Lina Heydrichová se narodila do zchudlé šlechtické rodiny, která doufala v lepší ekonomické zítřky, jak je sliboval Adolf Hitler. Oddanou nacistkou se proto Lina stala už v mladém věku. Když se v roce 1930 coby devatenáctiletá studentka bláznivě zamilovala do nadporučíka vojenského námořnictva Reinharda Heydricha, přesvědčila ke vstupu do strany i jeho.

Jejich seznámení doprovázel skandál: Heydrich měl krátce předtím pletky s jinou dívkou, která s ním údajně čekala dítě. Ačkoli mladý nadporučík otcovství popíral a trval na tom, že šlo jen o prchavou známost, z námořnictva byl kvůli aféře propuštěn.

Ambiciózní Lina si však věděla rady, jak svému snoubenci zachránit kariéru. Domluvila mu schůzku s Heinrichem Himmlerem a protlačila ho do funkce SS-Gruppenführera se solidním měsíčním platem.

Heydrich si tak mezi nacisty vydobyl teplé místečko ještě před převratem v roce 1933. Po uchopení moci Hitlerem pak už jen hladce přešel do čela státní bezpečnosti. Vůdce v něm našel spolehlivého a systematického pronásledovatele židovského obyvatelstva i politických odpůrců. Heydrich podepisoval jeden rozsudek smrti za druhým a jeho kartotéka nežádoucích osob se rozrůstala. Lina byla hrdá, jakého si našla schopného muže, a všemožně ho podporovala. Postupně se jim narodily čtyři děti.

Heydrichovo pracovní vytížení ale Lině na druhé straně nevyhovovalo, protože nezbýval čas na partnerský život. Našla si proto pohledného milence a záhy mu rozvedla manželství.

Když byl pak Heydrich ustanoven říšským protektorem Čech a Moravy, nechala milence v Německu a odjela i s dětmi za manželem do Prahy. Na Hradě ale moc dlouho nepobyli, rodině se více zalíbilo na zámku v Panenských Břežanech. Tam se také Lina s dětmi natrvalo usadila po Heydrichově smrti v roce 1942.

O rok později vjel její jedenáctiletý syn na kole pod nákladní automobil a srážku nepřežil. Lina požadovala pro řidiče trest smrti, ale soud rozhodl, že nehodu zavinila nepozornost dítěte, a obžalovaného sprostil viny.

Lina se s tímto rozsudkem nikdy nesmířila, stejně jako se nikdy nesmířila s atentátem na svého manžela. Do konce života nechtěla připustit, že by Heydricha mohl v Čechách někdo tolik nenávidět. "Když ho v Praze zavraždili, nechtěli zabít konkrétně Heydricha, svůj čin mířili na Ŕíši obecně," tvrdila po válce.

Lina dokonce později sepsala paměti, ve kterých se snažila vyvrátit, že by byl Heydrich válečným zločincem. "Vykonával jen rozkazy," vysvětlovala, ačkoli její muž osobně předsedal konferenci ve Wannsee, na které dohodl usmrcení miliónů lidí židovské národnosti ve vyhlazovacích táborech smrti.

"Lina Heydrichová ve své knize překroutila spoustu faktů a hodně fantazírovala. Reinhard Heydrich, jak ho popsala, nikdy neexistoval," uvedl německý historik Werner Maser v dovětku spisu.

Nejpodivnější ovšem je, že Lině přes obě tragické rodinné události česká země velmi přirostla k srdci a těžce nesla, když ji musela v roce 1945 opustit. Ještě v 70. letech tvrdila, že by se ráda do Panenských Břežan vrátila. "Pěšky bych tam šla! A každého bych tam vlastnoručně objala," zaznamenal její slova historik Maser. Otázka je, zda by jí místní objetí opětovali.