Molotovovy koktejly tehdy způsobily požár, který zranil celkem tři osoby, vůbec nejhůře dopadla v té době ani ne dvouletá Natálka, která utrpěla popáleniny třetího a čtvrtého stupně na více než osmdesáti procentech těla. Lékařům se jí podařilo zachránit, následky si ale ponese po zbytek života.
Čtyři žháře poté poslal soud za mříže, dva z nich nyní žádali o podmínečné propuštění po dvou třetinách trestu. A šumperský soud jim ve čtvrtek 11. května vyhověl. Deníku se podařilo hovořit s Annou Sivákovou, matkou brzy už šestnáctileté Natálky. „Všichni teď máme strach,“ řekla zlomeným hlasem.
S verdiktem nesouhlasí celá rodina. „Je to předčasné a určitě jsme to nečekali. Cítíme se úplně špatně, je nám zle, děti mají strach, hlavně Natálka. Ta už nechce chodit ani ven, je doma a má obavy,“ okomentovala Anna Siváková rozhodnutí soudu. Natálii její matka o verdiktu hned řekla. „Musela jsem, to nejde, abych jí něco takového skrývala, stejně by se to dozvěděla a bylo by to ještě horší,“ pokračuje.
Anna Siváková už hovořila také s právníkem Natálie, bavili se o tom, jak by se dalo rozhodnutí čelit. „Bohužel se nejde nijak bránit, právníka jsem se na to ptala. Nedá se nic dělat, záleží na státním zástupci, jak rozhodne, jestli se k tomu vůbec nějak vyjádří, nebo to nechá být,“ sdělila Deníku Anna Siváková.
Nad tím, že by ještě někdy vedli normální život, se podle ní ani nedá přemýšlet. „Hodně špatně na tom byla Natálka psychicky a je to stále horší a horší. A teď se k tomu přidal ještě ten verdikt, to vůbec ničemu neprospěje,“ zoufá si.
Stovka operací
Od toho osudného dne už její dcera podstoupila více než sto operací, další ji čekají. „Na plastickém zákroku byla loni v září, letos v září půjde znovu. Stahuje se jí kůže, po operaci má vždy na sobě hodně stehů. Záleží to i na počasí, nemůže jít na operaci, když je teplo, proto je to vždy na podzim,“ vysvětluje Natálčina matka.
Rodina se po incidentu odstěhovala z Vítkova do Budišova nad Budišovkou. „Když bychom pominuli nepříjemné okolnosti, daří se nám dobře. V Budišově jsme si za tu dobu zvykli, považujeme jej za domov, nechceme odtud pryč. Pouze mé starší děti se chtějí stěhovat, já bych odtud nikdy nešla, to tvrdím od začátku,“ dodává Anna Siváková.