Zubožené zvíře naposledy vydechlo naposledy 6. listopadu. Případ třináctiletého psa Mikeše hýbe v těchto dnech nejen Pustějovem, kde zvíře žilo, ale vyvolává také mnoho zejména negativních reakcí vůči jeho majitelům na sociálních sítích.

Je úterý 10. listopadu, když v podvečer přijíždím do Pustějova a vydávám se směrem k domu, kde bydlí muž a žena, kteří psa měli. Dům je potemnělý, zdá se, že v něm nikdo není. Vracím se k silnici a oslovuji místní, zda hledám správně. Potvrzují, že ano. Přítomná žena mi říká, že psa v posledních dnech hlídala přítelkyně majitele, který jezdí za prací do Německa.

„Nikdo asi nevěděl, že ten pes je v tak špatném stavu, protože oni ho chodili venčit jenom za tmy. Ten pes měl nádor na dolní čelisti, majitel s ním jel na veterinu, kde mu řekli, že se to nedá operovat. Oni ho ale nechtěli nechat utratit, že ho nechají dožít doma. No, vypadal teď ten pes hrozně,“ poznamenala žena.

Potom dodala, že přítelkyně majitele psa několikrát říkala, že s ním zajde k veterináři, aby ho utratil, ale měla strach z reakcí lidí, kdyby psa viděli za denního světla.

Vracím se k domu u kostela, kolem objíždějí na kolech kluci. Občas mi některý z nich řekne „zaručenou“ informaci. Postupně společně klepeme na okna, potom přecházím ke vchodu a zvoním. Nikdo nereaguje.

Jde o jednoznačné týrání

Zhruba půl hodiny poté hovořím s Renatou Demlovou. Ta dala na facebook fotografii zmíněného vychrtlého psa, když se jí ho podařilo vyfotit 1. listopadu, s dotazem, zda někdo neví, komu patří.

V jedné z reakcí stojí, že k domu, kde bydlí majitel psa, přijela na kontrolu Krajská veterinární správa, ale nikdo neotevřel. Podobně, podle pisatelky, dopadla i zástupkyně obce Pustějov. V dalších reakcích už se převážně objevovaly prosby, aby psa majitelům někdo odebral.

Renata Demlová je ve svém hodnocení nekompromisní. „Vím, že jim dokonce lidi nabízeli peníze, aby psa utratili, a oni nechtěli. To je jasné týrání zvířete,“ říká Renata Demlová a dodává, že žádala o pomoc spolek, který pomáhá psům. „Paní vyjela z Olomouce, ale nevěděla, že mezitím tady přijeli z Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat a psa odvezli a nechali ho utratit,“ pokračuje Renata Demlová s tím, že lidi, kteří měli psa, vůbec nezná.

„Když jsem se dozvěděla, že pes patří jim, šla jsem k tomu domu, aby mi vysvětlili, proč s tím psem tak zacházejí. Neotevřeli mi. Neotevřeli vlastně nikomu. Naštěstí lidi z toho spolku byli nekompromisní,“ podotýká.

Ve středu 11. listopadu dopoledne hovořím s Barborou Tocauerovou, dobrovolnicí z Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat, která do Pustějova pro křížence jela. Říká, že se o něm dozvěděli prostřednictvím mailu, který jim přišel. V mailu bylo přiloženo také trestní oznámení na majitele psa, které odesílatelka mailu poslala Policii České republiky. „V tom trestním oznámení byl případ popsán a byla tam i fotografie, a protože jsme relativně blízko, tak jsem si říkala, že se tam musím jet podívat,“ uvádí Barbora Tocauerová.

Za pět minut pes změnil majitele

To, že se jí podařilo kontaktovat se s obyvatelkou domu u kostela, přisuzuje spíše nějaké souhře náhod. „Mačkala jsem na zvonek, ale ten asi nezvonil, tak jsem začala bouchat na dveře. Čekala jsem, pak jsem znovu bouchala a najednou mi paní otevřela. Zřejmě to ještě bylo v době, kdy ten veřejný lynč nebyl tak velký, jaký se strhl potom,“ říká Barbora Tocauerová.

Řekla ženě, že přijela kvůli psu, ta ji pozvala dovnitř, aby se na něj podívala. „Byla velmi ochotná. Když mi psa ukázala, tak jsem jí řekla něco ve smyslu, že to je hodně vážné a ona se rozbrečela. Povykládala mi, co jim řekli na veterině, já jsem jí řekla, že to za ně vyřešíme, že je to nebude nic stát. Podepsala mi darovací smlouvu, dala mi vodítko a za pět minut jsem si psa odvedla,“ přibližuje jednání v domě Barbora Tecauerová.

Situaci, kterou prožila, nedokáže pochopit. „Není mi jasné, že lidi nechtějí v takovém případě investovat několik stovek na poslední injekci,“ poznamenává a dodává, že psa odvezla na veterinární kliniku do Opavy v niterné naději, že se psem ještě něco jde dělat. „Ten pes byl v moc špatném stavu, byl tak dehydratovaný, že u něj nezabírala ani ta injekce. Pořád se snažil napít, chodil k misce, ale kvůli nádoru, který měl ve spodní čelisti, nemohl. I doktor říkal, že něco takového neviděl. Bylo to hrozné,“ uzavírá Barbora Tecauerová.