Vladimír Nevlud pozoroval, jak se v naší společnosti vytrácí zájem a úcta k historii. Rozhodl se, že přispěje k udržení hodnot, které od útlého mladí získával od svých předků. „Pocházím z odbojářské rodiny. Sestra mého dědy na konci války přežila pochod smrti z koncentračního tábora Ravensbrück a další dva mé předky nacisti popravili,“ popisuje Vladimír Nevlud, co ho mimo jiné vedlo k tomu, aby spoluzaložil spolek CEBENA – cesta bezmoci a naděje, jehož hlavním posláním je vytvářet důstojný odkaz této historické události.

„Můj otec mně vždy kladl na srdce, že nikdo nemá být zapomenut, právě proto byl také 18. dubna 2024 uložen v Katovicích před domem, kde Vilhelm Gutfreund žil, kámen zmizelého,“ dodává Vladimír Nevlud. Je to už druhý kámen pro českého vězně z pochodu a transportu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen.

Konec druhé světové války poznamenaly na řadě míst masakry vězňů z koncentračních táborů. Tisíce jich byly nahnány do pochodů smrti. Na snímku šokovaná německá dívka poté, co osvoboditelé donutili německé civilisty prohlédnout si zblízka napáchané zlo
Ženy, které přežily pochod smrti. Z unikátního svědectví tuhne krev v žilách

Vilhelm Gutfreund byl zatčen 17. února 1944 ve svém bytě v Katovicích na telefonický rozkaz kriminálního tajemníka Schmidta z Gestapa v Klatovech. Dostal se do věznice v Klatovech, později do Malé pevnosti v Terezíně, která byla pobočkou Pankrácké věznice. Jako důvod zadržení bylo uvedeno nedodržování předpisů označení Židů. Ráno 12. dubna 1944 byl Vilém Gutfreund deportován sběrným transportem do Osvětimi. Úspěšně prošel prvotní selekcí a následně byl poslán do pobočného pracovního tábora v Sosnovci, kde pracoval v továrně na výrobu součástek pro děla.

Poslední dopis poslal Vilhelm Gutfreund své ženě 17. prosince 1944. „Tento dokument se zachoval jen díky manželům Kuncipálovým z Katovic, kteří celý svůj život shromažďovali cenné historické listiny a informace. Paní Kuncipálová byla zároveň žačkou Vilhelma Gutfreunda. Chodila k němu na hodiny němčiny,“ zjistil při svém pátrání Vladimír Nevlud.

Unikátní vojenský pochod ve stopách římských legionářů před téměř 2000 lety. Osm mužů vyrazilo na 50kilometrovou reálnou trasu mezi dávnými tábory u Brna a Pasohlávek. Každý nesl přes 25 kilogramů dobové výstroje a výzbroje.
Pochod smrti v plné zbroji. Legionáři se po 2000 letech vydali po stopách Římanů

Unikátní dopis získali manželé po válce od první ženy bratra Lea a píše se v něm: „Moje milá Myško. Doufám, že máš oba moje dopisy z listopadu, tak jako i z 10. tohoto měsíce, žes zdráva, jako jsem, bohudík i já. Na dopisy a balíčky se dává adresa Sosnowitz, peněžní poukázky musí jít dále přes Auschvitz, ale neposílej mi, prosím žádné peníze, žádné nepotřebuji, také žádný oděv. Balíček z prvního tohoto měsíce jsem 13. v pořádku obdržel, mnoho srdečných díků. Nemám u tebe nějaký svetr? Dej, prosím, pozor na své zdraví. Potravin mi, prosím, posílej jen tolik, kolik můžeš postrádat, mám pořád starost, že kvůli mně hladovíš a budeš nemocná. Prožij Vánoce opravdu šťastně a do Nového roku přeju Tobě i Vám všem mnoho štěstí. S tisícerým políbením Tvůj Willi.“

Po válce ale manželka čekala svého Williho doma marně. Smutnou zprávu o jeho smrti se dozvěděla od Vilhelmova  kamaráda Juliuse Engela.

