Schránka s nálepkami fotbalových chuligánu je plná a vybrat ji už nemá kdo. Dveře jeho bytu jsou zapečetěné policií, venku zůstává několik párů opravdu chlapských bot. Sousedé neotevírají, jen vedle domácnosti vraha si prohlížejí jiný byt potencionální noví nájemníci. „Jo, už to víme,“ tvrdí s tím, že tato skutečnost nemá na jejich zájem o bydlení vliv. 

Carrabbas, Prádelka, Kotelna – to jsou podniky cestou směrem k místu činu. Kromě nabídky ostravského piva je spojují vzpomínky personálu i hostů na žháře. „Já ho viděla v pátek, prý tady byl i v sobotu. Chodíval většinou sám, pár piv, nějaké jídlo. Chválil nás, jak jsme šikovné…“ popisuje servírka v tom prvním. Budoucí vrah tu známým prodává srnčí klobásky. A hovoří o rozpadu manželství.

„Vypatlanec a agresivní od pohledu!“ přidává svůj názor obsluha v herně s hospodou nejblíže k paneláku v Nerudově ulici. Štamgasti mají o pachateli žhářského útoku také nedobré mínění, znají ho – stejně jako oběti. Upozorňují však, že má za sebou patrně nelehký život a zmiňují sebevraždu (skokem pod vlak) syna Marka. Jeho jméno s daty narození a úmrtí má žhář vytetováno na hlavě…

Každopádně asi nejen celý Bohumín nechápe, proč tento člověk nechává v jedenáctém patře paneláku v Nerudově ulici uhořet jak svého dalšího syna, tak vnuka i budoucí snachu (v době požáru slaví třicáté narozeniny). Nemluvě o dalších osmi lidech včetně malé holčičky. Z patnácti osob v bytě unikají přes balkon jen čtyři. 

Pracovní morálka 

„Fakt je to on!“ vrtí hlavou na dohled od pietního místa s hračkami, svíčkami, malůvkami a modelem hasičského auta zaměstnavatel pachatele. Osobně se po něm shání – jelikož ten chybí už i na nedělní ranní směně v ochrance bohumínského železničního překladiště. Neomluvené absence totiž nejsou u tohoto strážného zvykem. Vedení a kolegové na jeho pracovní morálku pějí chválu.

„Ze svého nosíval žrádlo pro hlídací psy, chodil s nimi na veterínu. Na odpolední býval i dříve, pokecat s klukama. Fotbal, hokej a tak. Měl na prodej fajn srnčí klobásky. A stěžoval si, že mu po třiatřiceti letech utekla baba,“ hodnotí žháře spolupracovníci. A ani jejich mozky zatím nedokáží zpracovat informace o tom, co tento člověk v sobotu 8. srpna v Nerudově ulici 1158 udělal. A především proč?

Na požářišti v jedenáctém patře paneláku v Nerudově ulici 1158 na sídlišti v Bohumíně je nejotřesnější pohled na scénu v dětském pokojíčku. Ohořelé barevné vybavení, postýlky, hračky, plyšáci… Paradoxně působí basa „lahváčů“ pořízená asi na párty zůstávající v zakouřené kuchyni.

I vyšetřovatelé se kloní k možnosti, že čtyřiapadesátiletý pachatel se na sobotní narozeninovou oslavu – na kterou ostatně není zván – dovnitř nedostává. Vypadá to, že hořlavinou polévá dveře bytu, v němž je v danou chvíli patnáct osob včetně tří dětí. Přežijí jen čtyři. Umírá také rodinný mazlík, pes.

Pracovnice z radnice odtud odchází bledá podobně jako nové bílé dveře namontované technickými službami namísto těch ohořelých. Komentovat z pochopitelných důvodů nic nehodlá. V celém domě nejde proud, čeká se na vyschnutí elektrických rozvodů i schválení jejich stavu revizním technikem.

„Pět šest bytů je neobyvatelných. Nájemníkům sháníme náhradní ubytování,“ uvádí Igor Bruzl, místostarosta města. To vyhlašuje po včerejším jednání pracovní komise tři hlavní body, jak postiženým pomoci. Zprovoznit dům, poskytovat poradnu v krizovém centru na radnici a proplatit některé škody!

Vlna solidarity 

Zvedá se vlna solidarity: Malování a opravy nabízí Tomáš Mikulčík, oblečení a hračky Hanka Svačinová, dodávku s řidičem pro odvoz zničených věcí Radek Sliwka, ruku k dílu při úklidu Patrik Ventura, peníze na barvy Lada Franková… Ostravské krizové centrum pak psychologickou pomoc pro děti.

Moravskoslezský kraj chystá pro postižené veřejnou sbírku (jako po masové vraždě v porubské nemocnici) a plánuje do ní schválit příspěvek sto tisíc korun za každého se zemřelých a padesát tisíc korun pro zraněného. Číslo konta, kam se mohou posílat až do 15. září peníze, zveřejní co nevidět.