O přísně chráněné rostliny na Vařákových pasekách v Lačnově pečují ekologové z Valašského Meziříčí dvacet let. Příští dva roky budou tato i několik dalších lokalit pod ještě větším drobnohledem. „Provedeme kompletní botanický průzkum v Lačnově, Pozděchově a Smolině u Valašských Klobouk, kde rostou nejpočetnější kolonie. Možná kromě známých objevíme i nová místa výskytu šafránů, která bude třeba popsat,“ nastiňuje Milan Orálek jeden z cílů projektu, na němž budou za podpory evropských fondů spolupracovat se sdružením Lietobel ze slovenské Žiliny.

Ochránci přírody chtějí také zjistit vlastníky šafránových parcel a pokud se o louky nikdo nestará, napoprvé je i pokosit, aby vzácné rostliny nezahlušila tráva. „Potom už se budeme snažit majitele přimět, aby se o louky a šafrány starali sami,“ zdůrazňuje Orálek.

Výsadní postavení

Rostislava Zvonka z Lačnova přesvědčovat nemusejí. O šafrány na své zahradě vzorně pečuje. „Několikrát do roka ji šetrně poseču a shrabu seno a listí,“ vypráví muž, který se pokaždé těší pohledem na kvetoucí rostliny, kterých pozvolna přibývá.

Na jeho pozemku mají šafrány výsadní postavení. K zemědělské činnosti ho nevyužívá a přestože to může být zajímavé stavební místo, žádnou stavbu tady nepřipustí. „Šafrány mají delší časový přesah než rodinný dům nebo garáž,“ je přesvědčen Zvonek.

Šafrán kvete nejvýše dva týdny. Aby v krátkém období začínajícího jara mapování zvládli, budou valašskomeziříčští ochránci přírody kromě slovenských kolegů spoléhat i na dobrovolníky. V létě a na podzim mohou případně pomoci s kosením a další péčí o šafránové louky.

„První rok by nebyl dostatečně průkazný, a proto v tom následujícím provedeme kontrolní mapování ve stejných lokalitách. Zjistíme, jestli se šafrán úspěšně rozrůstá nebo ho naopak ubývá, a co jeho výskyt ovlivňuje,“ vysvětluje ekolog.

Ne každý si rostlin váží

V péči o šafránové louky budou ochránci přírody pokračovat i po skončení projektu. Jejich dalším záměrem je prosadit zařazení alespoň některých mezi chráněné přírodní památky. „Přinejmenším osada Vařákovy paseky, kterou německé komando na konci druhé světové války vypálilo a několik obyvatel zastřelilo, si už kvůli pietě takovou ochranu zaslouží,“ tvrdí Orálek.

Myšlenku podporuje i bývalá starostka Lačnova. „Dříve k tomu chyběla vůle vlastníků pozemků, ale za pokus to stojí,“ míní Marie Vlčková.

Vztah místních obyvatel k šafránům se podle ní za poslední desetiletí změnil. „Vyprávíme o nich dětem už ve školce. Lidé jsou na šafrány stále více hrdí a snaží se je chránit.“

Přesto ne každý, kdo se na kvetoucí rostliny přijde podívat, si jich váží. „Návštěvníci je často pošlapou nebo vyrývají ze země, i když je to vážný přestupek a riskují při tom pokutu,“ poukazuje Orálek, jenž kvůli tomu připravuje osvětový leták. Stráž ochrany přírody se zároveň chystá zpřísnit dohled nad šafránovými loukami.

Zachraňme jasoně

Mapování a ochrana šafránu bělokvětého na Valašsku představují jen část mezinárodního projektu. Ve Strážovských vrších na Slovensku se občanské sdružení Letobiel ze Žiliny zaměří na záchranu motýla jasoně červenookého, který se navzdory přísné ochraně dokonce stal předmětem černého obchodu.

„Kromě posílení strážní služby je třeba výrazně zlepšit jeho životní podmínky,“ tvrdí ochránce přírody Milan Orálek.

„Jakmile zde ustala pastva, skalnaté stráně začaly zarůstat náletovými stromy, které vytlačují rozchodníky a jiné rostliny, na nichž je motýlí housenka při svém rozmnožování potravně závislá. Výskyt jasoňů červenookých se kvůli tomu povážlivě tenčí. Nálety bude nutné odstranit,“ dodává ekolog s tím, že naši a slovenští ochránci přírody si budou vzájemně vypomáhat.