Amatérský detektiv, byznysmen Edward Russel tvrdí, že vrahem byl polský přistěhovalec Aaron Kosminski. Ze skvrn na šálu čtvrté oběti Catherine Eddowesové nechal analyzovat DNA a porovnat s DNA současných žijících potomků příbuzných Catherine a Aarona, který byl v době vražd jedním z podezřelých.

DŮKAZ POCHÁZÍ Z DRAŽBY

Edward Russel se o legendárního zločince začal zajímat už před 14 lety, avšak ke klíčové stopě se dostal až v roce 2007. Tehdy si v novinách přečetl, že se bude dražit šál jedné z obětí Jacka Rozparovače. Ucítil, že by mohlo jít o zajímavý důkaz, a tak neváhal zaplatit za něj značný obnos. Předmět dal do dražby muž, jehož předek byl policista ohledávající místo činu. Šál odnesl a věnoval ho své ženě švadleně. Ten kus látky, který se dědil z generace na generaci, nikdo nikdy nepral. Skvrny, a tedy stopy DNA, na něm zůstaly.

Extrahovat DNA ze skvrn, ale nebylo pomocí běžných metod dlouho možné. Edward Russel se v roce 2011 obrátil na odborníka v získávání genetického materiálu z letitých důkazů Jariho Louhelainena, forenzního vědce, který se specializuje na identifikaci stop kriminálních činů z minulosti. Podle charakteru skvrn třeba zjistil, že krev se na šál dostala z tepenného krvácení následkem řezné rány. Na textilii také našel buňky ledviny, kterou Jack Rozparovač své oběti vyřízl z těla.

A co klíčová DNA? Vědec zkusil genetický materiál získat z hloubky tkaniny pomocí sterilní pipety naplněné speciální tekutinou. V první fázi se podařilo určit, že stopu ejakulátu zanechal člověk s haploskupinou, kterou mají společnou ruští Židé. Edward dobře znal příběh a okolnosti vyšetřování případu Jacka Rozparovače a věděl, že policie tehdy podezřívala také Aarona Kosminského, židovského přistěhovalce z Polska.

POMOHLI POTOMCI OBĚTI I VRAHA

Aby bylo možné ověřit, že krev patřila skutečně prostitutce Catherine Eddowesové, Edward Russel vypátral pravnučku zavražděné ženy Karen Millerovou a požádal ji o vzorek její DNA. Následně se podařilo najít a k odběru vzorku přesvědčit ženu, která byla potomkem Kosminského jediné sestry. A Jari Louhelainen zjistil, že se vzorky shodují!

„Tušil jsem, že moderní věda musí být schopna analyzovat důkazy ze skvrny na šálu,“ radoval se Edward Russel ve svém sdělení novinářům. „Po neúspěšných pokusech jsem našel vědce, který pomohl. Jsem nadšený a hrdý na to, čeho jsme dosáhli. Aaron Kosminski je viník!“

A kdo byl tento muž?

Pocházel z polského městečka Klodawa. Do Velké Británie utekl v roce 1880 před ruskými protižidovskými pogromy a živil se jako kadeřník ve Whitechapelu. V době vražd mu bylo 23 let. Policie ho sice podezřívala, ale neměla proti němu důkazy. Později se ukázalo, že Kosminski trpí paranoidní schizofrenií a sexuální úchylkou, a tak byl v roce 1891 umístěn na psychiatrii. Halucinace u něj sílily, hodně hubnul. Kosminski dokonce v amoku jednu ze sester ohrožoval nožem. Žádných dalších násilných činů se ale už nedopustil. V únoru 1919 vážil pouhých 44 kg a zemřel ve věku 53 let.

Tvrzení, že Aaron Kosminski byl oním Jackem Rozparovačem, má ale i přes analýzu DNA své kritiky. Ti poukazují na možnou kontaminaci vzorků i to, že zjištění neprošla procesem „peer review“ – tedy posouzení jinými lidmi, kteří jsou experty ve stejné oblasti.

POMÁHÁ S POMNÍČKY

Není to poprvé, kdy DNA přinesla rozuzlení starého kriminálního činu. Když půjdeme do extrému, poodhalila i okolnosti u 3 000 let staré vraždy faraona Ramsese III.! Častěji ale analýza DNA pomáhá u pomníčků, tedy nevyřešených trestných činů starých několik let.

Tuzemští kriminalisté tak například dopadli trojnásobného vraha Jaroslava Gančarčíka po 13 letech! V Klučově, v malé vesnici na Kolínsku, byly v dubnu 1990 ve svém domě nalezeny tři mrtvé ženy. Na těle každé oběti bylo několik bodných ran. Vrahem byl muž a útočil ze sexuálních pohnutek. Policisté po něm ale roky neúspěšně pátrali. Klíčový a po letech jediný důkaz bylo sperma nalezené soudními znalci v genitáliích nejmladší oběti, 18leté Miroslavy. Ejakulát se také našel na jejím šátku a dalších předmětech kolem ní. Tyto biologické stopy byly naštěstí uloženy do mrazicích boxů Ústavu soudního lékařství.

