Otevřelo vám v něčem natáčení Spícího města oči nebo jen potvrdilo to, co jste si o dětech mys-lel?
Snažím se mít oči stále otevřené, hlavně jako kameraman. Ale můžu říct, že natáčení Spícího města bylo opravdu výjimečné. Mezi filmaři se obecně ví, že natáčení s dětmi a zvířaty bývá mnohem nároč-nější než běžná natáčení. Proto jsem měl jako střízlivý optimista trochu obavy, jestli jsme si nevzali příliš velké sousto. Byl jsem ale velmi mile překvapen, že jsme většinu plánu opravdu natočili. A dět-ští herci byli opravdu dobří. Má velká poklona!

Jaké máte obecně vzpomínky na dětství a dospívání? Byly to šťastné roky nebo spíš utrápené?
Na dětství vzpomínám rád, utrápené jsem měl jen chvíle ve škole, ale to jsem z paměti převážně vy-těsnil. Vzpomínám na prázdniny s babičkou a tetou na chalupě, prázdniny na táborech, kde jsme se učili poznávat přírodu a žít v ní. S rodiči pak na natáčení filmů. To vše se do mě otisklo. Myslím, že většina z nás, aniž bychom si to často připustili, čerpá inspiraci a náměty z dětství. Jako děti jsme byli pořád venku, v létě, v zimě a rodiče nás nemohli dostat domů.

Zdroj: Deník

Myslíte si, že byste jako dítě ve světě, kde usnou rodiče přežil?
To záleží na tom, kolik by mi bylo let a v jaké spící rodině bych se ocitl. Snídani jsem si dělal už jako velmi malý chlapec… Ale pokud by se to opravdu stalo, myslím, že by to moc velká legrace nebyla. Jestli bych přežil, tak by to bylo asi jen díky tomu, že bych udělal něco pro to, abych nezemřel.

Jak se vám točilo v oblasti České Kanady, která je trampy považována za jednu z nejzachovalejších oblastí u nás a to i přes obrovskou kůrovcovou kalamitu?
Česká Kanada mě opravdu uchvátila. Ne, že bych tam nikdy před tím nebyl, ale tentokrát jsem viděl víc kvůli obhlídkám na film a hlavně při samotném natáčení. Tajemná místa a úchvatná příroda. Po natáčení Spícího města pro mě dostala Česká Kanada nový význam. Kůrovec sice zasáhl, ale třeba Slavonice stále žijí…

Tématem dne je to, jak rodiče myslí na děti, když je pouštějí na tábory. Pamatujete si, jak vaši rodiče hlídali lékárničku? Nezapomněli někdy na něco, když jste jezdili na dovolenou či tábor?
Přípravu na tábor si pamatuji hlavně jako seznam věcí napsaný na vnitřní straně papírového kufru. Já osobně si připravoval hlavně KPZku (Krabičku poslední záchrany) Jako oddaný zálesák (jinak bych byl nejraději skaut, ale to slovo jsme tenkrát směli jen tajně šeptat) jsem již po prvním táboře a tam složené tzv. "Zálesácké maturitě" přesně věděl, jak přežít a co mít s sebou. Jako otec tří dětí se snažím mít s sebou na výlety taky malou lékárničku, ale přiznám se, že často vyrážíme na krátké výlety bez ní. Jinak vždy máme na dovolenou velkou hromadu věcí a spoustu toho zapomeneme doma. Ale postupně zdokonaluji takový univerzální seznam věcí na cesty. Jednou snad vezmeme všechno.

Na jakých dalších projektech po skončení natáčení Spícího města teď pracujete?
Brzy po natáčení Spícího města jsem natáčel film Město. Podobný název, ale jiné téma. Měl by to být první český film natočená na iPhone určený do kin. Taková výzva. A hlavně jsme začali s Danem Svátkem připravovat film podle knihy Josefa Formánka Dvě slova jako klíč. Na to se moc těším!