V Lednici je nyní k vidění na devatenáct mytických soch od šestnácti sochařů z tuzemska, ale i z Německa či Portugalska. Spotřebovali na ně patnáct set tun prehistorického mořského písku vytěženého v Čechách. Hotové jsou již všechny. Tedy až na Afroditu. „Začal jsem sochat jako první. A dokončovat budu jako poslední. Zhruba týden práce je na ní už hotový. Průměrně stráví každý z nás asi čtrnáct dní doopravdy intenzivního tvoření. Myslím, že Afrodita bude v sobotu už kompletní,“ vypráví Olšiak.

Jeho Afrodita, která je podle pověsti bohyní lásky, krásy, sexuality a plodnosti, je vytesaná z písku ve výklenku starobylého Afroditina chrámu. „Svatyně to byla krásná, ovšem také se spoustou detailů, které je nyní potřeba dodělat. A právě tyto detaily mi práci natahují,“ ukazuje přímo na místě sochař Olšiak.

Práce na pískových sochách finišuje. V pátek je vernisáž.
OBRAZEM: Vernisáž se blíží. Práce na pískových sochách v Písku finišují

Původně měla být jeho Afrodita zobrazená při svém zrození z mušle a zahalená v dlouhých vlasech. Od nápadu ale nakonec upustil. „Napadlo mě využít motiv řecké architektury. Tvořím vstupní bránu do chrámu, v níž je pouze symbolicky skrytá Afrodita. Vepředu mi ještě zbývá dodělat čtyři sloupy,“ zmiňuje umělec, který se na workshopu svého bratra podílí každoročně.

Každý sochař má svůj rukopis

Přijít se podívat na Kyklopa, Dia, krásnou Afroditu, Tróju nebo Trójského koně mohou lidé denně vždy od devíti hodin ráno do šesti odpoledne. Pokud bude přát počasí, tak až do konce října.

Nejsymboličtější sochou je podle Ondřeje Olšiaka právě Zeus. „To je shodou okolností dílo mého bratra Michala. Líbí se mi ze všech soch nejvíce. Asi proto, že z něj vyzařuje taková zvláštní čistota a jednoduchost. Působí velice hezky a jemně, sálá z něj pozitivní energie,“ hodnotí umělec práci svého bratra.

Karel Schwarzenberg
Směna za 38 milionů. Kutná Hora dala zelenou obchodu s Karlem Schwarzenbergem

Jedním dechem však doplňuje, že všechny sochy jsou rok od roku hezčí a podařenější. „Každý sochař má svůj specifický rukopis a já mám radost, když vidím, jak se jim daří. Pokaždé mě výsledek hodně překvapí,“ chválí Olšiak práci umělců, jejichž nejčastějším nástrojem při sochání z písku je obyčejný kuchyňský nůž.

Zmiňuje, že tvorba z písku je pro umělce velkým oddechem a změnou. „Je rozdíl sochat do písku. Písek skýtá obrovské možnosti a dovoluje hrát si s detaily. Musí se jen pamatovat na to, že písek je sypký. Vychází se proto vždy z velké hromady, kterou táhne dolů gravitace. Sochy tak musíme směrem dolů rozšiřovat. Sice můžeme sem tam něco podebrat, ale ne moc, aby to nespadlo. Jediné pojivo je totiž voda. Jen na závěr hotové sochy pokrývá ochranný impregnační film, aby je nepoškodil déšť, nebo aby se při vysychání nezačaly rozsypávat,“ přibližuje Olšiak, který běžně pracuje s bronzem, hlínou a nově se chystá i na pískovec.