Pokud jste v něčem nejlepší na starém kontinentu, asi nečekáte, že se ještě mnohem více proslavíte ve zcela jiném oboru. Přesně to se ale stalo Lino Venturovi. Cestu k řecko-římskému zápasu a následně před filmovou kameru měl přitom dost klikatou.

Boj o přežití

Své dětství charakterizoval třemi slovy: Hlad, strach a chlad. Narodil se 14. července 1919 jako Angiolino Giuseppe Pasquale Ventura v Parmě. Otec Giovanni záhy odešel do Francie, kde se živil jako obchodní zástupce. Když bylo Linovi sedm let, uprchl s matkou před rodícím se italským fašismem do Paříže. Podle plánu se měli opět shledat s otcem, ale ten zmizel a Lino ho už nikdy neviděl. Později, když byl známý a bohatý, se ho pokoušel najít, pátral po něm ve Francii, Itálii i Spojených státech, ale marně.

Místo cesty za lepším živobytím se pro malého Lina a jeho matku stal pobyt v Paříži bojem o přežití. „Měl jsem dětství dítěte z emigrantské rodiny. V té době byla situace, věřte tomu nebo ne, ještě horší než dnes," vzpomínal na sklonku 70. let.

Neuměl pořádně jazyk, neměl žádné kamarády, trpěl posměšky a ústrky. A tak se naučil prát, aby se mohl bránit. Za rvačky ho vyloučili ze dvou škol. Nakonec v pouhých devíti letech na vzdělání zanevřel úplně a šel raději pracovat. Učil se automechanikem, prodával noviny, roznášel jídlo v hospodě nebo se staral o klienty v cestovní kanceláři.

Dezerce z armády

V roce 1935 pracoval jako pomocný účetní v bance, kde poprvé potkal stejně starou Odette Lecomte a platonicky se do ní zamiloval. Dívka si ho ani nevšimla, ale Lino měl buldočí povahu a dokázal jít vytrvale za svým snem. O sedm let později si Odette vedl k oltáři. Sotva jim skončily líbánky, dostal povolávací rozkaz do italské armády, kde sloužil u takzvaných horských myslivců. U jednotky vydržel rok, pak dezertoval. Nevrátil se z dovolené a až do konce války se skrýval ve Francii s milovanou manželkou.

Když se jim v roce 1946 narodila dcera Myléne, Lino se už naplno věnoval sportovní kariéře. Objevil v sobě talent na řecko-římský zápas, v němž o čtyři roky později vybojoval titul mistra Evropy ve střední váze.

Cesta z vrcholu ale byla hodně rychlá a hodně bolestivá. Jen o několik týdnů později mu soupeř při zápasu ošklivě zlomil nohu. Lino podstoupil operaci, při níž mu končetinu o centimetr zkrátili. Na vrcholový sport musel zapomenout, a tak se začal živit jako trenér a organizátor zápasů. Tehdy si možná myslel, že to coby přistěhovalec dotáhl docela daleko, ale netušil, jak moc se plete.

Drzý zelenáč

V roce 1953 sháněl režisér Jacques Becker do gangsterky Nesahejte na prachy někoho, kdo mluví italsky i francouzsky a vyznačuje se zajímavým obličejem. Jeden jeho přítel si vzpomněl na známého z dětství, takže Lino měl záhy nabídku před sebou. O herecké dráze nechtěl ani slyšet, ale režiséra svalnatý muž s ostře řezanými rysy zaujal a chtěl ho do filmu stůj co stůj. Nakonec Lino vytáhl nejsilnější argument. Řekl si téměř o tolik peněz, kolik dostal tehdy už slavný Jean Gabin za hlavní roli. Myslel si, že filmaře tím spolehlivě odradí, ale k jeho překvapení souhlasili.

Slova chvály pro něj měl i Gabin, kterého nejprve pobavila kuráž onoho nováčka, později žasl nad jeho talentem a nechtěl věřit, že herectví nikdy nestudoval. A právě v tom tkvěl Linův úspěch. Vždy hrál jen sám sebe, ať už šlo o gangstery nebo policajty. Nebyly to naučené role, jen chlapíci s tvrdou slupkou, ale citlivým nitrem, kteří se za žádnou cenu nevzdávají.

Těžký porod

Lino tuto náturu potvrdil i v soukromém životě. Zatímco porod syna Laurenta v roce 1950 se obešel bez problémů, dcera Linda měla o osm let později příchod na svět pořádně komplikovaný. Kvůli masivní ztrátě krve potřebovala urychleně transfuzi, ovšem lékaři při ní pravděpodobně udělali chybu a děvčátko zůstalo mentálně postižené.

V roce 1966 už slavný herec založil a z vlastních úspor vedl organizaci Sněhová vločka, která postavila několik domovů pro děti s podobným osudem. Za tuto činnost dostal nejvyšší francouzské vyznamenání. Převzít Řád čestné legie ale vytrvale odmítal. „Na vojně jsem seděl ve vězení, protože jsem odmítl povýšení na svobodníka. Stejně tak ani teď nechci žádnou medaili. Proto to přece nedělám," tvrdil. Ocenění nakonec musela převzít jeho manželka.

Stejně zásadový byl také při natáčení. Pečlivě si vybíral scénáře a rád si upravoval dialogy podle svého. V rolích odmítal zvedat hlas: „Když hraju, mluvím jako v životě. A v životě neřvu. To je projev slabosti." Natočil přes sedmdesát filmů a není mezi nimi žádný propadák. Takovou bilancí se může pochlubit málokdo.

Na sklonku života se nechal přemluvit k roli Jeana Valjeana ve filmu Bídníci (1982). Měl z ní velký strach, protože v předešlé verzi ji geniálně ztvárnil Jean Gabin. Nová adaptace ale dopadla nad očekávání dobře, podle mnohých starší film dokonce překonala.

I v pokročilém věku se Lino udržoval ve vynikající fyzické kondici. Hrál fotbal, tenis a golf, takže mnohé zaskočila zpráva, že ho 22. října 1987 postihla zástava srdce.

Co ještě nevíte

* Zápasník, který mu v roce 1950 těžce zlomil nohu, se jmenoval Henri Cogan (1914-2003). Také z něj se později stal herec a společně se objevili ve filmu Povedení strejcové (1963), kde dokonce měli zápasnickou scénu.

* Odmítl roli ve filmu Apokalypsa (1979) režiséra Francise Forda Coppoly. Košem dal také Stevenu Spielbergovi, který ho chtěl do sci-fi Blízká setkání třetího druhu (1977).

* V roce 1961 se mu narodil čtvrtý potomek. Dcera Clelia o otci napsala už několik knih.

* Prvorozená dcera Myléne zahynula v roce 1998 při letecké havárii.

* Manželka Odette zemřela vloni ve věku 94 let.