Základní vojenskou službu absolvoval 61letý Ivo Valášek v letech 1985 a 1986. Jak bylo v dobách socialismu zvykem, na vojně strávil dva roky života. „Sloužil jsem u 105. silničního praporu v Bratislavě. To byl stavební útvar, takový odpad armády,“ směje se dnes. „Dělali jsme na stavbách po celém tehdejším Československu. Stavěl jsem raketovou základnu v Jincích, parovod v Bratislavě nebo kasárny v Nitře,“ vzpomíná.

U těchto útvarů, které v fungovaly podobně jako pomocné technické prapory z padesátých let 20. století, jež proslavila kniha Černí baroni spisovatele Miloslava Švandrlíka a stejnojmenný film, sloužily pro tehdejší režim politicky nespolehlivé osoby.

Ředitel Krajského vojenského velitelství v Ústí nad Labem plukovník generálního štábu Vítězslav Křiček
Zájem o aktivní zálohy v ČR roste. Nejen kvůli Ukrajině, táhnou i peníze

„Nebyl jsem na tom politicky tenkrát tak dobře, aby mně společnost svěřila zbraně,“ vysvětluje Valášek. Tehdejšímu režimu se mladík protivil svým stylem života – jezdil na čundry, chodil na koncerty, nosil dlouhé vlasy, našla se u něj „nevhodná“ literatura.

A co ho o dekádu později vedlo přihlásit se na dobrovolné cvičení, když se tehdy valná část mladých mužů službě v armádě naopak vyhýbala? „Říkal jsem si, že každý bojeschopný člověk by měl nějak přispět k obraně svého státu. Čímkoliv. Ať zbraní nebo nějakou jinou pomocí,“ vysvětluje.

Osobní povinnost 

„Vnímám to jako osobní povinnost. Beru to stejně, když jdu do transfúzní stanice. Mám za sebou 155 odběrů krve a plazmy, což je nějakých 310 vpichů. Už to není ono, občas to i bolí, ale jdu tam, protože krev je v nemocnici potřeba. S armádou je to to samé. Všichni chceme být v bezpečí, ale málokdo je ochoten snést nějakou tu nepohodu. Je to ale důležité k tomu, že kdyby se přihodil nějaký průšvih, tak čím víc nás bude, kteří umíme ovládat nějakou zbraň, tak to bude lepší,“ popisuje.

V rotě aktivních záloh Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem je velitel družstva oprav. „Mám malé družstvo, ke kterému je přidělený řidič a ještě dva technici. Zajišťujeme logistiku roty. Zabýváme se opravami a přísunem materiálu včetně potravin,“ popisuje.

Armádní záchranář nrtm. Martin Charvát v uniformě
Střílí, ale hlavně zachraňuje. Armáda mě okouzlila, popisuje vojenský zdravotník

Vojáci s tímto zařazením ale musí také umět střílet z útočné pušky či samopalu, pistole, házet granáty, aby se dokázali v případném válečném konfliktu bránit. „Logistika je oblíbeným cílem nepřítele, protože jak se říká, logistika není všechno, ale bez logistiky není nic,“ sděluje.

Na svá první cvičení si Ivo Valášek pamatuje dobře. V roce 1999 ho absolvoval ve zmíněném Žatci, v roce 2000 v Klatovech, v následujících třech letech u útvaru logistiky brigády rychlého nasazení v Havlíčkově Brodě a Táboře. Jako člen aktivních záloh několikrát pomáhal při povodních na severu Čech. V roce 2002 to bylo v Dubí a Litoměřicích, naposledy v roce 2013 u Děčína.

„Čistili jsme tehdy cyklostezku z Děčína do Bad Schandau. Sloužila jako náhradní trasa pro integrovaný záchranný systém, takže vyčistit ji bylo strašně důležité. Čistili jsme také ústí Ploučnice do Labe, protože hrozilo, že by mohla přijít další povodňová vlna a vyplavit Děčín,“ vzpomíná. Předloni v prosinci byl Ivo Valášek v době migrační krize nasazený na státní hranici se Slovenskem, kde působil ve společných hlídkách s profesionálními vojáky a policisty.

Dlouholetý strojvůdce 

Ivo Valášek je od roku 1984 strojvůdcem. Řídil celou řadu lokomotiv, které táhly nákladní vlaky, vozil cestující v osobních vlacích, posledních 12 let je strojvůdcem Pendolina, železničního expresu Českých drah mezi západem a východem republiky.

„Nemám problém s tím, že by mě můj zaměstnavatel nechtěl pouštět na vojenská cvičení. Ale snažím se dělat něco za něco. Pokud delší dobu v zaměstnání chybím, jsem ochotný udělat nějakou směnu navíc, snažím se svoji účast na cvičeních vykompenzovat nějakou přesčasovou prací, aniž bych ze zákona musel. Snažím se, abychom si vzájemně vyhověli,“ vysvětluje.

Ivo Valášek vidí v průběhu 25 let velký pokrok ve fungování aktivních záloh. „Je mi líto, že budu muset za nějaký ten rok odejít. Naše jednotka je víc stmelená, lépe absorbuje nově příchozí, členové si víc navzájem pomáhají. Máme perfektní instruktory z krajského vojenského velitelství, kteří dokážou každému naprosto v klidu všechno vysvětlit. Řekl bych, že naše jednotka má ohromný progres, je to čím dál tím lepší. Jak po stránce disciplíny, tak po stránce bojových schopností,“ konstatuje.

Eliška Holečková z Radče je členkou aktivní zálohy pěšího pluku Krajského vojenského velitelství v Hradci Králové.
Slečna záložák si oblíbila pěší rotu. Muži mě přijali skvěle, baví mě to, říká

Je rád i za lepší vybavenost vojáků. „Není problém zatelefonovat, a i mimo cvičení doplnit jakoukoliv výstroj, kterou voják potřebuje,“ oceňuje přístup profesionálních vojáků.

Vojáci v aktivní záloze mají vojenské oblečení a další výstroj jako boty, přilby nebo plynové masky u sebe doma. „Doma to zabere celou jednu skříň. Když jedu na cvičení, beru si věci podle počasí. Ale většinou si vezmu něco teplého navíc, neboť jsme většinou na horách, na Doupově nebo Šumavě, kde bývá chladněji,“ popisuje. „Není špatné počasí, ale špatně oblečený voják,“ dodává.

Pamětní mince 

Na vojáky v aktivní záloze Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem čekají letos tři cvičení. Jedno absolvovali teď na jaře, další dvě je čekají na podzim. Velitelé jednotek, jako je Ivo Valášek, ještě před nimi mají dvou až třídenní velitelskou přípravu.

Oficiálně vznikla aktivní záloha ozbrojených sil České republiky k 1. lednu 2005. Většina dobrovolníků slouží u jednotlivých útvarů Armády ČR nebo u teritoriálních pěších rot, které jsou zřízené v každém kraji.

K dvacátému výročí založení institutu aktivní zálohy obdržel nedávno Ivo Valášek od ministryně obrany Jany Černochové pamětní minci.