V roce 1990 režisér Podskalský odpovídal časopisu Naše rodina na pětadvacet partnerských otázek. Na šestou: Vaše oblíbená postava ve skutečném životě? Odpověděl: Jiřina Jirásková. Byla jeho herečkou a partnerkou. „Zdeněk Podskalský byl můj spolužák, já studovala DAMU, on FAMU. Obsazoval mě do svých prvních filmů, žádné pletky jsme spolu neměli, náš vztah začal daleko později. Ani svého manžela Jiřího Pleskota jsem kvůli němu neopustila, odešla jsem kvůli jinému mužskému, jmenoval se Jiří Vala," vyprávěla herečka.

Rozzuřený Kopecký

Podskalský byl její největší oporou i ve chvílích, kdy jí zakázali film, televizi a rozhlas. „To už jsme spolu žili a já mu tehdy skoro plakala na rameni, že opustím divadlo, že už nechci vůbec hrát. V Divadle na Vinohradech jsem totiž ještě ke všemu dostala roli němé submisivní ošetřovatelky ve hře Přišel na večeři, kterou Miloš Kopecký na jevišti nepřetržitě uráží. Po všech těch nádherných postavách, které jsem hrála, jsem najednou ani v divadle nesměla promluvit. Jen jsem vešla do vrátnice, už jsem byla naštvaná a Podskalský mi tenkrát řekl: Tak to tak hraj! Když jsem stála v portále a čekala na svůj výstup, vztek ve mně přímo vřel a s ním jsem vlítla na jeviště a sehrála to s pocitem té křivdy. Diváci apladouvali a Kopecký na mě pak křičel: Dyť je to o mně a lidi tleskají vám! Němá ošetřovatelka Preenová byla jedním z mých největších úspěchů. S Milošem Kopeckým jsme si celý život vykali, hrávali jsme spolu často a rádi, byli jsme opravdoví přátelé. Někdy se stane, že si člověk s některými lidmi vyká, přestože jsou mu dost blízcí."

Miloš Kopecký se jednu dobu Jiřině Jiráskové dvořil. Prý proto, že je vnučkou Aloise Jiráska a její tantiémy by nebyly k zahození. „Ale když zjistil, že tomu tak není, bylo mu už blbé vztah ke mně měnit. Ale byli jsme jen velcí kamarádi, on by se mě bál. Potřeboval ženské, které by ho absolutně poslouchaly. To se ode mě nedalo očekávat."

Fialky pro Oldřicha Daňka

„S Oldřichem Daňkem jsme se představili už na školním absolventském představení Večer tříkrálový, já hrála Olivii, on šaška. Když jsem prožívala všechny ty zákazy, pravidelně na Štědrý den zazvonil telefon a Olda, aby mě povzbudil, mi zarecitoval repliku: Smůla je coura, která se s kdekým peleší a fialky kvetou jen zjara. Říkal to tak dlouho, až jsem mu jednou na podzim přivezla ze zahrady kvetoucí fialky, abych mu dokázala, že se s tím optimistickým jarem mýlí. Byl to velký kamarád a jako autor mě prosazoval do svých věcí. Znal mě tak dokonale, že bych nemusela znát ani text, jen situaci a vstoupila bych přesně do děje."

Rivalové Macháček a Kemr

Na natáčení filmu Vinobraní se herečka setkala se dvěma svými ctiteli: Miroslavem Macháčkem a Josefem Kemrem. Podle scénáře ji oba v mládí milovali a ona se provdala za třetího mužského. Teď ovdověla a oni se o svůj idol utkávají po letech znovu. „Málokdo v té době už pamatoval, že podobný příběh se odehrál i v našem civilním životě, oba o mně v mládí usilovali," vzpomínala herečka. „Mirek Macháček býval na škole kdysi dokonce mým důvěrným přítelem, jenže já šla pak na rande s jiným a Mirek mi to nikdy neodpustil. Jeho zášť šla tak daleko, že když jsem na něj na Malostranském náměstí, kde jsem ho občas potkávala, zavolala: Tě bůh, on jen zvedl nos a koukal jinam. Vydržel to dvacet let! Když mi režisér Hynek Bočan zavolal, že chystá Vinobraní, zeptala jsem se, co říkal Macháček mému obsazení. Prý nic. A opravdu, na place se pak choval, jako kdyby se nikdy nic nestalo. S Pepíčkem Kemrem se zase předháněli v pozornostech. Byl to úžasný čas." S Miroslavem Macháčkem spolu pak ještě točili komedii Dva lidi v zoo a ukázalo se, že si v osobním životě stále dobře rozumějí, ale do romantiky svých dvaceti let se už nikdy nevrátili.

Dáma pro Bartošku

Filmovým milencem Jiřiny Jiráskové byl také Jiří Bartoška. „Když ho teď vidím," prohlásila herečka v roce 2006 při oslavě své pětasedmdesátky," ani mi to nepřipadá divné. Ale ve filmu Katapult byl on kluk a já vedle něj - návštěva staré dámy," posmívala se se sebeironií sobě vlastní. „Byla jsem jedna z těch, s nimiž filmový Jacek Jošt současně žil."

Vrah Němec

V jedné z nejtěžších chvil svého života, v roce 1993, kdy odcházel její milovaný partner Zdeněk Podskalský, točila právě s Karlem Smyczkem seriál Bylo nás pět. „Choval se ke mně v této situaci fantasticky, i proto jsem se o mnoho let později těšila na jeho další seriál Dobrá čtvrť. V podstatě jsem si tam sehnala svého vlastního vraha, když jsem mermomocí chtěla své dceři opatřit partnera. František Němec často u nás na Vinohradech hostuje a pokaždé, když se potkáme, vyčtu mu, že mi nezavolal pomoc a nechal mě umřít," smála se filmová maminka stárnoucí profesorky v podání Jany Preissové.

Makropulka Vlastíka Brodského

Jiřinčina maminka ji do vztahů nikdy nemluvila. Proč také. Se všemi hereččinými nápadníky a přáteli udržovala skvělé vztahy. „Vlastík Brodský, který mi utekl od oltáře, jak jsem už mockrát vyprávěla, mamičce posílal celý život obdivné dopisy, oslovoval ji Makropulko. Vlastík si mě vzal až před kamerou v seriálu Život na zámku. Můj muž Jirka Pleskot měl svým způsobem mou maminku radši než mě. Kdykoliv jsem pronesla nějakou poznámku na její adresu, okamžitě mě okřikl: Na mámu mi nešahej! Se Zdeňkem Podskalským si rozuměli také dobře."

Trojan – bratr i manžel

Národem milovanou maminku si Jiřina Jirásková zahrála díky paní Kekulové v seriálu Pojišťovna štěstí. „ Na seriály jsem vůbec měla štestí. Objevila jsem se už v prvním televizním seriálu natočeném v padesátých letech. Jmenoval se rodina Bláhova a musím přiznat, že na něj vzpomínám s velikou něhou. Hlavní role hráli Stella Zázvorková, Ilja Prachař, Láďa Trojan a já, Láďa hrál mého bratra. V Pojišťovně štěstí si mě, sympatickou starou ženskou, která je chudá, ale pracovitá, poctivá bába, Láďa Trojan vzal. Kekulová se divákům líbila. To víte, nejhorší je hrát krásnou, šikovnou a obletovanou ženskou. Dokáže hodně lidí naštvat," pronesla s vrozenou ironií.

Takových dam ovšem Jiřina Jirásková zahrála spousty a navzdory svému tvrzení zůstala herečkou lidmi milovanou. A muži obletovanou.