Areál, v němž se nacházely dva muniční sklady ve kterých měla dohromady více než 60 tun zbraní a munice ostravská společnost Imex Group, explodovaly v závěru roku 2014. Nejdříve „šestnáctka“ 16. října, pak „dvanáctka“, 3. prosince. Výbuchy tak změnily životy mnoha obyčejných místních lidí. Ale dotkla se i organizací, měst a obcí.

A důvod? Zejména proto, že v okamžiku přišli o své polnosti, lesy a pozemky jak uvnitř areálu ve Vrběticích, tak v jeho širokém okolí. Po dobu co na ně nesměli kvůli zásahu, ležel totiž jejich majetek ladem. 

Návštěva zakázané zóny

Je pondělí 3. května a tým Deníku může konečně vstoupit dovnitř areálu, podívat se, jak se výbuchy a čas na kdysi slavném zbrojařském prostředí i na okolních lesích podepsalo.

Zdroj: Deník/Jana Vozárová

U vchodu do areálu se nás ujímá pracovník Vojenských statků a lesů (VLS) – státní organizace, která se o uvedený areál nyní stará. Na naše dotazy je však trochu skoupý.

„Zeptejte se určených pracovníků VLS,“ usmál se. Zjevně má instrukce s novináři nemluvit. Přesto je velmi příjemný a vstřícný, za což jsme rádi.

Hrůzný dojem ze smetených skladů

Cesta, kterou jedeme, je plná nerovností, kaluží a výmolů. Je lemovaná lesním porostem. Někde je vidět, jak kůrovec vykonal své. Hrůzostrašný dojem umocňují i některé plechové sklady, které tlaková vlna doslova smetla.

Naproti tomu jsou zde i zděné, obložené sklady, které se doslova „ani nehnuly.“ Všechny, které ale míjíme, mají jedno společné: zejí prázdnotou.

Osudové oplocení

Nejdříve však po zastavení míříme k oplocení, které již tolikrát rezonovalo ve veřejnosti v souvislosti s krádežemi zbraní rozhozených výbuchem po okolí. Plot je pevný, na jedné straně je omotán dokonce žiletkovým drátem.

„Podívejte tady je díra, ale je od zvěře, vidíte ty zachycené štětiny?“ ukazuje nám pracovník VLS.

Podle informací této organizace měří toto oplocení okolo celého areálu okolo osmi kilometrů.

Kráter i ožehnuté stromy

Ale to již naše kroky vedou k prvnímu ze dvou vybuchlých skladů, skladu číslo 16. Jeho pozůstatky jsou vidět už jen na kousku podezdívky a ploše, na kterém se sklad rozprostíral. Je zarostlá náletovými křovinami, protkána kameny, kousky cihel, všude jsou kaluže.

Okolo této plochy je kráter, místo, kam ještě dosahoval sklad, místo, které již ale již nemá co prozradit.

Okolní stromy, které ožehl výbuch a „dorazil“ kůrovec, stojí dál, jako němá připomínka na událost, při níž zahynuli dva lidé, pracovníci, kteří v osudný okamžik ve skladu pracovali. Z torza budovy tak mrazí, podobnou situaci by asi nikdo nechtěl zažít.

Asi pět minut cesty se podobný zážitek však opakuje a to u skladu číslo 12., který explodoval necelé dva měsíce po 16. Na místě, kde sklad stál, je stejně jako u 16. velký kráter, betonová plocha – podlaha objektu, je vidět jen na některých místech. To, že zdi byly nejméně půl metru široké, dokazuje zbytek budovy nad podezdívkou.

Pohřebiště kovového šrotu

Na cestě zpět zastavujeme u několika obrovských hald kovového šrotu. Teprve až jsem blíž, je vidět, že jedná o zbraně a munici, kterou vojáci a policejní pyrotechnici posbírali při pyrotechnickém a hloubkovém průzkumu areálu a jeho vyčistění od rozmetané munice a zbraní.

Zaujalo nás však i několik leteckých motorů. Vypadá to zde jako na rezavém pohřebišti kovového šrotu.

CO BUDE S AREÁLEM DÁL?

„Jak je areál velký a jak jste na tom se směněním pozemků majitelů?“ Zajímá mne po prohlídce při setkání s Janem Sotonou, tiskovým mluvčím VLS ČR, s.p.

„Státní podnik Vojenské lesy a statky (VLS) plní úkol daný usnesením vlády z roku 2016. Tento úkol zní scelit majetek, tedy vykoupit nebo směnit pozemky v areálu. Ten má 346 hektarů a VLS mají v tuto chvíli v majetku 230 hektarů, tedy přes 66 procent výměry pozemků, které získaly od 14 soukromých i státních vlastníků,“ přiblížil mluvčí. Podle něj tak zbývá směnit s majiteli ještě 116 hektarů.

„Jednání o nich probíhají fakticky teprve od loňska, nejprve musel být ukončen policejní zásah spojený s pyrotechnickou očistou. Jde a půjde o složitá a časově náročná jednání, protože pozemky jsou ve vlastnictví řady drobných majitelů a byly zpřístupněny až na konci roku 2020. VLS na základě znaleckého posudku do poloviny roku všechny znovu osloví s nabídkou odkupu či směny,“ vysvětlil Jan Sotona.

„Jaké plány jsou s tímto areálem dál?“ zajímá mne ještě.

„V první řadě se musí tyto pozemky sceli, tedy všechny vykoupit. Na základě této majetkové konsolidace pak bude vybrán účel, který areál bude mít a tomu se přizpůsobí ochrana a opatření,“ doplnil Jan Sotona s tím, že na získaném území budou VLS hospodařit stejně, jako v podobných územích spadající pod vlastnictví VLS.