To je v ČR jako jedno z mála schopné takto široké filmové pásy promítat. Kromě Varnsdorfu, jehož Panorama s více než 500 místy v hledišti je největší v regionu, je to ještě kino v Krnově a ve Zlíně. Panorama je jediná, která byla pro takové filmy přímo projektovaná.

„Hlavní výhodou takových filmů je jejich rozlišení. Pokud byly přímo točené na pás o šíři 65 milimetrů, ten zbytek je určený pro zvukový záznam, mají rozlišení dnešní terminologií 8K. Kvalitnější jsou pouze kina IMAX,“ vysvětlil majitel Panoramy Pavel Nejtek.

Nevýhodou naopak je, že se na takto široké filmové pásy netočí téměř žádné novinky. Výrobci je kvůli větším nárokům na zpracování i promítání a nákladům začali opouštět po ropné krizi v 70. letech. Jednou z mála novinek, která byla natočená na tomto pásu, je Osm hrozných Quentina Tarantina.

Kvůli větším rozměrům filmových kopií je jejich promítání dřinou i pro obsluhu projektorů. „Jeden film si představte jako metr krychlový, je to od 80 do 150 kilogramů, každý film se dělí do cívek po přibližně půlhodině,“ vysvětlil technik Panoramy Zdeněk Štěpánek.

A tak i na čtyřdenním festivalu, který se uskuteční od 9. do 12. května, budou k vidění především klasiky stříbrného plátna. V Panoramě bude možné vidět hned první den přehlídky například Vojnu a mír z roku 1967. Další dny to bude Cid, Vertigo nebo Vetřelec.

Sehnat takové filmy není vůbec jednoduché. Některé míří do Varnsdorfu z anglického Bradfordu, kde je jejich muzeum. Jiné pak jedou například z Berlína. Logistika podobných festivalů je tak poměrně náročná, a to i finančně.

„V Berlíně jsme domluvení na zapůjčení Vertiga, ale musíme zaplatit pojistku na 30 tisíc eur. Bez toho ta kopie nevycestuje,“ přiblížil Nejtek. Pokud by se Varnsdorfští snažili přivézt filmové pásy ze Spojených států, stála by jen doprava jedné kopie kolem pěti tisíc dolarů. Padla tak možnost přivézt například Kleopatru. V rámci Evropy pak přeprava filmů do Varnsdorfu vyjde na 25 tisíc korun, stejnou částku pak pořadatelé zaplatí za vrácení kopie majiteli. Čtyřdenní promítání filmů by se tak nezaplatilo jen ze vstupného, bez podpory kraje, města a Nisa Film Festivalu by se vůbec nemohlo uskutečnit.

Zájem roste

Přestože se sedmdesátkové filmy téměř v žádných kinech nepromítají, zažívají podle Nejtka u fanoušků filmu podobnou renesanci jako zažily před lety klasické vinylové desky. Na varnsdorfské promítání totiž nepřijíždějí jen lidé z nejbližšího okolí, ale prakticky z celé Evropy.

„Jezdí k nám z Vídně i dalších částí Rakouska. Nebo z Německa od holandských hranic. Loni jsme tu měli návštěvu z Nizozemska nebo Anglie. Takových projekcí moc po Evropě není, dají se spočítat na prstech jedné ruky. A je skupina lidí, která je vyhledává,“ uzavřel Pavel Nejtek.