Anton Otte se narodil v 15. srpna 1939 ve Vidnavě v německé rodině. Jeho rodina nebyla po válce odsunuta, ale v roce 1946 jí byl zabaven dům. V témže roce byl jeho otec odsouzen lidovým soudem k trestu smrti a popraven.

„Na dvoře jsme měli kůlnu a prádelnu. Přišli k nám dva policisté a chtěli mluvit s tatínkem. Poslali jsme je za ním do kůlny, spolu pak odešli do prádelny a a dlouze tam hovořili. Už jsme měli strach, co se děje. Tatínek si pak doma vzal tašku a řekl, že se brzy vrátí. Ale nevrátil se,“ vzpomínal Anton Otte na zatčení svého otce v knize Vzdálená Evropa?

Centrum sociálních služeb v Jeseníku
Roky žije „načerno“ v centru pro seniory. Muže se zastal Ústavní soud

Do školy umožnil režim Antonu Ottemu nastoupit až v devíti letech. Celá rodina byla silně nábožensky založena. Anton se i přes své přesvědčení stal studentem jesenického gymnázia, které v roce 1957 absolvoval. Kádrový posudek mu však znemožnil studium jakékoli vysoké školy, tím spíše bohosloveckého zaměření. Anton se totiž toužil stát knězem. Jeho maminka se snažila bojovat za prosazení Antonova přání i prostřednictvím prezidentské kanceláře, ale marně.

Po maturitě Anton pracoval u města Vidnavy jako čistič kanálů. Posléze nastoupil do podniku Karnola v Krnově jako vážič barev. Zároveň byl aktivní v místní farnosti, pomáhal i s organizováním poutí na zdejší poutní místo Cvilín. Kvůli své angažovanosti byl vyslýchán i Státní bezpečností.

Odchod do Německa

V roce 1960 odešel s rodinou do Spolkové republiky Německo, kde vystudoval teologii a v červnu 1967 byl vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan, učitel náboženství a vězeňský duchovní.

Už od svého příchodu do Německa se zapojil do fungování organizace Ackermann-Gemeinde, která usiluje o smíření Čechů a Němců na křesťanském základě.

Školák Jan Sokol ze Šumperka zachránil své mamince život.
Školák, který zachránil mamince život: Špatně dýchala, zavolal jsem záchranku

„Neodcházeli jsme, abychom byli pryč od Čechů, měli jsme čím dál větší potíže s režimem jako takovým a jako Němci jsme využili možnost požádat o povolení se vystěhovat. Potěšilo mne, když jsme v Německu narazili na lidi blízké naší zkušenosti, kteří rádi zavzpomínali na starý domov, zazpívali si české písničky. V jejich projevu byl stín smutku a bolesti, ale ne stopy nenávisti. Mezi nimi jsem se brzo cítil doma. A ukázalo se, že byli často členy Ackermann-Gemeinde,“ zavzpomínal Anton Otte v knižním rozhovoru.

Papežským kaplanem

V letech 1991 až 1996 byl vedoucím pražské kanceláře spolku Ackermann-Gemeinde. Roku 1996 byl vyznamenán Řádem T. G. Masaryka. V lednu 2001 jej Jan Pavel II. jmenoval papežským kaplanem, v témže roce byl jmenován čestným kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, 5. září 2011 byl zvolen jejím proboštem. V roce 2015 obdržel čestné občanství Vidnavy za celoživotní přínos v rozvíjení česko-německých vztahů. Do svého rodného kraje se i ve stáří vracel.

Anton Otte zemřel v Německu, kde v posledních dvou letech trávil většinu času. Datum a místo pohřbu jsou nyní v jednání.