Monopol na dodávání paliva československé armádě měla tehdy rumunská firma Stratulat, což byl fakt, který nedával pražským podnikatelům spát. Mezi nimi figurovali především Otto Kolben a Bohumil Benoni, spojení v naftařské konsorcium.

Frustrovaní továrníci se v roce 1922 obrátili na učence a ministerského radu Josefa Jana Svátka, který měl vlivných přátel požehnaně – s oblibou se účastnil honů, plesů a jiných společenských událostí, kde se to významnými lidmi jen hemžilo.

Během střílení bažantů se Svátek seznámil se štábním kapitánem Milanem Boubelou z hospodářsko-správní kontroly ministerstva národní obrany. Ten byl naštěstí pro továrníky stejně úplatný, jako oni protřelí.

Cesta na nejvyšší místa ministerstva byla zajištěná a přes Boubelu začaly putovat tisícové částky do kapes úředníků. Rumuny se nakonec podařilo Kolbenovi a Benonimu nejen vyšachovat ze hry. Prosadili si také výnos, podle něhož neměla probíhat při výběru dodavatele paliva veřejná soutěž, ale zakázky měly být přidělovány určeným společnostem. Ještě v tom samém roce si armáda objednala u dua Kolben-Benoni 150 cisteren benzínu a Boubela i Svátek za to dostali tučnou odměnu ve formě vkladních knížek, každou po 200 tisících korun.

Úspěšnou spolupráci završili pánové tak, že „chytili se doktor Svátek a Otto Kolben za ruce a tancovali vesele spolu po pokoji,“ jak referovala Národní politika v červnu 1924.

Prozradily je drahé šperky

Pozornosti ve formě alkoholu obdrželi i technici z laboratoří, kteří Benoniho a Kolbenův benzin označili za prvotřídní palivo. Navenek to vypadalo, že stát kupuje za nízkou cenu benzin kvalitní, ve skutečnosti však dostával podřadný, navíc s přirážkou sto procent.

Továrníky nakonec dorazil spor mezi nimi samými. Kolbena mrzelo, že si Benoni přijde na více peněz, a začal šířit pomluvu o Benoniho „nevalném polském benzinu“, která ale vůbec nebyla pomluvou.

Havarovaná letadla mezitím přibývala a celou záležitostí se začala zaobírat policie. Podezření vzbudila i paní Boubelová, která se z „puťky“ stala dámou ověšenou drahými šperky.

Svátek, Kolben, Boubela i Benoni skončili ve vazbě. U soudu zapírali, jak se dalo, Svátek tvrdil, že „celý svůj život přinášel jen oběti vlasti na úkor vlastní kapsy i zdraví“.

Ovšem podobné výlevy soudce nedojaly. S nejvyšším trestem ve výši čtyř let za mřížemi odešel Boubela, Benoni schytal roky dva, Kolben 10 a Svátek 13 měsíců.