Co jste o sobě během natáčení o rodičích a dětech zjistil?
Že mám dobré nervy. Když máte na place víc dětí než dvě, je to filmařova sebevražda. My jich měli v jednu chvíli i padesát.

Tak to gratuluju, to chce opravdu pevné nervy. Poslouchaly vás?
Naštěstí jsme měli výborný tým včetně dětské koučky Jany Epikadiris, ta ze mě sňala velké břímě. Nemuseli jsme se bát, že nám utečou po klapce někam do lesa. Jana je skvěle motivovala, učila se s nimi dopředu texty, vysvětlovala situace a chování postav.

Musely se textů držet, nebo jste jim dal možnost improvizace?
Nechtěl jsem, aby se biflovaly celý text, nemám s tím dobrou zkušenost. Odpadá pak autenticita před kamerou. Casting byl složitý, potřeboval jsem sladit hlavní sourozence. Typově a povahově. Dvě postavy hrají moji synové Adam a Kryštof, plánoval jsem to dost dopředu, ale protože se přípravy táhly, bál jsem se, že moc vyrostou. Hlavně Kryštof, který hraje malého Samuela. Diváci by s ním tolik nešli, nedojímal by je jeho osud. Nakonec to dopadlo dobře. Hledali jsme k nim ještě holky a našli Anežku, dceru herce Davida Novotného, která měla zkušenost z krimi cyklu Zrádci. Je moc šikovná. A k ní Michaelu Sodomkovou, která hrála ve filmu Ženy v běhu.

Přicházely děti s vlastními nápady?
Měly spíš víc návrhů mimo plac. Kam pojedou po natáčení a jestli stihnou zmrzlinu. Ale každý tam dal kus sebe. Svůj typ a gesta.

Mluvil jste s nimi o stavu planety a přírodě, které se film týká? Mají na to vlastní názor?
Právě že mají. Jsou na ničení přírody velmi citliví, sledují informace. Jsou úplně někde jinde než my. Díkybohu! To je naše jediná šance.

Jezdil autor předlohy na plac kontrolovat, jestli mu knihu moc nekazíte?
Jezdil. A já byl rád. Mnozí filmaři scenáristy a autory na natáčení nechtějí, aby jim do toho moc nemluvili. Ale mně to pomáhalo. Leccos jsme konzultovali na místě a šlo to dobře, Martin nebyl žádný rejpal.

Změnil jste něco oproti knize?
Jedné kladné postavě jsem dal negativní podtext. Ale přijal to.

Kde jste našli nejlepší sci-fi lokace?
Městské záběry se točily v Českých Budějovicích a pár dalších městech v jižních Čechách – v době nejtvrdšího lockdownu, kdy bylo všechno zavřené a ulice prázdné. Takhle jsme ten divný pandemický stav zúročili. Většina scén ale vznikla v České Kanadě, kde máme chatu, takže krajinu dobře znám. Předvybral jsem už před natáčením příslušná místa, která jsme pak s architektem a kameramanem ještě doladili. Projektem jsem se zabýval pět let, nosil jsem obrazy exteriérů dlouho v hlavě. Příběh se týká i přírody a některé lesy České Kanady jsou bohužel poznamenané od kůrovce, což jsem chtěl ve filmu ukázat. Zajímavé bylo, že Martin Vopěnka umístil svůj příběh do stejného kraje, aniž by to v knize prozradil. Až během naší práce mi řekl, že tam měl také chalupu.

Závěrečné titulky naznačují, že přijde pokračování. Přijde?
Uvidíme, jak dopadne návštěvnost a prodej filmu do zahraničí. Pak se rozhodneme. Důvodů, proč pokračovat, je řada. Musí pro to ale být ekonomické opodstatnění.

Prý za každý koupený lístek do kina vysadíte strom…
Ano, to je pravda. Po domluvě se správci lesů a obcemi České Kanady bychom chtěli zasadit jeden strom za každý prodaný lístek.

Komu byste chtěl Spící město nejvíc adresovat?
Asi teenagerům. Zatím podle reakcí převažovali dospělí rodiče, kteří mají děti ve věku hrdinů. Díky kontrolním projekcím už ale vím, že film baví i děti od sedmi let do patnácti.

Budete s ním pracovat i ve školách?
Rád bych, film je pro školy jako stvořený. Jenže situace je bohužel kvůli koronaviru ztížená. Aktuálně vydalo ministerstvo doporučení, aby se školy vyvarovaly mimoškolních aktivit, kam spadají pochopitelně i kina. Tak jedině dostat film přímo na školní půdu. Třeba se to povede.

Co máte v šuplíku dál? Plánoval jste, myslím, příběh z exotického prostředí.
Ano, je už napsaný. Ale odehrává se přesně na těch místech, která jsou teď kvůli nákaze nedostupná – Indonésie, Japonsko, Thajsko… Už to odkládáme dva roky, ale musíme čekat dál. Dřív asi dojde na další film na téma alkoholismu, to mě pořád dráždí. Po Josefu Formánkovi jsem sáhl po knížce Michaely Duffkové Zápisník alkoholičky, který je o závislosti žen. Ty totiž zápasí s alkoholem jinak než muži. Chlapi se ožerou a ještě se tím chlubí. Ale vy ženy to rafinovaně tajíte. O tom bude náš příběh - o hrdince, o níž nikdo z okolí netuší, že pije. Bude ji hrát Eliška Křenková.

Letní seriál Deníku

Zdroj: DeníkCo to je?
Jedná se o seriál Deníku, který se zabývá rozdílným světem dětí a rodičů. Vychází z dotazníku Deníku, v němž jsme získali přes čtyři tisíce odpovědí od našich čtenářů i školáků, a z dalších podnětů. Jako nit se seriálem povinou témata spojená s partnerským filmem Spící město režiséra Dana Svátka, který pojednává o světě, kde rodiče usnou a děti si musí poradit sami ve světě, kde žijí jen ony samy a dospělí bez dětí.

Kdy seriál vychází?
Každé úterý, středu, čtvrtek a sobotu v tištěném Deníku. A to až do konce prázdnin. Doprovázen je i sérií rozhovorů a témat v magazínech a celý jej najdete na denik.cz.

Na čem je seriál a celý Letní deník postaven?
Seriál Rodiče a děti má pět pilířů: 1. Tematický blok věnovaný vždy fenoménu ze života dětí, dospělých, jejich vzájemnému vztahu či rozdílnému pohledu na problém. 2. Seriál rozhovorů s herci a osobnostmi spojenými s filmem Spící město o fenoménech popsaných v tematickém bloku. 3. Střípky z natáčení Spícího města. Ale i z knihy Martina Vopěnky a míst, kde se film točil. 4. Píšu Ti. Projekt dopisů dětí rodičům a prarodičům. Píší je pro nás jak známé osobnosti, tak čtenáři (více na straně 10). 5. Společná zábava u více křížovek a testů, které vycházejí vždy jak na webu denik.cz, tak na straně 12. Součástí bude také čtenářská soutěž.