Došlo na ně až na jaře 2003, kdy policie zatkla Jaroslava Gančarčíka kvůli podezření ze série znásilnění brněnských žen. V minulosti byl tento muž 11krát trestán pro mravnostní a násilné trestné činy, a tak jako zvlášť nebezpečný recidivista vyfasoval 10 let vězení. Ve výkonu trestu mu byly odebrány sliny k určení genetického profilu, který kriminalisté zanesli do celonárodní databáze DNA. Ta vznikla v roce 2001 a obsahuje genetické informace jak obviněných a odsouzených osob, tak profily DNA neznámých mrtvol a geneticky analyzované biologické stopy z nevyjasněných trestných činů. Jakmile policisté genetický profil do databáze vložili, počítač jim nahlásil shodu. Gančarčík zpočátku tvrdil, že je to nesmysl a že v Klučově nikdy nebyl. Poté, co mu byly předloženy důkazy na základě DNA, se ale ke všemu přiznal.

V červnu 2006 potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudek krajského soudu, podle kterého byl Jaroslav Gančarčík potrestán 16 lety a 3 měsíci ve věznici se zvýšenou ostrahou.

NEPRÁVEM ODSOUZENÍ

Je také mnoho případů, kdy genetická analýza vzorků naopak nevinně odsouzené osvobodila. Lidí, kteří prožili roky v žaláři, aniž by trestný čin spáchali, byly pomocí DNA ve Spojených státech amerických odhaleny desítky. Třeba Ernest Sonnier z Texasu seděl přes 23 let za znásilnění, jehož se nikdy nedopustil! Jako důkaz bylo tehdy uznáno, že přepadená dívka ukázala při vyšetřování prstem na jeho fotografii. Během přehodnocení mnoha sporných případů v rámci Innocence Project byly provedeny testy skvrn krve na šatech oběti a muž mohl opustit věznici.

Podobně Američan Cornelius Dupree byl v roce 1979 odsouzen k 75 letům vězení, přestože stále trval na své nevině. V červenci 2010 byl podmínečně po 30 letech propuštěn z vězení. A testy DNA po týdnu na svobodě prokázaly, že je nevinný! Nejdelší dobu neprávem za mřížemi v USA ale strávil James Bain: soud ho v roce 2009 osvobodil až po 35 letech.

Ovšem pozor, také u všemocných genetických testů může dojít k omylu! Ukázalo se to v příběhu Američanky Lydie Fairchildové. V roce 2002 žádala o sociální podporu pro své děti poté, co se rozešla s jejich otcem. Úřady chtěly, aby oba pomocí testů DNA prokázali, že jsou rodiče. A rozjela se nevídaná kauza: Lydia podle analýzy nebyla jejich matkou! Až později se ukázalo, že děti mají jinou DNA, protože ženiny pohlavní orgány obsahují buňky její nenarozené sestry-dvojčete.

DNA každého jedince lze také dočasně ovlivnit transplantací krve a při transplantaci kostní dřeně dojde ke změně trvalé. V laboratořích se samozřejmě vyvíjejí metody, jak tato zkreslení zjistit a odladit. Genetická daktyloskopie ale zatím má trhliny.

Okolnosti VRAŽD

* Počty a jména obětí Jacka Rozparovače, jak je neznámý vrah přezdíván, jsou předmětem mnoha diskusí. V policejní dokumentaci figuruje pětice žen. První zemřela prostitutka a matka pěti dětí Mary Ann Nicholsová. Pachatel jí ve východolondýnské čtvrti Whitechapel velkým nožem podřezal hrdlo a následně týmž nástrojem zohavil tělo. Druhou obětí byla Annie Chapmanová, jejíž tělo bylo nalezeno 8. září kolem šesté ráno. V rozpětí několika měsíců byla nalezena těla dalších žen: Liz Stride, Catherine Eddowesové (na ilustraci) a Mary Jane Kelly. Jack Rozparovač může mít na svědomí i životy dalších dvou žen.

* Vraždy spojovalo to, že šlo o prostitutky, že byly usmrceny na veřejných nebo alespoň částečně veřejných místech. Některé oběti měly vyříznuté vnitřnosti, což vedlo ke spekulacím, že vrah měl nějaké znalosti z anatomie nebo byl řezník. To se ale nyní ukazuje jako mylné. Případ zaujal mnoho spisovatelů a dočkal se i filmových zpracování. Analýza DNA Stanovení profilu DNA může trvat různě dlouho – několik hodin až měsíců. Záleží hlavně na jeho kvalitě. Často se podrobují analýze biologické stopy (např. sperma, krev, sliny, vlasy, šupinka odloupnuté kůže), ale postačí jakákoli buňka lidského těla, která má jádro. Ovšem kromě červených krvinek, protože ty neobsahují jádro, a tedy ani jadernou DNA. 

Web s mnoha informacemi o případu Jacka Rozparovače: www.jack-the-ripper. estranky.cz Film o Jacku Rozparovačovi: Z pekla, hlavní role: Johnny Depp, 2001 Film o Jacku Rozparovači 21. století: Maniak, hlavní role: Elijah Wood, 2012