„Jedná se o chorošovec sírový, ale nazývá se také sírovec žlutooranžový. Obalený a usmažený chutná podobně jako kuřecí řízek,“ potvrdil novoměstský mykolog Oldřich Pojezný.

Dřevokazná houba vytváří na pařezech či kmenech listnatých stromů nápadné žlutooranžové vějíře, které jsou na jaře křehké a vhodné pro kuchyňské využití. „Místo výskytu sírovce jsem měl zmapované už v minulosti. Letos jsem tam našel nádherný exemplář. Jde o vizuálně velmi pěknou houbu, která je jedlá a velmi dobrá,“ poznamenal Oldřich Pojezný.

Nepřehlédnutelné barevně výrazné trsy lze najít na celé řadě listnatých stromů. „Patří mezi ranější houby. Rostou na všech listnatých stromech, ale sírovce posbírané z ovocných dřevin jsou o něco chutnější,“ prozradil novoměstský mykolog.

Možná záměna je s nejedlým sírovcem horským. Ten ale, na rozdíl od sírovce žlutooranžového, roste na smrcích.

Kromě sírovce si houboví fajnšmekři mohou nyní pochutnávat také na oblíbených májovkách. „A roste už i závojenka podtrnka. Ta se dá také jíst, i když podle mého názoru nepatří mezi ty úplně nejlepší houby. Lidé by si také měli dát pozor, kde je sbírají. Závojenka podtrnka roste pod kvetoucími stromy, hlavně pod švestkami. Za pár týdnů ale začne v lesích růst podobná houba – závojenka olovová. Ta je však jedovatá,“ upozornil Oldřich Pojezný.