Jak došlo k tomu, že jste se rozhodla odejít do jiné země?
Pocházím z Budějovic a moje hlavní povolání je programovat počítače. Pracovala jsem jako programátorka na ČSAD. Po revoluci otevřeli kasina a já jsem do jednoho udělala konkurz. Můj manžel je můj bývalý kolega, který tam byl vyslán švýcarskou firmou na zaučení. V Budějovicích se nám narodila dcera a manželovi skončil pracovní kontrakt, takže jsme odešli do Istanbulu, kde měl pracovní nabídku.

Bylo to v roce 1994 a šlo o můj první kontakt s Tureckem. Neuměla jsem turecky, měla miminko a žádnou práci. Začala jsem studovat turečtinu na ankarské univerzitě, získala práci překladatelky na konzulátu a protože žena bratra mého muže je průvodkyně, chtěla, abych se jí stala také. Byla to pro mě nedosažitelná meta, protože v Turecku je těžké udělat zkoušky pro průvodce i pro Turky. Nakonec se mi je podařilo složit, vystudovala jsem průvodcovství a už v roce 1997 a 1998 jsem prováděla prodloužené víkendy pro Čedok, ještě při práci na konzulátu v rámci volného času.

V roce 2000 jsme se po zemětřesení v Istanbulu rozhodli přestěhovat s manželem a dcerou do Antalye, kde nastoupila školní docházku a já jsem začala aktivně průvodcovat.

Přeštická lékařka Eva Perglerová při výstupu na Mount Everest
Zdolat Mount Everest? Nádherný pocit, výš už to nejde, popisuje zubařka

Jaké bylo sbližování s novým prostředím v této diametrálně odlišné zemi?
Jsem ateista stejně jako můj manžel a měla jsem štěstí, že jsem se vdala do moderní rodiny, takže jsem nevnímala tlak islámu. Istanbul je velkoměsto, kde jsem okamžitě pochopila, že to není Evropa. Musím říci, že jsem si v Istanbulu velice těžko zvykala. Hektický způsob života, doprava, nadměrný hluk, kultura i velké třídní rozdíly mezi lidmi na mě nepůsobily dobře. Našla jsem se až tady v Antalyi, která je moderní, kosmopolitní a žije volným životem.

Turečtina je ve srovnání s češtinou naprosto odlišná. Jak jste si zvykala na nový jazyk?
Jde o ugrofinský jazyk a je podobná maďarštině. Turečtina má úplně opačný slovosled, místo předložek jsou přípony a mají pouze čtyři pády, jeden rod, měkké i a tvrdé y. Začátky byly hrozné, nechtěla jsem se učit turecky ani v Turecku žít. Zjistila jsem, že na tržnici na vás křičí, když jim nerozumíte, to nepomáhá. Taxikářům nemůžete vyčíst, že vás vezou delší cestou, takže jsem se asi po roce a půl života v Istanbulu rozhodla naučit se turecky. Pojala jsem to technicky a dneska už ten jazyk neslyším, protože ho mám jako mateřský.

Když turečtině rozumíte, už nevnímáte, že se vám nelíbí její zvuk. Nedělám rozdíly, jestli mluvím česky nebo turecky. Musím říct, že je to milý jazyk, není jako arabština. A tím, že Atatürk zavedl latinské písmo pro turečtinu, která se dříve psala arabským, je daleko snazší se tento jazyk naučit.

Turecká Antalya je rájem pro turisty: 

Zdroj: Jana Urbanová

Co se týká samotných Turků, jakou mají povahu?
Turci jsou úžasný národ, samozřejmě sto národností dohromady. Velké rozdíly jsou mezi východem a západem i mezi jednotlivými rodinami. Co je ale spojuje, je fakt, že nejsou rasisté, a to díky kosmopolitnosti osmanského impéria. Když přijedete ke stolu, kde sedí Turci a vy je oslovíte, protože s nimi potřebujete nějaký kontakt a dáte jim najevo, že jste přítel, okamžitě vás přijmou do kolektivu a považují vás, že jste jejich. Je jim úplně jedno, že jste cizinec. Stačí, když nemluvíte proti zakladateli turecké republiky a souhlasíte s jejich názory. Pokud ale nesouhlasíte, to nemají rádi.

