S kolegy podnikáte výzkumné cesty mnoho let, kde jste bádali před letošní expedicí?
V letech 2012 až 2017 probíhal dlouhodobý projekt zoologického průzkumu vybraných zemí Balkánského poloostrova. Pracovali jsme v Albánii, Černé Hoře, Bosně a Hercegovině, v Kosovu i Makedonii.

Může se s výsledky seznámit i veřejnost?
Z uskutečněných cest do Albánie byla vytvořena putovní výstava, která představuje výsledky expedice v mnoha městech České republiky. Výstava sestavená z komentovaných fotografií krajiny, rostlin, zvířat, sídel i života obyvatel Albánie, doplněná o preparáty živočichů a ukázky přírodnin, je určena odborné i široké veřejnosti.

Jejím prostřednictvím prezentujeme nejen výsledky našich výzkumů, ale také zajímavosti a přírodní krásy této málo poznané země, život jejích obyvatel a zajímavosti z pohledu cestovatele a přírodovědce. Ze všech expedic jsou připravovány přednášky pro širokou veřejnost. Dalším významným výstupem těchto cest jsou odborné výsledky.

Ty vypadají jak?
V rámci všech expedic byly získány vzorky hmyzu, pavouků a dalších bezobratlých, které obohatí sbírky zúčastněných muzeí. Byla uskutečněna celá řada prvonálezů pro jednotlivé státy, několik druhů je pro vědu dosud zcela neznámých. Tento materiál je postupně zpracováván a výsledky jsou publikovány v odborných časopisech. Jsou popisovány i nové druhy hmyzu a bezobratlých.

Proč nyní zrovna Maroko?
My si ke zkoumání už záměrně vybíráme oblasti, země, kde je nedostatek odborníků. V Maroku většinou bádají cizinci, především Francouzi, protože bylo francouzskou kolonií a spousta specialistů tam jezdí i dnes dělat výzkum.

Jak je na tom renomé českých badatelů?
My Češi jsme uznávaní badatelé, například v entomologii. Vlastně děláme práci za místní odborníky, kterých je nedostatek i ve faunistice, kdy mapujeme rozšíření živočichů a pak o tom publikujeme v různých odborných časopisech, čímž se výsledky dostávají do povědomí, a také na ně může navazovat i ochrana přírody, když se zjistí, kde a jací živočichové se vyskytují, v jakém množství, zda se například areál výskytu nezmenšuje.

Čím ještě pro vás bylo přitažlivé?
Maroko je země přírodovědně zajímavá z hlediska rozmanitosti přírodního prostředí a s tím související bohatostí fauny. V Maroku jsme pracovali na přírodně značně odlišných místech. Od oceánského pobřeží a přímořských slanisek přes pouštní oblasti Sahary, cedrové lesy až po velehory Vysokého Atlasu.

Některé oblasti jsou zoologicky málo známé a neprozkoumané. Žijí zde stovky endemických druhů živočichů a je velmi pravděpodobné, že v těchto územích budou nalezeny pro vědu dosud neznámé druhy bezobratlých živočichů. Do Maroka také přilétá přezimovat spousta ptáků, a proto je ornitologicky velmi zajímavou zemí.

Na co jste se zaměřili?
Pustili jsme se hlavně do zkoumání oblastí, které nemají žádný status ochrany. Živočichové tam žijí také a nikdo se tím moc nezabývá. V Maroku jsou obrovské plochy například kamenité pouště a oblastí, kde přechází v písečnou poušť. Pro nás nepředstavitelné rozlohy a tam nejsou žádná chráněná území, ale živočichů tam žije mnoho. Soustřeďujeme se zejména v entomologii na ty druhy, které nemají žádnou ochranu, protože se třeba ani neví, že v těchto lokalitách jsou. A přitom jde často o nové druhy pro vědu.

O jaké živočichy se jedná?
Pro vědce jsou nejzajímavější druhy miniaturních rozměrů, které jsou pro entomology těmi největšími „špeky“. Velké brouky už dneska každý zná. Nikoliv ty malé milimetrové, nebo hmyz, který žije v extrémních podmínkách v jeskyních, na pomezí vody a sucha, na specifických druzích rostlin. Zajímavou skupinou jsou pro nás i noční motýli, chvostoskoci, blanokřídlí nebo i moli a podobná často bizarní zvířata, která když zvětšíte pod mikroskopem, tak vypadají jako tvorové z jiných světů. Je velmi pravděpodobné, že se nám podaří nalézt pro vědu dosud neznámé druhy.

Jaká byla vaše role v expedici?
Já osobně se věnuji hlavně drobným savcům, malým ještěrkám a hadům. Zjišťoval jsem například lokální výskyt zmijí, ale bohužel v Maroku dochází k jejich pronásledování a často i zabíjení. Domorodci se často řídí heslem „mrtvej had, dobrej had“. Podobně to mají se štíry, pavouky, lidé je pronásledují a zabíjí…

Co je potřeba pro sběr a odchyt chráněných druhů živočichů? 
Museli bychom na vše mít vystavená povolení od místních nebo i mezinárodních úřadů, což je velice složité a zdlouhavé. Vyzkoušeli jsme si to už v minulosti, například když jsme pro muzeum chtěli přivézt některé exempláře z Malých Antil.

