Obyvatelé části Nového Města také známé jako Zasranec se sešli u kapličky zasvěcené svatému Janu Nepomuckému k přátelskému setkání. Již poosmé.

„Věřím, že i přes menší nepřízeň počasí budete spokojeni s tradičním občerstvením, a nebude chybět ani chuť na plodnou diskuzi o všedních starostech každého člověka. Byl bych ovšem rád, kdyby se to obešlo bez politických řečí, protože těch se na nás v předvolebním období valí maximum,“ uvítal příchozí sousedy hlavní organizátor malé neformální akce k oslavě 207 let kapličky Petr Hubáček. Ta je postavená nad jedním z místních pramenů. Kaplička dala ulici jméno, dříve se jmenovala Svatojánská.

Malou sakrální stavbu místní oslavují od roku 2010. A i k osmému setkání u ní vydala ulice pohlednici. „Je na ní obraz Františka Šandery, krajináře, který žil ve Svatojánské ulici číslo popisné 275/276. Malováním si přivydělával na chudičké živobytí své rodiny,“ uvedl Václav Krauer, který se rozhodně nestydí za to, že je ze Zasrance. „Pohlednici na příští rok mám už vymyšlenou. Bude oslavou stého výročí založení Československa. Bude na ní „tatíček“ Masaryk, půjde o obraz pražského malíře T.F. Šimona, a na druhou stranu pohlednice bych rád umístil podobenku legionáře Richarda Veselého, mého dědečka. Pokud se to povede, měl bych obrovskou radost,“ prozradil své plány Krauer.

Celá sešlost si pochutnala na bramborových plackách, buchtách s hruškovými povidly i houstičkách. A nechyběla ani domácí pálenka. „Houstiček jsem napekla celkem 186 kusů, použila jsem na ně necelé čtyři kila mouky. Dělávám to tak každý rok,“ poznamenala jedna z obyvatelek Zasrance Eva Horáková.

A přestože bramborové placky nebyly se škvarkama, jak se zpívá v jedné české písničce, chutnaly všem. Hubáčkovi a jejich kamarádi je připravovali pěkně postaru. „Padly“ na ně dva kbelíky brambor. „První den uvaříme velký hrnec brambor. Druhý den se brambory oloupou a nastrouhají, přidají se vajíčka, polohrubá mouka a trochu soli a vyválí se placky. Ty se pak smaží na plotně na kachlových kamnech. Když je placka tak akorát, tak se potře máslem a vloží se do velkého hrnce k ostatním. Třetí den se placky ohřejí a pomažou,“ vysvětlila další členka organizátorského týmu Blanka Hubáčková. Celkem udělali kolem 200 placek, a podávali se třeba s povidly, česnekem, medem a mákem, s celou švestkou nebo jen tak.

„Obyvatelé Svatojánské ulice nemají chybu. Tady se lidé stále zdraví. Když se potkají sousedé, prohodí pár slov, i když si nemají, co říci. Je to tady jako na vesnici, i když je to ve městě. Život je tu venkovský,“ vyznal se ze své lásky k Zasranci Václav Krauer.

To, že jsou místní na „svůj“ Zasranec neobyčejně hrdí dokazuje i to, že u domů bývá rok co rok vyvěšen prapor se zasraneckým znakem. Na něm je zobrazen ranec, podle něhož má lokalita název. Dále svatý Jan Nepomucký, patron místní sakrální stavby, tři kříže, které se vypínají na kopci nad Zasrancem a konečně také půllitr piva, který připomíná tamní pohostinství.