Turci jsou zároveň velice pohostinní. Dříve na vesnicích nezamykali domy a mají pojem Boží návštěvník, to znamená, když se tulák ztratil a požádal o nocleh, přijali ho. Na pláži vám nabídnou čaj nebo když mají prostřený stůl, vy sedíte vedle a nemáte nic, zavolají na vaše dítě a pohostí ho. Je pro ně důležitá rodina, takže i širší rodiny drží pohromadě. Proto tady i přes velkou nezaměstnanost nejsou sociální krize, protože rodina si vždy vzájemně pomůže. Úžasné je, že se Turci starají o své rodiče a nemáme příliš domovů pro důchodce.

Veronika Jonešová vydala první knihu ve 25 letech. Román Hodinky si koupilo více než 10 tisíc čtenářů
Přes život na ostrově k románům. Neznámá holka z vesnice píše a vydává knihy

V Turecku žijete téměř 30 let. Jste stále Češka, nebo už spíš Turkyně?
Nepovažuji se za Turkyni. Od roku 1994 mám sice turecké občanství a fakticky jsem Turkyně, ale jsem spíš ve vzduchoprázdnu. Považuji se za člověka ze zeměkoule. Neřeším národnost, protože nejsem ani Čech ani Turek, jsem obojí a vlastně nic. V Čechách říkám: my Turci máme úžasný jogurt, stojí v něm lžíce a v Turecku zase: to my Češi děláme takto. Takže jsem všude a nikde, ale jako Turkyně se úplně necítím a žiju moderním způsobem života. Nikdy jsem nepřijala islám. S Turky se samozřejmě družíme, ale ne s těmi konzervativnějšími. Společnost je tady velice rozkastovaná, takže se spíš scházíme s více vzdělanými moderními lidmi. Je to složité, v Čechách nic takového neřešíme.

Dostanete se také někdy do České republiky?
Do Čech jezdím každý rok, mám tam maminku, bratra a sestru. Moc ráda chodím se sestrou do lesa na houby, pak samozřejmě zajdeme na úžasné české pivo. S bratrem mám také velice dobré vztahy a občas mě bere na nějaký výlet s karavanem. Srdcem je mi dlouho smutno po rodině a České republice, deset let jsem stonala po českých jídlech, tvarohu, staré české kinematografii, vozila jsem si české filmy. Pak jsem ale zjistila, že po deseti letech to člověk překoná a zvykne si. Tvarohové buchty si samozřejmě umím udělat, ale už mi nechutnají, protože to zůstalo pouze v mé hlavě.

Jak se v průběhu let z pohledu průvodce změnily návyky českých klientů?
První preferencí pro jakéhokoliv českého klienta je moře. Dříve se lidé více zajímali o historii, řeckou a římskou kulturu, teď bych řekla, že společnost spíše víc vyhledává různou zábavu, lodní výlety. Lidé se také zajímají o život v Turecku, ale mají někdy trochu zkreslené představy, protože když přijedete do hotelu, zemi nepoznáte. Turisté se nám do Turecka vrací a myslím, že vnímají bezpečnost země a rozdíl mezi islámskou arabskou kulturou a tureckou sekulární republikou.

První cestující z budějovického letiště dorazili do Antalye v Turecku.První cestující z budějovického letiště dorazili do Antalye v TureckuZdroj: Deník/Jana Urbanová

Na co by si turisté v Turecku měli dávat pozor nebo jakého chování se vyvarovat?
Smrkat na veřejnosti je neslušné, stejně tak projevovat si s partnerem nebo partnerkou přílišnou blízkost na veřejnosti. Tady v Antalyi se ale toleruje veškeré chování turistů, pokud není v rozporu se zákony, takže i nepolíbený turista, když tu bude smrkat, tak se nic neděje. Platí to pro Turecko obecně. Jinak Antalye je úžasné moderní město, bezpečné s minimální kriminalitou, pouze se mohou objevit kapesní zloději.

Co říkáte na nové turistické možnosti v podobě letů z Českých Budějovic do Turecka?
Je to svátek. Měla jsem upřímnou radost, že klienti konečně budou mít mezinárodní letiště, které bylo dříve vojenské. Pro mě jako pro Budějčáka je to úžasná zpráva. Jsem ráda, že shodou okolností je Čedok, pro který tak dlouho pracuji, první společností, která toto letiště využívá.