Otevřelo vám v něčem natáčení Spícího města oči, nebo jen potvrdilo to, co jste si o dětech myslela?
Vnímám tu symboliku… My, rodiče, spíme a děti jsou vzhůru. „Jsou probuzené“. Děti mě překvapují neustále. Nebo, to je přesnější -připomínají mi, abych se probudila z toho hektického snu, který my dospěláci občas míváme.

Jaké máte obecně vzpomínky na dětství a dospívání? Byly to šťastné roky, nebo spíš utrápené. A díky či kvůli čemu?
Dětství je v mých vzpomínkách úžasná šťastná jízda. Dospívání spíš takový tobogán, který občas vjede i do strašidelného hradu.

Myslíte si, že byste jako dítě ve světě, kde usnou rodiče, přežila? Díky čemu?
Přežila bych. Hlavně pokud bych našla spojence. A taky pokud bych dokázala rozpoznat nebezpečné lidi.

Dnešním tématem je kapesné. Tentokrát ohledně zodpovědnosti. Kupovali vám rodiče věci sami, nebo vám dávali více peněz? A kontrolovali, co s nimi děláte?
Já si vůbec kapesné z dětství nepamatuji. Mám pocit, že jsem všechno měla, nic mi nechybělo, nic jsem nepotřebovala. Lítali jsme venku, vystačili jsme si. Skákací guma a míč, to bylo maximální vybavení. A ještě kolo, ale to jsem dostala. Občas jsme našli nějaké drobáky na zemi, tak jsme šli a koupili si nanuka. V pubertě už nějaké příspěvky byly, ale spíš nepravidelné. Taky od dědy a babičky. Ale zase - nepamatuji si, že bych musela peníze nějak řešit. To až když jsem odešla z domu. Bylo by skvělé, kdyby se povedlo dostat základní finanční gramotnost do školních osnov. Zorientovat se v nich potřebujeme každý den.

Jaký je podle vás nejvhodnější postup v zacházení s penězi ve výchově? A jak to chcete jednou dělat se svými dětmi?
Pozoruji nevlastní dceru Liu. Dostala, co potřebovala, a nikdy nezneužívala nebo nějak neloudila peníze. Zkusila si i různé letní brigády, ví, jaký to je celý den běhat s tácem nebo dělat v šicí dílně či v cukrárně. Táta ji vychovával sám a ona dobře věděla a sledovala, že to finančně nemá lehké. Takže jsme ji spíš museli učit, aby si uměla říct, když něco potřebuje.

Na jakých dalších projektech budete pracovat po skončení natáčení Spícího města?
Procházím teď řadou kamerových zkoušek – castingů na nejrůznější projekty. A jsem sama zvědavá, co z toho vyjde. Stejně jako na to, jak asi bude vypadat podzim na divadelních prknech. V Divadle Na Zábradlí jsme s kolegy připravili premiéru hned několika kousků, za všechny zmíním alespoň Ztracené iluze v režii Honzy Mikuláška. Také mě čeká pár epizodních rolí v seriálech a dotočila jsem pro televizi Amazon projekt ve francouzštině a v němčině.