Obdržel in memoriam Medaili Za zásluhy 1. stupně za zásluhy o stát v oblasti obrany. Medaili Za zásluhy 1. stupně za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění převzal z rukou prezidenta Petra Pavla známý český herec a prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech Jiří Bartoška, který se dá s nadsázkou také považovat za Západočecha.

Jiří Bartoška

Úspěšný filmový a televizní herec. Za socialismu podepsal v roce 1977 tzv. antichartu, ale také petici za propuštění Václava Havla z vězení i prohlášení Několik vět v roce 1989. 19. listopadu spoluzakládal Občanské fórum, patřil mezi blízké Havlovy spolupracovníky. Na manifestaci 10. prosince 1989 oznámil na Václavském náměstí jeho kandidaturu na prezidenta ČSSR.Od roku 1994 působí Jiří Bartoška coby prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. 

Josef Pešek

Josef Pešek.Josef Pešek.Zdroj: Šumava.cz

Narodil v Chudenicích u Klatov v roce 1884, absolvoval měšťanskou školu v Přešticích a ve Stodě. V roce 1899 nastoupil Josef Pešek základní vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u pěšího pluku 102 Rakousko-Uherské armády. I když byl ze svazku Rakousko-Uherské armády propuštěn dnem 27. června 1912 cestou superarbitrace jako invalida “služby zbraní neschopen”, byl 17. dubna 1915 u doplňovacího okresního velitelství v Písku odveden a narukoval k 28. domobraneckému pluku do Lince, odkud byl 6. října přemístěn k 6. domobraneckému pluku v Chebu. Již 13. října 1915 odjel na italskou frontu, kde byl 1. listopadu jmenován podporučíkem domobrany na dobu války. Dne 14. listopadu padl do zajetí v boji u S. Martin a postupně byl umístěn v zajateckých táborech Aderno, Catanie, Termini, Imerese a Padula, kde se přihlásil do československého zahraničního vojska. V únoru 1918 odešel s Československými pracovními prapory na italskou frontu. Jakmile vykonal zkoušku na štábního důstojníka u Padovy, byl 30. září 1918 jmenován poručíkem a velitelem 6. roty II. praporu 32. čs. střeleckého pluku. Po boji u Doss´Alto byl určen velitelem úderné roty a 30. listopadu povýšen do hodnosti kapitána. Po návratu do vlasti se zúčastnil bojů na Slovensku, kde byl 28. února 1919 ustanoven velitelem II. polního praporu 32. střeleckého pluku v Rožnavě. Kapitán Pešek byl dne 1. března 1919 odvelen k ministerstvu národní obrany jako referent 24. oddělení pro zásobování armády na Slovensku, avšak již 1. května byl nejen povýšen na majora, ale současně ustanoven zástupcem přednosty správního odboru ministerstva národní obrany. Dne 24. prosince 1919 byl přijat do svazku československé armády jako voják z povolání v hodnosti majora. Přednostou správního odboru ministerstva národní obrany byl ustanoven 1. října 1920. Krátce poté byl přeložen do kategorie důstojníků intendantstva a téměř současně povýšen do hodnosti podplukovníka. Rok nato na plukovníka a dnem 28. června 1923 byl jmenován dekretem prezidenta republiky do hodnosti generála intendantstva V. hodnostní třídy. Dekretem prezidenta republiky byl přednosta II. (správního) odboru ministerstva národní obrany dnem 1. května 1928 povýšen do hodnosti generál šéf intendantstva. V období hospodářské krize, v červenci 1931, ministr národní obrany Dr. Vyškovský ustanovil generála Peška „úsporným komisařem“ pro ministerstvo národní obrany. Za nacistické okupace se zapojil do protinacistického odboje, spolupracoval s Vladimírem Krajinou a v letech 1944 - 1945 vedl odbojovou skupinu vyšších štábních důstojníků. V době květnové revoluce od 5. května do 3. června 1945 „konal činnou službu u III. Odboru“ ministerstva národní obrany, avšak pro svůj věk i zdravotní stav nebyl reaktivován. Problematice armády se pak věnoval v branné komise národně socialistické strany, jejíž činnost pochopitelně neunikla pozornosti vojenského obranného zpravodajství. Byl zatčen a 5. srpna 1949 odsouzen rozsudkem státního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze 4. května 1950 pro vyzvědačství k trestu odnětí svobody na 12 roků, k peněžitému trestu, k propadnutí majetku a ke ztrátě čestných občanských práv. Dostal se do Leopoldova, kde se stal terčem sadistických dozorců. A tam v roce 1953 skonal.