Žádné tvory jste tedy opravdu do svých sbírek nelovili? 
V poslední době se zaměřujeme hlavně na takzvanou faunistiku. V navštívených oblastech druhy zaznamenáváme, neprovádíme jejich odchyty, nic podobného, ale doplňujeme faunistická data.

Co to znamená? 
Vlastně se věnujeme jen pozorování, záznamům, focení včetně zachycení GPS lokality. Doslova mapujeme výskyt jednotlivých druhů živočichů. Součástí expedice byli kolegové řady specializací, například ornitolog, znalec přes pavouky (arachnolog), specialista na vodní brouky a vážky, jel s námi i kolega z ochrany přírody a další. Do sbírek jsme přivezli jen dokladový materiál hmyzu a dalších druhů bezobratlých, kteří nepodléhají druhové ochraně.

Jak v Maroku funguje ochrana přírody? 
Existují tam národní parky, za kterými stojí většinou Francouzi a mezinárodní ochranářské společnosti a organizace. Oblíbený král sice dává i národním parkům a ochraně přírody určitou prioritu, ale je tam malý počet odborníků, kteří se problematice věnují a ochrana přírody je hodně podporovaná z venku.

Parky jsou v těch nejvýznamnějších lokalitách, jako je Atlas, Antiantlas, v oblastech na pobřeží oceánu a v deltách řek. A je pravdou, že tam mají zaměstnaných dost místních lidí, kterým tím dávají práci, především při ostraze parků. Proto když přijedete do Maroka, tak musíte dodržovat pravidla ochrany přírody jako u nás.

Mohl byste uvést nějaké příklady?
To znamená, že jsou zde určená pozorovací místa nebo vymezené lokality, kde se návštěvník musí pohybovat. Jako u nás nesmíte vstupovat mimo značené cesty. Je třeba si tam na to dávat pozor, strážců je tam daleko více než u nás, ale zase tam chybí vrstva specialistů, odborníků, kteří by tam bádali a věnovali se výzkumu.

My jsme se ale na národní parky ani nijak cíleně nezaměřovali, protože tato území jsou už dobře zdokumentovaná a prozkoumaná. Výzkumy tam probíhaly ještě před vyhlášením rezervací. Na druhou stranu, když jsme byli v Maroku v roce 1997, tak jsme tam sbírali a měli jsme na to i oficiální povolení a je pravdou, že když pak zjistili, co vlastně sbíráme a chytáme za pavouky, štíry i ještě ošklivější hmyz, tak nám říkali, ať si to odvezeme všechno…

Neobávali jste se v severoafrické zemi o život, zdraví?
Ač je to pro nás hodně odlišný svět, bezpečnost tam je na dobré úrovni, ostatně proto jsme si i Maroko vybrali. V pohraničních lokalitách s Alžírskem narazíte na hlídky, protože mají obavy z běženců. S policisty a vojáky jsme se tam setkávali často, chovali se vždy nadmíru slušně a profesionálně, zjistili, kdo jsme a co tam děláme. Dokonce nám popřáli i příjemný pobyt. Stát v Maroku dobře funguje. Budovali jsme si své „základny“, kde jsme pobývali dva i více dnů. Mimo parky a rezervace není táboření omezováno, není proto problém postavit si kdekoliv přístřeší.

Počítáte ještě s návraty do Maroka?
Určitě. Než ale s kolegy znovu na expedici vyjedeme, musíme zpracovávat první výsledky, data a materiály z nynější první cesty a na to máme rok. Do Maroka tedy plánujeme vyjet ještě v roce 2021 a 2023, v různých vegetačních obdobích, abychom zachytili všechny nejvýznamnější roční aspekty. Zkrátka tím, že všichni ještě pracujeme na jiných výzkumných projektech, tak na bádání a zpracování bohaté dokumentace potřebujeme čas. Samozřejmě z naší činnosti vznikne výstava, která bude propagovat nejen to co, v Maroku děláme zoologicky, ale i zemi jako takovou.

Zdeněk VITÁČEK
• Vystudoval Střední zemědělskou technickou školu v České Lípě. V roce 1987 ukončil studium na Vysoké škole zemědělské v Praze, obor zootechnický, a nastoupil do českolipského muzea jako odborný pracovník pro zoologii obratlovců.
• Zabývá se ichtyologií, batrachologií, herpetologií, ornitologií, mammaliologií a praktickou ochranou fauny.
• Člen České zoologické společnosti, České ornitologické společnosti, České společnosti pro ochranu netopýrů, České herpetologické společnosti. Je zakládajícím členem spolku pro výzkum a ochranu fauny ZOOGEOS a byl jeho dlouholetým předsedou.
• Zúčastnil se přírodovědných výzkumných cest na Malé Antily, do jižní a severní Afriky, Venezuely, Turecka, Albánie a dalších zemí Balkánského poloostrova a Evropy.