Úředníci z Ministerstva životního prostředí upozorňují hlavně na bolševník. Na první pohled obyčejná rostlina, ve skutečnosti nebezpečný plevel pocházející z Kavkazu. Invazivní druh zdraví škodlivý. Omezuje růst jiných druhů rostlin, je nebezpečný pro zvířata ale i lidi, protože šťáva z jeho listů způsobuje těžké poleptání pokožky.


Kdo to rozhodne

„Pokutou vyřešíme všechny vaše problémy Nějak jsem nepochopil, jak je to v případě, že plevel není od jednotlivce, ale třeba od státu z neposekaných veřejných ploch. Kde se dovolám nápravy,“ postěžoval si zahrádkář František Hlaváč z Havlíčkova Brodu a dodal: „Nejlépe uděláme občané, když všechny pozemky převedeme zadarmo státu. Ten si už poradí, třeba rozšíří pěstování řepky. Nestíhám vyplet zahradu. Mohu si tedy někoho zdarma objednat? Moc by mi to pomohlo. Navíc mě zajímá jak bude úředník na soukromém pozemku zjišťovat, jaký druh plevele tam roste.“

Na novelu zákona reagoval negativně i chalupář Josef Janáček z Prahy, který má chalupu na Světelsku. „Mě zajímá hlavně, kdo bude určovat, který plevel je škodlivý a který ne. To abych si koupil atlas. Kromě toho, mě zajímá i jak budou páni úředníci zjišťovat, kdo se o pozemky stará a kdo ne. Někdo má na zahradě golfové drny, jiný zase nechává trávu růst přirozenou cestou. Na tom není nic špatného,“ konstatoval chalupář.

Podle ředitele odboru druhové ochrany ministerstva životního prostředí Jana Šímy by se měl na regulaci invazivních druhů podílet vlastník pozemku. To znamená, když někdo má na pozemku bolševník, měl by ho při sečení takzvaně potlačit. Pokud se majiteli pozemku odstranění plevele nedaří nebo z nějakého důvodu to udělat nemůže, vyjde mu vstříc stát.

Majitel pozemku bude mít možnost domluvit se s orgánem ochrany přírody a ten mu s likvidací pomůže, klidně i přispěje. „Ovšem když majitel pozemku nekoná a dohoda není možná, bude dle návrhu moci orgán ochrany přírody provést opatření sám,“ zdůraznil Jan Šíma. Pokuta v takovém případě sice nehrozí, zato účet může být pěkně „mastný.“ Likvidace bolševníku může stát i statisíce korun.

Novelu zákona přijímají s rozpaky hlavně starostové malých obcí, kde postupně ubývá obyvatel a přibývá neudržovaných pozemků. Podle bezpartijního starosty Ondřeje Čapka z Vísky pak vše záleží na odmluvě, ale problém je v okamžiku, kdy se není s kým domluvit. „Já o té novele nic moc nevím, ale pravda je, že podle toho, co říkáte, s tím mohou mít některé obce problém,“ reagoval Václav Venhauer předseda Svazku obcí Podoubraví a starosta obce Libice nad Doubravou.

Co s neudržovanými pozemky řeší občas i obec Maleč na Chotěbořsku. Podle bezpartijního starosty Karla Musílka obec v takovém případě upozorní majitele, že porušuje zákon o rostlinné péči. „Většinou se sjedná náprava s majitelem se dohodneme. Horší to může být v případě, kdy je pozemek opuštěný a majitel žije mimo obec. Sami jeho pozemek nemůžeme bez jeho vědomí navštívit, posekat a majiteli poslat účet. Majitele můžeme několikrát upozornit, když nereaguje, tak celý případ skončí u přestupkového řízení. Naštěstí jsme nikdy nemuseli zajít tak daleko,“ konstatoval starosta Musílek. Některé obce mají problémy v sezoně posekat i vlastní pozemky. Pravidelné sečení zatěžuje obecní rozpočty.

Dohady a spory

„Dávno pryč jsou doby, pryč jsou doby, kdy obce neměly se sečením trávy žádný problém. Především chovatelé králíků se předháněli, kdo si obecní pozemky zadarmo poseče. Dneska už králíky chová málokdo, o trávu není zájem,“ zavzpomínali oslovení starostové obcí na Havlíčkobrodsku. A dodali, že takový zákon může přinést i řadu dalších problémů nejen mezi obyvateli obcí, ale i sporů mezi institucemi.

Na ukončení smlouvy se s firmou GFP service, zajišťující ve městě sekání zelených ploch, se dohodla loni žďárská radnice. Šlo o reakci na opakované neplnění termínů, což vyvolalo mohutnou vlnu stížností obyvatel. „Ukončení dohody umožňuje městu zapojit do sečení i třetí subjekty, a to do konce tohoto týdne. Zároveň bude zahájena příprava nadlimitní veřejné zakázky na tuto službu, ze soutěže pak vzejde nový dodavatel,“ uvedl mluvčí žďárské radnice Jakub Axman.

Spor o sečení trávy mezi Bystřicí nad Pernštejnem a Ředitelstvím silnic a dálnic skončil u soudu. Bystřice soud prohrála. Zjednodušeně ve sporu šlo o to, kdo poseče trávu podél silnice mezi značkami s nápisem názvu města, což by měl podle Bystřických ze zákona o veřejné zeleni dělat vlastník komunikace. V tomto konkrétním případě zastupovaný jejím správcem, tedy ŘSD."Tady jde o podstatu. Stát přenáší stále více povinností na města, z čehož nemáme velkou radost, a velkým problémem jsou špatně nastavené zákony, které neumožňují jednoznačný výklad," dodal tehdejší starosta Josef Vojta.

Kupodivu na seznamu ministerstva životního prostředí není jen bolševník, ale také okrasná tokozelka vodní hyacintu , který si majitele často vysazují do vodních jezírek. Tato rostlina podle odborníků ve vodě ubírá rybám kyslík a také poškozuje ve velké míře lodní šrouby, protože se na ně namotá a loď není prakticky schopná pohybu. Celkem je v Evropské unii přes dvanáct tisíc nepůvodních druhů, z toho je za rostliny invazivní považováno deset až patnáct procent. V Česku přesahuje počet známých nepůvodních druhů asi dva tisíce.

Již před několika lety Evropská unie připravila seznam takzvaně zakázaných invazivních druhů a nařídila, že státy mají jejich výskyt a šíření regulovat. Jakým způsobem, to si určí každý stát jednotlivě. Česko takový seznam nežádoucích druhů ale zavádět nebude, protože podle ministerstva životního prostředí na základě diskusí s včelaři, myslivci a dalšími spolky takový seznam není potřeba.

Přírodovědci z Akademie věd ale požadují vznik národního seznamu, neoť dle jejich názoru evropský seznam nemůže z důvodu politických zájmů jednotlivých zemí a různorodosti prostředí a klimatu obsahovat všechny invazivní druhy. Evropská unie vytvořený seznam už jednou aktualizovala, teď chystá další verzi. Ztráty způsobené působením invazivních druhů se v celé Unii odhadují na 310 miliard korun ročně. Náklady na opatření proti šíření, regulaci a odstraňování invazních druhů pak vyjdou až na 2,5 miliardy korun. Celosvětové roční ztráty včetně nákladů na jejich likvidaci experti odhadují na 1,4 bilionu dolarů.