Proč jste se zrovna zaměřili na tovární komíny?
MV: Na Fakultě stavební ČVUT v Praze se továrním komínům systematicky věnujeme už od roku 2013. Navíc se společně s dalšími kolegy již takřka dvě desítky let pohybujeme v oblasti výzkumu průmyslového dědictví. Jelikož věříme, že komíny jsou stavbami hodné pozornosti a bereme je jako nedílnou součást našeho kulturně-historického odkazu a zároveň máme pocit, že po historické stránce jsou (nejen) u odborné veřejnosti spíše v ústraní, bylo pro nás toto téma přirozenou volbou.

Komíny vzbuzovaly jak negativní, tak pozitivní reakce, že?
MH: Máte pravdu. A je nutné poznamenat, že historicky vzbuzovaly u veřejnosti především ty reakce negativní. Tovární komíny narušily tradiční panoramata měst. Kvůli tomu, že odváděly kouř od parních kotlů se staly neoprávněně i symboly znečištění. Pozitivní vnímání továrních komínů nacházíme méně často, ale již v minulosti jim někdy byl přisuzován odraz úspěchu a prosperity. Podobně rozporuplné vnímání komínů najdeme i dnes. Zatímco řada lidí je považuje za ošklivé a nebezpečné stavby, jiní k nim hledají pozitivní vztah. Nejedná se pouze o milovníky industriální historie či architektury. Řada lidí dnes vnímá komíny jako součást životního prostoru, mají je spojeny se vzpomínkami na práci svou či někoho z rodiny ve fabrice pod komínem a podobně.

Můžete stručně představit, co v knize čtenář najde?
MH: Kniha se, jak název napovídá, zabývá především demolicemi továrních komínů. Toto téma je řešeno jak v historickém vývoji, tak v současnosti. V historii se především snažíme nalézt samotné informace o jednotlivých demolicích, ale samozřejmě i jejich souvislosti, kdo za nimi stál, jak byla demolice provedena a podobně. Stejné záležitosti pak samozřejmě uvádíme i u současných demolic, kde se ale téma významně rozšiřuje o diskusi nad významem továrních komínů a otázkami o jejich možném zachování. V knize podrobně zmiňujeme i několik konkrétních příkladů demolovaných komínů. Jejich výběr jsme se snažili kontextualizovat nějakým spojovacím prvkem.
MV: Čtenáři tak v knize najdou kapitolu o nejvyšších komínech své doby, ale i komíny postavené v nečekaných souvislostech, technicky zajímavé stavby a další. Pro někoho ale může být zajímavá i kapitola o technickém provedení demolic, ve které paradoxně vzdáváme hold i umu těch, kdo tovární komíny prakticky boří a bořili.

Jak kniha dlouho vznikala? Co vše jejímu vzniku předcházelo?
MV: Kniha vznikla jako součást projektu Tovární komíny dokumentace, ochrana, nová využití, který realizujeme na Fakultě stavební ČVUT v Praze od roku 2016. Již dříve ale bylo téma řešeno členy výzkumného týmu v jiných projektech. Veškeré výsledky práce na nich se v knize odrazily. Napsání knihy jinak samozřejmě cíleně předcházel rozsáhlý výzkum soudobé i současné odborné literatury, periodik a především archivních pramenů. Na nich a na práci v terénu celá kniha stojí, neboť mnohdy přináší a to nejen o tématu demolic továrních komínů, ale i o historii průmyslu a továrních staveb nové informace. Výše zmíněně zdroje informací ale doplnily i další. Velmi si ceníme konzultací s odborníky z řady oborů, včetně někdejších stavitelů komínů, ale i střelmistrů, kteří se podíleli na jejich demolicích.

Hlavním tématem knihy je boření továrních komínů. Co mohou nabídnout společnosti ze společenského a kulturně-historického hlediska?
MH: Komíny na sebe dnes především berou symbolický odkaz odcházejícího průmyslového věku, ale i vzpomínek na taková místa, kde v historii panoval průmyslový ruch. Zatímco mizející les komínů třeba v Liberci, Ostravě či na Kladně je prvně zmíněným příkladem a dokládá změny několika posledních desítek let, které bereme stále jako svou současnost, tak například komíny cihelen ve Strupčicích jsou posledním pozůstatkem na kdysi slavnou historii místního cihlářského průmyslu. Tovární komíny navíc často dnes zůstávají stát nad objekty, které bychom jako průmyslové identifikovali jen stěží a jsou tak skutečně poslední připomínkou toho, jakému účelu tyto budovy sloužily.
MV: Tovární komíny mohou být zajímavé i v jiných ohledech, které nemusí být na první pohled patrné. Ač to není pravidlem, jsou tovární komíny jako takové mnohdy architektonicky propracovanými stavbami, uměleckými díly, které okrášlovaly tovární areály a dnes jsou i ozdobami svého regionu. Jsou dokladem umu někdejších stavitelů, stejně jako památkou na majitele továren, jejichž úspěchu byli tovární komíny svědky.

