Něco si ujasněme hned na začátku. Přestože k tomu název svádí, nejde o vegetariány. Označení býložraví je nutné chápat abstraktně. Dokonale ale vystihuje to, čím se zástupci tohoto nového společenského proudu odlišují. Zcela se distancují od tradičního vnímání muže jako „masožravého" dobyvatele, vládce a maskulinního predátora, který má vždy a všude hlavní slovo.

Věrnost především

O tomto fenoménu se začalo mluvit v Japonsku, kde je odklon od tradic nejvýraznější a nejrychlejší. Termín sošoku danši se poprvé objevil v článku Makiho Fukasawy v roce 2006 a od té doby se šíří po celém světě. V angličtině se překládá jako herbivore men a u nás býložraví muži.
Od silnějšího pohlaví se dlouhá desetiletí čekalo, že bude tvrdě pracovat, ožení se a bude mít děti, případně milenku. To se nyní mění. Už žádní uštvaní workoholici.


„Býložravci" ve věcech lásky, sexu a práce odmítají tradiční mužskost. V průzkumech se k tomuto trendu pravidelně hlásí téměř polovina japonských mužů mezi 20 a 35 lety.

Ani vegetariáni ani metrosexuálové


Býložraví muži o sebe rádi dbají, s oblibou investují do oblečení a kosmetiky, ale na rozdíl od metrosexuálů péči nepřehánějí a nejsou tak posedlí dokonalostí těla. Nic jim neříkají drahá auta a nemovitosti. Klidně jezdí autobusem a bydlí u rodičů.


Většina z nich se klidně obejde bez sexu, ale nejsou to asexuálové, kteří intimní radovánky zcela zavrhli. Pokud ale „býložravci" nemají vhodnou partnerku, jsou prostě sami a nevidí v tom problém. Samota má také něco do sebe. Podle průzkumů netouží po sexu až 85 procent japonských středoškoláků a 46 procent vysokoškoláků.


Býložraví muži bývají v práci spolehliví, ale nehodlají kariéře obětovat víc než je nutné. Nejsou soutěživí a těžce snášejí jakoukoli kritiku. Obecně se dá říct, že více projevují emoce. Zatímco podle tradičního pohledu nesmí chlap nikdy brečet, býložravý muž si popláče rád a nestydí se za to.