Víte, že mu v žilách kolovala česká krev? Že byl jeho otec odsouzený k trestu smrti? Nebo že jeho manželka držela světový primát? Život „Fanfána Tulipána" byl sice krátký, ale plný překvapení.

Na školu s ochrankou

Někdo se narodí do bohatých poměrů, jiný ne. Gérard to štěstí měl. Na svět přišel 4. prosince 1922 v Cannes v rodině zámožného právníka a později i úspěšného hoteliéra Marcela Philipa.

Gérard měl bratra Jeana, který byl starší jen o 15 měsíců, takže se maminka Marie musela pěkně otáčet. S chlapci pomáhala i babička Elizabeth, která se narodila v Praze. Gérard byl tedy z jedné čtvrtiny Čech a pro zemi v srdci Evropy měl vždy slabost. Pravidelně ji navštěvoval a nepřestal ani poté, co na hranicích vyrostla železná opona.

Už v dětství býval více nemocný než vrstevníci. Často chyběl také na střední škole, takže není divu, že jeho prospěch nebyl valný. U maturity dokonce propadl. Otec si přál, aby z něj vyrostl právník, a studijní neúspěch těžce nesl. Gérard si od něho leccos vyslechl a udobřil si ho až poté, co úspěšně zvládl opravný termín. Tahanice mezi nimi tím však zdaleka neskončily.

Gérard nastoupil na právnickou fakultu, ale svět paragrafů no nebavil. Na školu navíc musel chodit s bodyguardy, protože se jeho otec obával o jeho život. Potíž byla v tom, že Marcel už od roku 1936 sympatizoval s fašisty. Po vypuknutí druhé světové války se jeho blahobyt ještě zvýšil, ale stejně rychle rostla nenávist k jeho rodině. Když syn nastupoval na fakultu, raději mu opatřil tělesnou stráž.

Nemoc za nemocí

Gérard na univerzitě trpěl, ale pak ho přemohla další těžká nemoc. Tentokrát to pro něj znamenalo vítané vysvobození. Ze zápalu plic se zotavoval několik měsíců a během té doby se svěřil matce, že se chce stát hercem. V Marii našel pevného spojence a brzy se objevil další. Díky známostem se na chlapce přijel podívat režisér Marc Allégret a Gérard ho hned zaujal. „Ten mladík měl v sobě vzácné zásoby čistoty. Pod křehkým výrazem ale dřímala na první pohled neviditelná energie. Když vystoupila na povrch, zastavila vám srdce," vzpomínal Allégret.

I díky jeho přímluvě otec kapituloval a Gérard nastoupil na konzervatoř. Ani tam ale dlouho nepobyl. V roce 1941 onemocněl tuberkulózou a kvůli rekonvalescenci odjel do Nice. Byl to osudový krok. Potkal tam svou životní lásku.

Nicole Fourcadová byla o pět let starší, navíc vdaná za vysoce postaveného diplomata, s nímž měla tříletého syna. Přesto mezi ní a Gérardem přeskočila první jiskra. Oba se vzájemným sympatiím bránili a kvůli nenaplněné vášni se trápili několik let.
Nadaný mladík mezitím sbíral první divadelní zkušenosti.

Život v exilu

S kočovnou společností procestoval jih Francie a Švýcarsko. V roce 1944 přišla i první filmová nabídka. Allégret ho obsadil do své romantické komedie Děvčata z Květinového nábřeží.

Gérard přesto nebyl spokojený. Trápil ho vztah k otci. Na rozdíl od něj okupanty nesnášel a zapojil se do odboje. Nechyběl ani při osvobozování Paříže v roce 1944. S otcem se po skončení války vídal už jen zřídka. Marcel uprchl do Španělska a dobře udělal. Na sklonku roku 1945 byl v nepřítomnosti odsouzen za kolaboraci k trestu smrti. Až do konce života v roce 1973 žil v Barceloně, kde si vydělával na živobytí jako učitel francouzštiny a z dálky sledoval svého syna, z něhož se rychle stávala herecká hvězda.

„Gérard na mne mocně působil jakousi prudkostí, kterou zadržoval. Člověk cítil, že může každou chvíli vybuchnout," říkal Allégret. Přestože na plátně působil divoce a rozervaně, v soukromí toužil po klidu, lásce a harmonii. Po letech odříkání a trápení se dočkal. Milovaná Nicole se rozvedla a v roce 1951 si ho vzala za muže. Na jeho přání si změnila i křestní jméno na romantičtější Anne.

Pár poutal značnou pozornost. Anne byla slavnou cestovatelkou a etnografkou, která jako první žena přešla horské masivy mezi Indií a Čínou. V manželství s Gérardem na ni ale čekaly nové výzvy.

Příliš krátké štěstí

Začaly se ozývat hlasy, že se k němu nehodí, je příliš vážná a zcela bez fantazie. Gérarda dokonce opustili někteří kamarádi, kteří tvrdili, že se po svatbě změnil. Prý už nebyl tak veselý a rozpustilý. Herec ale zářil štěstím. O Vánocích roku 1954 se mu narodila dcera Anne-Marie a o dva roky později syn Olivier.

Koupil dům ve vesničce Ramatuelle v Provence, kde našel útočiště před zástupy fanoušků. „Miluji venkovský život se vším všudy. Je to jako kdybych se vrátil do dětství," liboval si. Kromě fanoušků ho naháněly i největší filmové krásky té doby. Z jejich osidel ale úspěšně unikal a vždy se věrně vracel k manželce.

Šťastných chvil mu osud příliš nedopřál. Když v roce 1959 přicestoval z Mexika, kde točil drama Horečka stoupá v El Pao, necítil se vůbec dobře. Byl malátný a velmi slabý. Lékaři si zprvu mysleli, že mu játra napadly améby, ale při operaci se ukázalo něco mnohem horšího. Gérard trpěl rakovinou a zbývalo mu několik měsíců života. Strávil je s rodinou na milovaném venkově, kde alespoň chvílemi zapomínal na těžký úděl. Zemřel 25. listopadu v Paříži, ale pochovali jej na malém hřbitůvku v Ramatuelle. Jak si přál, měl na sobě kostým z oblíbené divadelní hry Cid.

Co ještě nevíte

* Jedinou slavnou ženou, s níž měl před vstupem do manželství milostné pletky, byla prý Marlene Dietrichová.

* Byl mezi prvními Francouzi, kteří v roce 1950 podepsali petici za zákaz jaderných zbraní.

* V roce 1961 se objevil na francouzských známkách.

* Manželka Anne vydala po jeho smrti dvě biografie s názvy Kratší než vzdech a Setkání na kopci. Později natáčela cestopisné dokumenty. Zemřela v roce 1990, ale nikdy se znovu nevdala. Je pochovaná po Gérardově boku.

Chcete slyšet Gérarda Philipa v originále? Tady je jeho slavná interpretace Malého Prince.