Aribert Heim nepůsobil v koncentračních táborech nijak dlouho. Do rakouského Mauthausenu přišel v říjnu roku 1941 coby 26letý, čerstvě vystudovaný lékař na šestitýdenní stáž, poté byl přeložen do pobočného tábora Ebensee, kde pobyl další dva měsíce. Od února 1942 pak sloužil coby lékař jednotek SS v severním Finsku. Během svého kratičkého působení v rakouských táborech stihl usmrtit několik stovek zdravých vězňů. Některým zaživa vyřezával orgány z těla, jiným píchal do srdce injekce s různými chemickými substancemi.

V nemocnici v Mauthausenu toho času pomáhal také vězeň Karl Lotter. Ten po válce u soudu pod přísahou vypověděl, že Aribert Heim doslova rozporcoval 18letého mladíka, který k němu přišel se zánětem v noze. Jeho lebku pak používal ve své kanceláři jako těžítko. Vraždu prý odůvodnil slovy, že "tuto lebku potřeboval kvůli dokonalému chrupu".

Podle dalších přeživších vězňů Heim ze svých obětí stahoval kůži a vyráběl z ní potahy na židle, které pak daroval veliteli tábora. Zájem měl hlavně o vězně s tetováním.

Na konci války byl Heim zadržen Američany na území Německa a uvězněn v táboře pro válečné zločince. Protože se mu ale neprokázala žádná konkrétní vina, v roce 1947 byl v rámci vánoční amnestie propuštěn na svobodu. Oženil se s dívkou z bohaté rodiny a usadil se v Baden-Badenu coby uznávaný gynekolog. S manželkou měl dva syny.

Aribert Heim

Mezitím se v Rakousku začalo hovořit o psychopatickém lékaři, který páchal zvěrstva na vězních v Mauthausenu. Nikdo ale nevěděl, kde Doktora Smrti hledat. Teprve jednoho dne roku 1962 u Heimů zazvonil telefon. Respektovaný lékař a milující otec ho zvedl. "Jste ten doktor, co pracoval v Mauthausenu?" zeptal se hlas na opačném konci drátu. Heim na nic nečekal. Nastartoval švagrův mercedes a vydal se do Francie, odtud do Španělska, až nakonec dorazil do Maroka. Před naloděním na trajekt auto zanechal na pevnině. Švagr byl prý naštvaný doběla, když si pro mercedes přijel. "Aspoň jsi to auto mohl umýt," vzkázal Heimovi.

Po sadistickém lékaři se od té doby slehla zem. Stal se jedním z nejhledanějších nacistických zločinců, kterého se nikdy nepodařilo najít. Po jeho osudu pátrali reportéři amerického listu New York Times Souad Mekhennet a Nicholas Kulish, kteří jeho stopy našli v Egyptě. Podle nich se Heim usadil v malém rodinném hotelu v Káhiře, začlenil se do rodiny jeho provozovatelů, přijal nové jméno a konvertoval k islámu. Zemřel v roce 1992 na rakovinu konečníku a byl pohřben v hromadném hrobě, což navždy znemožňuje ověření jeho totožnosti pomocí testů DNA.

Heimova manželka o svém muži už nikdy neslyšela, mladší syn si na něj ani nepamatuje. "Tchyně Heimovi podle všeho naznačila, že soudní proces by byl pro rodinu hroznou ostudou, a proto narychlo odjel," míní novinářka Souad Mekhennet.

Její kolega Nicholas Kulish vidí v Heimově rozhodnutí emigrovat velkou ironii osudu: "Na začátku 60. let v Německu mohl nacista jako on vyváznout s dvěma lety vězení a zbytek života dožít jako řádný občan po boku své rodiny. Heim se ale vlastně sám odsoudil k nedobrovolnému vězení v Egyptě, rodinu už nikdy neviděl, do Evropy se už nikdy nepodíval."