„Ve vodě a na dně toho není moc ke koukání, jen pár mušliček. Ale, když se díváš nahoru na ten led, tak to je jako na sklo,“ popsal František Volman. Potápěčskou specializaci si vybral před pěti lety při nástupu k profesionálním důlním záchranářům.

„Pocity jsou naprosto perfektní, v hloubce, kde operujeme, není voda až tak studená,“ navázal jeho kolega Martin Dvořák. Toho vedoucí výcviku nechal vytahovat takzvaně „na volno“, jako kdyby pod ledem ztratil vědomí.

„Jedná se o to, aby potápěč získal dril v pohybu ve snížené viditelnosti, v problémové vodě a bez možnosti přímého kontaktu s volnou hladinou, což nás může potkat i při zásahu v dole,“ vysvětlil Jaroslav Provázek, hlavní inženýr HBZS Ostrava.

Na Vratislavově náměstí funguje Kebab house, ale restaurace žádná.
Blíží se biatlon a v centru Nového Města chybí restaurace. Ostuda, říkají místní

Bezpečnost potápěčů zajišťovala na břehu nejen hadice s kyslíkem či lana, ale také dorozumívací prostředky se základnou, monitory jejich tlaku a přítomný byl lékař i speciálně vybavené auto Mercedes Benz Unimog s dekompresní komorou.

Jaroslav Provázek organizuje zimní výcviky potápěčů „bez možnosti vynoření“ pod ledem pravidelně. Chlapi využívají získané dovednosti i při takzvaných komerčních pracích báňských záchranářů. Například při čištění nádrží v bioplynových stanicích, kde kromě kalu panuje také silný zápach.