Válečný veterán Petr Beck s cenou Post urbem conditam Bruntál, kterou získal coby vůbec první občan v historii města.
Zemřel hrdina Petr Beck, přežil Terezín, Osvětim i pochod smrti

Co se stalo? Sedmnáctého ledna 1945 došlo ke zrušení pobočného pracovního tábora a vězni byli nuceni absolvovat pochod smrti do Opavy. „Na základě poválečného svědectví přeživšího spoluvězně Julia Engela bylo zjištěno, že při likvidaci tábora Vilhelma Gutfreunda přejelo auto německé branné moci. V důsledku této srážky měl zlomenou nohu. Julius Engel dále vypověděl, že s dalšími vězni uprosili doprovod transportu, aby Vilhelma Gutfreunda nezastřelili. Tato skutečnost byla velmi zvláštní. Obvykle byli vězni, kteří nemohli pokračovat v pochodu, bez dalšího zastřeleni,“ popisuje Vladimír Nevlud další zjištěné skutečnosti.

Dle nalezeného zápisu z ošetřovny z koncentračního tábora v Mauthausenu z února 1945 dorazil Vilhelm Gutfreund do tábora se zlomeninou levého bérce. Jeho zdravotní stav byl kritický. Byl umístěn na blok s označením kříž 40 pod vězeňským číslem z Osvětimi. Nové vězeňské číslo obdržel dodatečně. Zde o čtyři dny později zemřel.

Vilhelm Gutfreund

Vilém Gutfreund.Vilhelm Gutfreund.Zdroj: Se svolením Vladimíra Nevluda
(12. srpna 1909, Katovice – 6. února 1945, Mauhausen)
byl třetím synem manželů Eduarda a Kláry. Měl bratry Lea a Rudolfa. Oba rodiče byli Židé. Otec Eduard spoluvlastnil továrnu na výrobu klobouků v Katovicích a matka Klára byla ženou v domácnosti. Rodiče se sezdali v roce 1895 v Žatci. Otec Eduard zemřel již v roce 1916. Byl pohřben na židovském hřbitově ve Strakonicích.

Katovická továrna byla ve své době proslulá v širokém okolí. Koncem 19. století do ní vstoupili společně Eduard Gutfreund, jeho bratr Otto a jejich strýc Moric Eisner. Továrna dávala práci až 100 lidem. V průběhu času se bratři rozešli se svým strýcem a továrnu vedli sami. Na konci I. světové války a po smrti Eduarda se továrna ocitla ve špatném technickém stavu a s velkými dluhy. Vdova Klára tento neutěšený stav nejdříve řešila pronájmem výrobních prostor. Po několika letech se rozhodla opětovně zahájit výrobu. K tomu bylo nutné zapůjčení velkého množství peněz, které poskytla Centrokomise. Obnovenému podniku se bohužel nedařilo a ocitl se před bankrotem, který odvrátil vstup Centrokomise do podniku.

Vilhelm Gutfreund právě úspěšně ukončil reálné gymnázium, a tak v roce 1927 vstoupil do rodinné továrny. Byl založen nový podnik Vilhelm Gutfreund a spol. Tento podnik vlastnili společně Vilhelm Gutfreund a Centrokomise. Nový podnik se převážně zaměřil na rozšíření a zvýšení kvality svého vyráběného zboží. Například pánské štumpy doplnily štumpy dámské nebo byla započata výroba dámských i pánských vlněných klobouků. V roce 1930 Vilhelm opustil vedení podniku a vznikla nová firma Otava, kterou už většinově vlastnila Centrokomise. Vilhelm Gutfreund si ponechal jen minoritní podíl a dále pracoval jako úředník Legiobanky.

Matka Klára zemřela 7. května 1932, její ostatky byly uloženy vedle manžela na židovském hřbitově ve Strakonicích. Počátkem měsíce října 1932 se Vilhelm Gutfreund přestěhoval do nájemního domu na adrese Katovice 182. Oženil se s Elisou Gruberovou, která se narodila 10. dubna 1911 ve vesničce Zizers, rozprostírající se v údolí řeky Rýn ve Švýcarsku. Společně s Vilhelmem žili v Katovicích od 30. prosince 1939. Elisa pracovala jako obchodní zástupkyně.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava nastala pro rodinu Gutfreundových doba temna. Na Vilhelma dopadly rasové zákony, které nesl velmi těžce. Z veselého mladého muže se stal velmi uzavřený člověk. Vilhelm byl zatčen 17. února 1944 ve svém bytě v Katovicích.