Jak hodnotíte letošní houbařskou sezonu?
Sezona se vyvíjí normálně, je srovnatelná s posledními roky. Začátkem června rostly hřiby kováře. Já jsem nosil košíky hub už v květnu, ale to byly houby, které lidi moc nesbírají, jako například závojenky podtrnky. Je to masitá jarní houba a z jedné lokality jsem jich nanosil až šest kilo na dvě tři návštěvy.

Je nějaký jednoduchý návod, jak rozeznat jedlé houby od těch jedovatých?
Určitě to je prevence. Ale nejdřív se zeptám co je to prašivka? To je houba, kterou neznám, ale druhý si na ní pochutná. Na hraně se nacházejí například václavky. Ty jsou za syrového stavu pro hodně lidí mírně jedovaté. Způsobují řídký příběh s hustým běháním. (smích) Látka, která takto působí, je naštěstí termolabilní. Sušením nebo vařením alespoň půl hodiny se odstraní a václavky jsou pak vhodné ke konzumaci.

A co takové růžovky? Těch se spousta lidí bojí, protože mají zespodu „čárky“.
Je to jedna z našich nejlepších hub pro přípravu pokrmů. Růžovky ale nejsou na kodexu našich tržních hub, protože jsou lehce zaměnitelné s muchomůrkou šedivkou a hlavně s muchomůrkou panterovou, po které je u nás každoročně nejvíce otrav.

V jaké části houbařské sezony se nyní nacházíme?
V druhé polovině září a začátkem října rostly houby hřibovité a po různých etapách hřiby. Nejčastěji hřib smrkový. Objevují se ve čtyřech druzích i kozáky a křemenáče, především křemenáč březový. Místy můžeme vidět lišky. Dostávám se na podzim, kdy roste především hřib hnědý, dále hřib sametový, plstnatý, žlutomasý. V listopadu začnou růst některé druhy penízovek.

V hasičárně ve Velkých Hamrech pořádáte pravidelnou podzimní výstavu hub. Co vše tam návštěvníci uvidí?
Dvaadvacátý ročník výstavy se letos už uskutečnil a k vidění byly více než tři stovky hub. Přehlídku toho, co nabízejí naše lesy, si nenechalo ujít zhruba 350 návštěvníků. Byly zde k vidění i vzácnější houby, dále dřevní stromové houby, ale i celá řada léčivých hub jako například hlíva ústřičná, troudnatce, březovník nebo čaga (rezavec šikmý).

Která houbová jídla máte nejraději?
Zmíním jednu houbu sírovec žlutooranžový. Je to dřevokazná houba, která roste především na růžokvětých stromech. Pokud je sírovec ještě mladý a zapíchnete do něj lehce nůž, tak je vhodný na řízky. Sousedka, které jsme je dali ochutnat, dokonce nechtěla věřit, že to není kuřecí maso. Dále je skvělý sírovec v kari omáčce se smetanou. Výborné jsou také špízy z růžovek obalené v těstíčku.

Na růst hub jistě působí klimatické podmínky, že?
Houby mají svá vegetační období. Jarní, například smržovité houby, nenajdete v létě nebo na podzim, hřiby určitě ne v březnu. Na houby patrně působí i změny klimatu. V jižních Čechách se před několika lety objevil pavučinec plyšový, a to je ještě jedovatější houba než muchomůrka zelená. Rozkládá ledviny, ale až dva měsíce od pozření, když už nejde nic zachránit.

Znáte případ, že se někdo otrávil houbami?
Ano. Je to zhruba pět let. Po konzumaci muchomůrky zelené jeden muž zemřel a druhý skončil s těžkým postižením. Párkrát mi také volali z tanvaldské nemocnice pro určení hub, které přinesli „přiotrávení“ pacienti. Otravy houbami lze rozdělit do několika skupin. Například po některých z hnojníků nastává „antabusový efekt“ příznaky, jež zažívá alkoholik, který se antabusem léčí. Dále jsou to jedy, které způsobují žaludeční nevolnosti, jež ale mohou nastat i po požití starých nebo zapařených plodnic. Po muchomůrce panterové jsou to návaly krve do hlavy, bušení srdce, pocení, nervozita. Nejhorší u nás jsou otravy muchomůrkou zelenou a muchomůrkou bílou flavonoidní otravy způsobující rozklad jater.

Existuje nějaká obrana před jedovatými houbami?
Jistě. Jak jsem už řekl, je to prevence. Jádro houbařského kroužku, jehož jsem členem, je právě zde. Od května do října pořádáme každou poslední sobotu v měsíci naučné houbařské vycházky. Start je ve Velkých Hamrech. Kdo se chce naučit sbírat nové druhy hub, pak je nejlépe na ně vyrazit s někým, kdo je dobře zná, léta sbírá, konzumuje a stále pravidelně dýchá.