Otevřelo vám v něčem natáčení Spícího města oči, nebo jen potvrdilo to, co jste si o dětech myslel? 
Mám čtyři děti a devět vnoučat. Tak to mám a musím mít otevřené oči pořád.

Jaké máte obecně vzpomínky na dětství a dospívání? Byly to šťastné roky, nebo spíš utrápené? A díky nebo kvůli čemu? 
Dobré, neb jsem vyrůstal v rodině, která mne zahrnovala svou láskou i přísností. Šťastné dětství. Jistě, někdy byly krušné chvíle, ale to už je život.

Myslíte si, že byste jako dítě ve světě, kde usnou rodiče, přežil? A díky čemu?
Těžko říct, ale vím jedno, že se jen tak nevzdávám a bojuji, dokud to jde.  

Dnešním tématem jsou fyzické tresty. Setkali jste se s nimi jako děti? Mluvili o nich třeba vaši rodiče?  
Výprask byl za mého mládí dost běžný. Jednou jsem napsal milostnou báseň jedné dívce ve škole. Našla to paní učitelka a z nějakého – pro mne záhadného důvodu – mi napsala poznámku do žákovské knížky. Maminka mě potom doma seřezala vařečkou tak, že ji o mne zlomila. Ale to už je dávno. Přesto si myslím, že trest není ničím, co by člověku uškodilo. Ba právě naopak. Ovšem musí být zasloužený a zároveň motivovaný láskou. 

Zdroj: Deník

Velká část respondentů naší ankety fyzické tresty nepodporuje. Jak to máte vy ve vztahu k vašim dětem? A co doporučujete těm, kteří to mají jinak? Je k tomu jiný přístup v naší a balkánské společnosti?
Pokud jde o mne, své děti jsem trestal, je to součástí výchovy. Dnes už jsou dospělé a mám za to, že jim to nikterak neuškodilo. Ovšem způsob, jak dítě vychovávat, nikomu nevnucuji. A pokud to vidí jinak, je to jeho věc. Balkánská společnost je ještě z velké části tradiční a nábožensky založená. Trest je tedy součástí výchovy a lásky k dítěti. Bible říká: trestej syna, dokud je naděje.

Na jakých dalších projektech pracujete po skončení natáčení Spícího města?
Založil jsem v Ostravě divadlo, a to teď zabírá veškerý můj čas. Jinak jsem si zahrál roli koronera v krimi seriálu Stíny v mlze.