Zařízení, které podvěšené pod dronem monitorovalo záření, je současná vývojářská novinka s názvem DRONES-G z třebíčské firmy Nuvia. Firma by s ní ráda prorazila ve světě. Prezentovaný dron BRUS, který se ukázal jako špičkový nosič, zase vytvořili ve Vojenském technickém ústavu.

Představený dron může vážit i s přídavnými zařízeními až 15 kilogramů a je využitelný pro monitoring záření na menším území. Další významnou výhodou je fakt, že ho lze před odletem naprogramovat a on už pak sám sbírá data na předem určené trase. Poté se automaticky vrátí na základnu. To vše přesně, rychle a levně. Pokud se ve vzduchu dostane do problémů, díky zabudovanému padáku se snese zpět na zem, aniž by ho poškodil pád.

Šrotiště i lokální havárie

Komu může takové zařízení sloužit? Armádě, policii, hasičům i soukromým firmám.

„Dosud se na měření záření nasazovaly vrtulníky. Jejich výhodou je zmapování rozsáhlých území, ovšem při drahém provozu,“ uvedl Petr Sládek, vedoucí vývojového týmu.

Nový dron z Nuvie je využitelný při sbírání dat například při lokálních haváriích, kdy unikne malé množství radioaktivních látek. Taky když se ztratí zdroj obsahující radionuklidy – takové zářiče se používají v geologii či v průmyslu při testování skrytých vad výrobků. Zajímavý může být při zkoumání sanovaného území po těžbě uranové rudy. Dále v teritoriích, kde v minulosti operovaly vojenské jednotky. A nejen v Česku jsou stále místa se starou průmyslovou zátěží, například šrotiště nebo okolí velkých tepelných elektráren. Přínosem může být i kontrola transportu radioaktivního materiálu.

Zajímavá je variabilita přístrojů systému DRONES-G. Jde o moduly. Zákazník si sám může určit, o která konkrétní přídavná zařízení stojí. „Lze měnit typy detektorů záření, zvolit si druh kamery. Dron včetně přídavných zařízení stojí okolo milionu a půl i méně. Záleží na požadavcích zákazníka,“ zmínil generální ředitel Vojenského technického ústavu (VTÚ) Jiří Protiva. Důležité je ovšem zmínit, že měřiče záření včetně počítačového programu lze aplikovat i na jiné drony, než je ten z VTÚ. „Pokud má zájemce dron vlastní, může si pořídit pouze naši radiační technologii,“ doplnil vývojář Petr Sládek. Ta váží od 2,5 do 5 kilogramů. Při prezentaci zazněla ještě jedna zajímavost: Dron BRUS s navěšeným zařízením z Nuvie testovali při rychlosti větru 12 metrů za sekundu a v silném dešti. Fungoval bezchybně, byl stabilní.

Ani silný vítr a déšť nevadí

Zařízení z Nuvie dokáže za letu rozpoznat jednotlivé typy radionuklidů, lidé v zásahové jednotce se tak můžou rychle rozhodovat, jak postupovat dál. Naměřená data se operátorovi zobrazují on-line na monitoru počítače. Díky použití přesného systému GPS je vše zaneseno do mapy.

Dron se má podle platné legislativy používat na dohled od jeho operátora. „U dronu, který mapuje radioaktivitu, jde ale obvykle o výjimečné využití, takže není tak striktně požadováno dodržení zákonných pravidel a nasazení stroje se přizpůsobuje aktuální potřebě,“ informovali odborníci z Nuvie při čtvrtečním předvádění zařízení, které lze řídit na vzdálenost pět a více kilometrů.

Co zmínka o španělském zařízení?

Opravdu Nuvia našla díru na trhu a nikde ve světě v době, kdy drony zažívají obrovský rozmach, dosud nevyvinuli takový výrobek na monitoring radiace? Lidé z firmy říkají, že ne. Co ovšem článek starý dva roky, který na internetu informuje o španělském projektu, jenž má údajně umět totéž, co nové zařízení z Nuvie?

Vývojář Petr Sládek článek pozorně prostudoval a musel se nad jeho vyzněním pousmát. Jednak z fyzikálního hlediska „nesedí“ popisované technické řešení, jakým má španělský bezpilotní stroj podle autorů textu monitorovat různé druhy záření. „Uvedený prostředek je letadlo, což znamená, že musí bezesporu letět ve vyšších výškách a samozřejmě rychleji než vrtulník,“ poznamenal dále s tím, že o španělském produktu se píše pouze jednou, další reference se nepodařilo dohledat, což je podle sládka taky vypovídající.

„Na světových výstavách jsem viděl několik exponátů, kde na dron instalovali miniaturní detektory nebo ruční měřicí přístroje. Ty však z výšky neumí přesně určit stav radiace na povrchu mapovaného území,“ řekl Sládek k dosavadním snahám. Třebíčští vývojáři vyvinuli technologii, která dokáže pomocí speciálních algoritmů spočítat radiaci na povrchu země. A zároveň má velmi citlivé senzory, které změří i nízkou přírodní radiaci, která se přirozeně vyskytuje všude kolem nás.

O zařízení z Nuvie už se informovali například zájemci z Číny, Indie i Brazílie. „Věříme, že bude atraktivní i pro další zákazníky,“ dodal vývojář Petr Sládek.