích, kam dorazil se svým synem Pavlem, dcerou Janou a jejich rodinami. „Táta je hrozné číslo, dává nám všem pěkně zabrat. Když se dozvěděl, že si ještě jednou skočí padákem, nebyla šance mu to vymluvit,“ řekla dcera Jana.

To potvrdil i syn Pavel a přidal jinou historku. „Táta se mě ptal, jestli mám s sebou lopatu. Když jsem se ptal proč, řekl, že když se to nepovede, aspoň ho hned na letišti můžeme pohřbít.“

Oči, přesněji řečeno sítnice, jsou podle odborníků oknem do mozku.
Stačí pohled do očí. Rané známky Alzheimerovy choroby odhalí už sítnice

Jak ale celá záležitost vznikla? Tandemový seskok padákem byl jedním z vánočních přání Milana Činátla. Bývalý konstruktér v Jawě Týnec nad Sázavou má za sebou 99 samostatných seskoků a jeden tandemový v 74 letech. Přibližně ve 40 letech přestal z důvodu zranění skákat, ale chybělo mu to, proto začal s dalšími koníčky jako windsurfing a šnorchlování.

„Skákání padákem je prostě nádhera. Už ani nevím, kde jsem poprvé skočil, ale nikdy mně to nepustilo. Víte, jen parašutisté vědí, proč ptáci zpívají. Protože to je tak krásný pocit,“ reagoval Milan Činátl.

Za nápadem stál Petr Nevoral z Kolína. Ten přivezl do českobudějovického alzheimercentra poukaz na seskok padákem. „Když jsem slyšel výzvu v Českém rozhlase, že můžeme přes Ježíškova vnoučata někomu takto splnit sen, byl jsem rozhodnut. Sám létám paragliding, takže vím, co to je dívat se dolů z jiné dimenze. Říkal jsem si, že tenhle dárek mi nikdo nesmí vzít,“ popsal zákulisí daru Petr Nevoral.

Podle odhadů postihuje demence až 5 milionů lidí v Evropě, dvakrát častěji ženy než muže
Vědci zřejmě potvrdili příčinu Alzheimerovy choroby. Riziko se skrývá v dásních

Bohužel, zůstalo jen u snu. Zdravotní stav Milana Činátla nebyl takový, aby mohl tandemový seskok absolvovat. „Základem je, aby při přistání zvedl nohy před sebe. A to, bohužel, pan Milan vzhledem ke svému věku nedokázal,“ vysvětlil situaci Petr Nevoral.

Přesto ale Milan Činátl neodjížděl smutný. Letiště mu i s dcerou, vnučkou a několika parašutisty, které pak viděl při seskoku, umožnilo vyhlídkový let. A tak si muž, kterého ani v pokročilém věku neopouští smysl pro humor a chuť pro dobrodružství, alespoň částečně svůj sen splnil. A v jeho očích, upřených k nebi nad letištěm, bylo možné číst: Víte, jen parašutisté vědí, proč ptáci zpívají…