Inverzní mlha zmizela s deštěm a větrem. Ekologičtí aktivisté přesto varují před přílišným optimismem. Tvrdí, že z dlouhodobého pohledu je prachu dost a smog se může vrátit. Upozorňují, že se zapomíná na vliv dolů.

„Překračování imisních limitů prachu patří mezi nejvážnější problémy spojených s těžbou uhlí, kterými Podkrušnohoří trpí,“ sdělil Jan Rovenský z české kanceláře Greenpeace. Ta ve spolupráci s litvínovským sdružením Kořeny již několik měsíců podniká právní kroky, aby byly severočeské povrchové doly zařazeny mezi takzvané regulované zdroje znečištění, jejichž provoz je možné v případě vzniku smogové situace omezit nebo dokonce zastavit.

Prašné doly

„V současnosti tomu tak bohužel není, což považujeme za zcela nepřijatelné. Doly samozřejmě nejsou jediným původcem znečištění, významným zdrojem polétavého prachu jsou i elektrárny, chemička, doprava a domácí kotle na hnědé uhlí. Vliv těžby uhlí je ale prostě neoddiskutovatelný a přitom je jeho regulace nejsnadnější,“ uvedl Rovenský. Připouští však, že když jsou pod sněhem, doly tolik nepráší a jejich odpovědnost za zimní smog je menší.

„Je to logické,“ uvedl Vladimír Budinský, mluvčí Severočeských dolů Chomutov, které těží ve východní části Mostecka. Prašnost šachet snižuje v zimě sníh, déšť i mlha. Těžaři argumentují tím, že smog se vyskytuje téměř výhradně tehdy, kdy je bezvětří. Kvůli němu se škodliviny ve vzduchu nerozptylují a nehybně visí nad severočeskou pánví.

Vlhkost vzduchu

„V takové chvíli vlhkost snižuje výrazně emise prachu z dolů, jehož struktura je hrubozrnná. Navíc bezvětří nedovolí, aby se prach z dolu vůbec dostal ven. Proto zatím logicky nejsme omezováni,“ sdělil Budinský.

Dodal, že hrubozrnný prach se rozptyluje jen při silném větru a jen do malé výšky a vzdálenosti. Upozornil také, že firma dlouhodobě prach v dolech a v okolních obcích sleduje, měří a dělá všechna možná opatření, aby se prašnost snižovala.