Vedoucí libereckého integračního centra Petra Sovová má vietnamskou komunitu v „popisu práce“. Přesto nebo právě proto si Vietnamců váží. A ráda uvádí na pravou míru mýty, které o nich často kolují.

Kolik Vietnamců přibližně v Liberci a okolí žije?
Na to mohu odpovědět dvěma způsoby. Předně tu jsou statistická čísla, která uvádí cizinecký informační systém. Podle nich je v okrese Liberec zhruba 500 Vietnamců s trvalým a 400 Vietnamců s dlouhodobým pobytem. Podle informací, které máme zprostředkované od zástupců liberecké vietnamské komunity, žije přímo ve městě Liberci a jeho bezprostředním okolí asi 500 Vietnamců.

Přibývá jich nebo ubývá?
Pod vlivem hospodářské krize dochází po roce 2009 - poprvé od roku 1989 - ke stagnaci či dokonce úbytku cizinců na území ČR, tedy i v Liberci. Cizinci se navíc stahují do velkých měst jako je Praha, Brno či Plzeň. Tedy i my zde registrujeme uzavírání vietnamských provozoven a mírný odliv Vietnamců za prací do Prahy.

Kde převážně bydlí?
Vietnamci využívají převážně bydlení v soukromí, nikoli hromadné ubytovny, jak je tomu například u Ukrajinců či Mongolů. Obecně se dá říci, že u Vietnamců, kteří přišli do České republiky v nedávné době, tedy po roce 2000, se jedná výlučně o nájemní bydlení a to zpravidla velmi skromného levného bydlení více osob v jednom bytě. U Vietnamců žijících v ČR delší dobu – jedná se o migraci z 90. let – se již setkáváme se standardním nájemním bydlením. Ti, kteří tu mají trvalý pobyt, si ale už i pořizují vlastní bydlení. Postavení Vietnamců, kteří přišli do ČR ještě v době před rokem 1989, je velmi dobré, a to nejen v rámci vietnamské komunity, ale i v rámci celé společnosti. U nich se samozřejmě s vlastním bydlením setkáme poměrně často, byť se v rámci vietnamské komunity jedná o málo početnou skupinu.

Známe vietnamské obchody s textilem a také jídelny. To je asi nejčastější způsob, jakým se živí?
Ekonomické aktivity Vietnamců jsou nejčastěji z oblasti služeb. Převládá to, co známe všichni, prodej textilu a drobného zboží či asijská bistra. S rostoucí nabídkou cenově dostupného oblečení v nákupních centrech hledají také Vietnamci nové uplatnění. Orientují se také na malé prodejny potravin, drogerie, alkoholu a cigaret s širokou otevírací dobou, které dobře doplňují nabídku služeb v místech, kde nestojí velké supermarkety. V Liberci už je možné registrovat i vietnamská nehtová studia kopírující trend větších měst, v menších obcích okresu se s nimi však nesetkáme. Vedle práce v oblasti služeb bývají Vietnamci také zaměstnáváni ve výrobních podnicích, ať už v klasickém zaměstnaneckém vztahu či v pozici agenturních zaměstnanců.

S jakými problémy se na vaše Centrum na podporu integrace cizinců nejčastěji obracejí?
Největší problémem Vietnamců stále zůstává velká jazyková bariéra. Přestože je u nás už mnoho vietnamských dětí, které mluví lépe česky než vietnamsky, většina Vietnamců hovoří česky velmi málo nebo vůbec, a to i po mnoha letech pobytu. Proto jsou nejvíce využívanou službou Centra kurzy českého jazyka. Od 1. ledna 2009 navíc musí uchazeči o trvalý pobyt složit zkoušku z českého jazyka, což je motivuje k učení. Další oblast problémů pramení z neznalosti sociálně kulturního prostředí a české legislativy, opět umocněné jazykovou bariérou. Obracejí se na nás s problémy spojenými s náležitostmi pro pobyt na území, uznání zahraničního vzdělání, vyřízení živnostenského listu, problémy související se zdravotním pojištěním…

Jakým způsobem se vlastně do Česka dostávají? Je to pro ně těžké?
Migrace Vietnamců do České republiky probíhala ve třech vlnách. První Vietnamci přišli ještě před rokem 1989. Byli z prominentního prostředí své země. Přicházeli sem studovat nebo se sem dostali v rámci RVHP. Tito Vietnamci zpravidla hovoří česky a stojí na pomyslné špici vietnamské komunity u nás. Druhá vlna přišla v 90. letech. Jednalo se zpravidla o příbuzné zde již žijících Vietnamců či jejich krajany z rodné oblasti. Ti pracovali na dobře známých tržnicích, až se postupně „vypracovali“ ke kamenným obchodům. Mezi vietnamskou komunitou můžeme hovořit o jakési „střední třídě“. Tito Vietnamci jsou slušně etablovaní, mají zpravidla svůj zavedený obchod, žijí zde s částí či celou rodinou, jejich děti zde chodí do školy. Třetí vlna Vietnamců přišla po roce 2000. Hovoříme o takzvané vlně „ s dluhem“. Tito Vietnamci pocházejí z naprosto odlišných ekonomických poměrů než jejich dříve příchozí krajané, jsou vesměs z venkova z chudých poměrů. Za cestu, zajištění pobytu a práce v ČR zaplatili zprostředkovatelům značné finanční částky, zadlužili sebe i celou rodinu ve Vietnamu. Jsou na nejnižším stupni hierarchie zdejší vietnamské komunity. Pracují v továrnách, nemají tu rodinné zázemí. Sociální i ekonomická situace těchto Vietnamců je velmi špatná, jsou snadno zneužitelní pro kriminální činnost.

Jak moc při sobě drží vietnamská komunita? Pomáhají si navzájem?
Vietnamská komunita všeobecně, a zde v Liberci též, je poměrně uzavřená, což prohlubuje jejich vzájemnou závislost. Často si pomáhají. Všeobecně lze říci, že se jedná o velmi přátelskou kulturu, založenou na rodinných vazbách, se silným citem ke své zemi. Nicméně je nutné zmínit také fakt, že „pomoc“ bývá i zpoplatněna. Často se jedná o nemalé finanční částky, které jsou Vietnamcům neznalým prostředí svými v systému zaběhnutými krajany účtovány za vyřízení povolení k pobytu, zprostředkování práce a podobně. Pro většinu Vietnamců platí, že velmi tvrdě a houževnatě pracují, od rána do večera, sedm dní v týdnu. Jsou skromní a šetřiví, často ze svého výdělku živí i příbuzné ve Vietnamu.