Co jste během svého projektu ještě zjistili?
MH: V našem projektu jsme se ale setkali s řadou dalších nových významů, které čekají na své další zpracování. Tovární komíny tak nejsou jen čistě utilitárními stavbami a technickými ikonami. Jedná se o specifický symbol zmizelého věku průmyslu a je nutné si jejich význam uvědomovat v komplexním hledisku. Nikoliv jen jako solitéry někdy možná vhodné k památkové ochraně, ale také jako stavby, jejichž existence má významný historický kontext nejen stavební, ale i kulturně-společenský.

Jak lze komíny zapojit do veřejného prostoru?
MH: Možností je celá řada a dnes již také máme mnoho příkladů ze zahraničí, ale i z tuzemska. Komíny mohou ve veřejném prostoru hrát více či méně významnou roli. Jejich pouhým zachováním v autentické podobě tvoří dominantu místa, ozvláštňují ho a připomínají jeho minulost. Komín ale lze ve veřejném prostoru propojit s odpočinkovým prostorem, promenádou či veřejným parkem. V nově vznikajících obytných čtvrtích pak může zachovaný komín hrát roli orientačního bodu či urbanistického prvku. Zajímavé je pak i aktivní zapojení komína do nových struktur a využití jeho hmoty.
MV: Ač tyto realizace nejsou tak časté, můžeme zmínit například komín sloužící jako rozhledna, či nositel nějaké umělecké instalace. Další rolí komína ve veřejném prostoru může být pasivní nosič reklamy (ať už provozu pod ním či prostě jen jako nejvýraznější místo k jejímu umístění v lokalitě) či k nejrůznějším uměleckým performance, jako je nasvícení, prosvětlení dříku a podobně.

Nedávno byla kniha představena v libereckém knihkupectví Fryč. Můžete zmínit nějaké zajímavé na Liberecku, ať už zbourané či stojící?
MV: V Libereckém kraji, konkrétně ve Smržovce při někdejší přádelně firmy Johanna Pribsche dědicové, stojí tovární komín, který metodikou našeho projektu považujeme za nejcennější stavbu tohoto typu u nás. Loni v zimě mu bohužel z hlavice odpadly vlivem zanedbané údržby masivní kamenné bloky a jeho osud je tak nejistý. Obdobně cenné komíny najdeme i v nedalekém Železném Brodě v bývalé přádelně Johanna Liebiega, ale i jinde. Z těch zbořených se určitě můžeme zmínit o komíně v přádelně stejného majitele v Liberci, který sice neoplýval výraznými architektonickými hodnotami, ale po svém postavení v roce 1867 se na nějaký čas stal patrně nejvyšším komínem Rakousko-Uherské monarchie. Komín byl ale zdemolován již takřka před sto lety.

Komíny jste označili za ikony průmyslové doby. Je to důvod, proč bychom se měli snažit tovární komíny zachovat?
MH: Komíny jsou nejvýraznějšími pamětníky průmyslového věku. Jejich vertikály se nesmazatelně vepsaly do panoramatu našich měst i krajiny. Když nic jiného, jsou to právě komíny, bez nichž by nikdy žádný průmyslový věk neexistoval. Svou technickou podstatou stály za tím, že vůbec mohl fungovat parní kotel, díky němu parní stroj a díky němu jela průmyslová výroba, která tolik v 19. a na počátku 20. století proměnila hospodářství i společnost nejen u nás.

Máte nějaký oblíbený tovární komín?
MV: Já mám rád zejména spojení továrních komínů a krásné přírody. A mezi takovými vyniká komín po cihelně v obci Lenešice na Lounsku, který tvoří úžasnou scenérii ve spojení s krajinou Českého středohoří.
MH: Já mám pro změnu v oblibě komín benešovského pivovaru. Ač je zajímavý i po architektonické stránce, mám jej spojený především s podnikem, který pod ním funguje. Benešov nikdy nebyl příliš průmyslovým městem a právě místní pivovar je zde spíše výjimkou. Jeho současný komín je již takřka 100 let dominantou celého města a co je důležité zmínit, tak stále slouží svému původnímu účelu.

Plánujete další podobné knižní projekty?
MV: Ano, na rok 2020 plánujeme závěrečný výstup našeho projektu. Tím bude kniha, která představí možnosti, jak se dají tovární komíny zachovávat a případně nově využívat a ukáže desítky příkladů jak u nás, tak v zahraničí. S knihou pak bude realizována i výstava na stejné téma. Nová kniha bude dostupná široké veřejnosti a určitě se s jejím vydáním rádi vrátíme i k Fryčovi s další přednáškou.

Michal Horáček
• Narodil se v roce 1984 v Praze. Vystudoval obor moderních hospodářských a sociálních dějin na FFUK v Praze. Žije v Dolním Vítkově.
• Specializuje se na dějiny průmyslu a na výzkum historie industriálních a technických staveb.
• Působí jako doktorand na Ústavu hospodářských a sociálních dějin FFUK a jako vědecko-výzkumný pracovník na Fakultě stavební ČVUT.

Martin Vonka
• Narodil se v roce 1978 v Moravských Budějovicích, kde stále žije.
• Je absolventem Fakulty stavební ČVUT, kde od roku 2005 působí jako vědecko-výzkumný pracovník.
• Zabývá se mimo jiné výzkumem v oblasti továrních komínů. Je zakladatelem portálu fabriky.cz, který dokumentuje a popularizuje stavby průmyslového dědictví včetně továrních komínů.