Jedná se podle něj o dozvuky zdejšího, dříve silného protestanství. Nacházejí se tu i silné katolické farnosti a stále praktikující početné rodiny. S tím souvisí i nižší rozvodovost, vyšší porodnost, silnější vztah k místu, charitativní činnost a příklon ke křesťanským demokratům.

Jedním z takových typických měst je Červený Kostelec nedaleko Náchoda. K jeho raritám mimo jiné patří, že za posledních 120 let se počet obyvatel měnil jen v řádu stovek lidí nahoru i dolů. V roce 1900 měl 8297 obyvatel, v roce 2021 tu napočítali 8252 lidí. „Tato stabilita Červeného Kostelce vychází ze silného a tradičního křesťanského podhoubí. Tady se chodilo do kostela i za komunistů, kdy to ještě nebylo dobře vnímáno,“ říká starosta města Tomáš Prouza (SNK/Spoluobčané).

Nejsilněji je tu zastoupená římskokatolická církev, ale jak připomíná místostarosta Jiří Regner (KDU-ČSL), silné jsou tu i další církve - československá husitská, českobratrská evangelická či adventisté. Po generace tu proto žijí vícečetné rodiny se silnými pouty ke svému rodišti a vyznávající hodnotový způsob života.

Rodina si v nouzi pomůže

Ostatně sám místostarosta je otcem osmi dětí, což tu prý není výjimka. Váže se s tím také větší pospolitost, možnost obrátit se na širší rodinu v případě nouze. Takže i podíl lidí v exekucích je tu oproti celorepublikovému průměru poloviční. Regner připomíná, že Červený Kostelec jen těsně nezasahoval do Sudet a žili tu od nepaměti především Češi. „V naší historii proto nemáme vysídlování, ale naopak přijímání českých uprchlíků po vyhlášení protektorátu z Kladska,“ líčí.

Tomáš Kostelecký
Východočeši jsou spořádaní a zakotvení optimisté, říká sociolog

Přímo v Červeném Kostelci se také od nepaměti nacházeli silní zaměstnavatelé. Jak vysvětluje šéf zdejšího vlastivědného spolku Roman Kejzlar, ve městě vznikaly od poloviny 19. století velké textilní továrny i strojírny pro stovky lidí. I dnes se tu nachází velká průmyslová zóna a silní zaměstnavatelé - třeba Saar Gummi, vyrábějící gumové těsnění do aut, distribuční centrum papírenské firmy Albi nebo výrobce zdravotnického materiálu Batist. „Lidé tu jsou hodně činorodí, hned po revoluci se vyrojila i spousta malých podnikatelů,“ připomíná Regner.

Kejzlar zmiňuje i silné zázemí pro divadelníky, hudebníky, spolkovou činnost nebo sportovní kluby. „I proto se lidé nemají moc zájem stěhovat pryč nebo se sem vrací,“ domnívá se.

Odchází hlavně mladí studenti

Co zatím Kostelec neumí, je udržet mladé ambiciózní lidi. Ze středních škol tu najdeme jen „zdrávku“, na gymnázium se jezdí do Náchoda či Trutnova, vystudovaná mládež tu nenajde moc perspektivního uplatnění. Nyní odsud odchází také vysokoškolačka Karolína (redakce na její přání jméno změnila). „Projdete městem a nikde nic není, není co dělat a kam zajít,“ říká.

Vadí jí i málo pestré pracovní pozice, horší dostupnost lékařské péče, malá nabídka bydlení nebo nižší dopravní obslužnost. „Autobusem se dostanete dobře jen do Náchoda, vlakové nádraží leží od centra daleko,“ popisuje. „A nebo obchody - jen Penny market a předražený konzum,“ dodává. Chápe ale, že početné rodiny, které mají ve městě příbuzné a zázemí, tu jsou spokojené.

Radnice se snaží spolupracovat na rozhodování o chodu města s aktivními občany ve dvanácti komisích a pěti osadních výborech místních částí. „Každého, kdo má chuť se podílet na nápadech, tak zapojíme. Dohromady jde asi o 150 občanů, a to i z okrajových částí Kostelce,“ popisuje starosta. Zmiňuje také 350 městských bytů sloužících pro nabídku levného bydlení.

Jak volí Červený Kostelec

Červený Kostelec má silnou lidoveckou tradici, hodně se tu volí KDU-ČSL a i díky tomu zde v posledních volbách do sněmovny získala koalice Spolu 40 procent, podobně jako v Praze.

Prezidentské volby tu pak jasně ovládl Petr Pavel, když v 1. kole získal skoro 50 procent hlasů, v druhém pak téměř 70 procent. „Pana Pavla tu lidé berou za svého. Má tu rodinné kořeny a jezdí sem odmalička,“ vysvětluje starosta Prouza.

První hospic v Česku

Když Marie Svatošová v roce 1995 zakládala spolu s ředitelem Oblastní charity Červený Kostelec Miroslavem Wajsarem první hospic v Česku, zamířila s ním právě do Červeného Kostelce.

„Narodila se v nedalekém Hlavňově u Police nad Metují a také věděla, že tady žije velká křesťanská komunita a najde zde nejen podporu pro hospic, ale také ochotné zaměstnance,“ vzpomíná vrchní sestra Petra Nováková, která pamatuje jeho začátky. „Červený Kostelec je i dnes velmi silná a živá farnost,“ dodává vedoucí hospice Jitka Pichová.

Hospic Anežky České. První hospic v České republice byl založen již roku 1995 právě v Červeném Kostelci.Hospic Anežky České. První hospic v České republice byl založen již roku 1995 právě v Červeném Kostelci.Zdroj: Deník/Zuzana Hronová

Zdejší hospic vznikal v 90. letech, kdy důstojné doprovázení koncem života bylo ještě velké tabu. Díky Svatošové a jejím seminářům se myšlenka rozšířila z Červeného Kostelce do celé republiky. Zdejší vedoucí lékař Jan Král se svým týmem předával v Česku své know-how o paliativní medicíně, dnes už jde o uznávaný obor a existuje celá síť kvalitních hospiců.

Pozůstatky původní Karviné
Z Karviné je Bůh vysoko a Praha daleko. Přesto se město po ukončení těžby zvedá

Podle Pichové spočívá unikátnost Červeného Kostelce i v tom, jak rozvinuté sociální služby coby maloměsto má. Kromě hospice se tu nachází i denní stacionář, mobilní hospic, domácí zdravotní péče, ambulance a poradna paliativní péče nebo pečovatelská služba. Za většinou těchto institucí stojí úsilí ředitele místní charity Miroslava Wajsara.

Na dotaz, proč si Červený Kostelec stále drží podobný počet obyvatel, vrchní sestra hospice Petra Nováková říká: „Prostě se tady dobře žije. Radnice toho dělá hodně pro lidi. Jsme tu ve městě, ale zároveň trochu na venkově, obklopeni krásnou přírodou. Máme tu Orlické hory, Krkonoše, Adršpach. Do Náchoda to trvá čtvrt hodiny autem, do Hradce Králové tři čtvrtě hodiny. Vše potřebné je tak na dosah.“