Z cesty z Hanušovic do Vikantic jsou asi nejkrásnější výhledy v celém regionu. Ještě než začne silnička strmě klesat k prvním vikantickým domům, objeví se po pravé straně velká plechová hala. Většina řidičů ji asi přehlédne, stromy ji během desítek let obrostly téměř dokonale.

Hala je plná velkých plechových beden. Červené, zelené a modré rezivějící kontejnery skrývají 1250 tun kadmiových kalů, které obsahují řadu dalších jedovatých sloučenin a těžkých kovů. Původně tmavý gel dávno vyschnul na prach, mnohé igelitové pytle, v nichž byl uložený, zteřely a rozpadly se.

To spolu se stárnutím samotné haly a faktem, že se k likvidaci kalů desítky let nikdo neměl, vyvolávalo v místních velké obavy.

„Klima se mění, větry jsou tu čím dál silnější. Nyní je hala krytá smrkovým lesem. Ale kdyby jej napadl kůrovec, musel by se vykácet a krajina by se tu obnažila. Obávám se, že by střecha při nějaké vichřici povolila,“ popsal starosta Vikantic Libor Sedlařík.

Jen pár desítek metrů pod halou teče malý potůček. Ústí do potoka Staříč, který se v sousedním Jindřichově vlévá do řeky Branné a následně do Moravy. Následky případné ekologické havárie by byly nedozírné. Vikantické kadmium má podle odborníků potenciál otrávit vodu v celém povodí Moravy.

close Hala ve Vikanticích, v níž jsou uskladněny kadmiové kaly, v červenci 2024. info Zdroj: Deník/Petr Krňávek zoom_in

Kaly jsou pozůstatek výroby kadmia, které z opotřebených alkalických článků získával pomocí chemických procesů a elektrolýzy nedaleký závod Rudných dolů Jeseník v Malém Vrbně u Starého Města. Na lince pracovalo 14 zaměstnanců, kteří mezi lety 1973 a 1990 zpracovali 1623 tun kadmiových desek.

Odpady měly být zpracovány v závodu v Bruntále, jenže jeho výstavba byla po společenských změnách v roce 1990 zastavena. Kontaminovaný materiál vyprodukovaný státním podnikem tak byl ponechán ve skladovací hale.

A zatímco grafitové doly v Malém Vrbně získal v privatizaci soukromý vlastník a po roce 2012 šly do likvidace, k likvidaci odpadu se nikdo neměl.

Hala se stovkami tun jedů nakonec připadla Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, od kterého ji na základě usnesení vlády letos v červnu převzal státní podnik Diamo.

Podle vlády totiž Diamo disponuje odborných aparátem, který je na rozdíl od jiných státních organizací schopný se s likvidací odpadů vyrovnat.

Cena za likvidaci? Až sto milionů

Starou ekologickou zátěž vyprodukovanou někdejším státním podnikem tak nakonec zlikviduje stát. A nebude to levná záležitost. Náklady na samotnou likvidaci kalů můžou dosáhnout 24 milionů, spolu s dalšími souvisejícími výdaji se však mohou vyšplhat až ke sto milionům.

„Nejprve je potřeba zanalyzovat odebrané vzorky odpadů a také z bezprostředního okolí. Následně zpracovat projekt sanace a poté vypsat tendr na likvidaci. Práce na fyzickém odstranění zátěže zahájíme příští rok,“ řekl ředitel státního podniku Diamo Ludvík Kašpar.

Místním se po této zprávě ulevilo. „Čekali jsme na to čtyřicet let,“ konstatoval Sedlařík. Ten je starostou Vikantic po druhé volební období a likvidaci haly plné jedů si stejně jako jeho předchůdci vytkl za hlavní cíl.

Lidé už ztráceli naději, že se jedovatý odpad podaří odstranit. Rozhýbat záležitost, která stála desítky let na mrtvém bodě, pomohla až likvidace firmy Grafitové doly Staré Město. Vikantická hala jako zbytkový majetek přešla na stát.

close Hala ve Vikanticích, v níž jsou uskladněny kadmiové kaly, na archivním snímku. info Zdroj: se svolením obce Vikantice zoom_in

Zhruba před rokem byla v hale i Česká inspekce životního prostředí, která na místě odebrala vzorky. „Mezitím se sem dostavil ministr financí Zbyněk Stanjura, který se byl u haly podívat. Podali jsme si ruku a zavázal se, že to bere jako osobní záležitost a že stát halu odstraní,“ vylíčil starosta.

Do vesnice s kadmiem lidé nechtěli

Vikantice jsou malou vesnicí ležící v trojúhelníku mezi Starým Městem, Brannou a Hanušovicemi. První dvě jmenované obce patří k turisticky nejatraktivnějším v celém regionu. Rozvoj Vikantic ale brzdila hala s jedovatým odpadem. Tomu by nyní měl být konec.

„V období covidu nám volala spoustu lidí, jestli tu nemáme stavební parcely nebo dům na prodej, že by se tu chtěli i trvale nastěhovat. Nové obyvatele potřebujeme. Ve dvou případech se nám stalo, že se lidé o kadmiu dozvěděli. Když jsme jim řekli, že nevíme horizont, kdy se bude odstraňovat a jestli vůbec, tak odpověděli, že do lokality, kde je taková ekologická zátěž, prostě nepůjdou,“ uzavřel Sedlařík.