Přinesla vám už nová práce nějaká překvapení?
Překvapila mě míra byrokracie. Čekal jsem, že budu dělat nějaké drobné změny, ale ne že bude zapotřebí personálních změn a zásahů do struktury úřadu. Po dvou dnech jsem pochopil, proč se na starostu nevztahuje zákoník práce. Jsem na radnici od nevidím do nevidím. Soukromé aktivity jsem omezil, abych našel čas pro dcery. Starostování je ale krásná práce. Taky jsem pochopil, že je velký rozdíl „ostřelovat“ radnici z opozice a na druhou stranu být uvnitř úřadu. Některé věci, které jsme jako opozice akcentovali, mi dnes připadají nicotné.

Kdo je Pavel Novotný?
Narodil se v roce 1981 v Praze, celý dosavadní život prožil v Řeporyjích.
S novinařinou začínal jako elév v MfDnes, později vedl jako šéfredaktor několik bulvárních titulů: časopis Spy, weby superspy.cz, spy.cz a eXtra.cz.
Působil také jako moderátor nebo dramaturg v televizích Nova, Prima a Barrandov.
Byl hlavní postavou dokumentárního filmu ČT z roku 2014 Dělníci bulváru.
Členem ODS je od roku 2002, zastupitelem od 2010.
Je synem baviče Petra Novotného. Je ženatý a má dvě dcery.

Máte jako bývalý „dělník bulváru“ v nové roli nějaké nové zásady?
Nedávno jsem potkal jednoho bývalého starostu, který mi dal v jeho osmdesáti letech tři rychlé rady. Zaprvé: Vykašli se na minulost, nech spát audity. Rada číslo dvě zněla: Pokud vidíš nějakou špatnost, odstraň ji hned při přebírání úřadu. Vyřeš ji hned, nebo vůbec. Poslední doporučení pak bylo: Nikdy nikomu nic neslibuj, splníš toho polovinu.
Zatím se mi úplně nedaří neúčtovat s minulostí, ale to bych nerad rozebíral do detailu. Snažím se tyhle problémy řešit pokud možno interně. Myslím si, že mým úkolem je chránit pověst úřadu, pokud nejde přímo o trestný čin a magistrátní audity jsou v pořádku. Na druhou stranu jsem se na vlastní oči přesvědčil o tom, že tyto audity bývají poměrně povrchní. Když mě na to po volbách upozornili Piráti, tak jsem se jim smál s tím, že audity jsou třístupňové a dělají je profesionálové. Musím ale říct, že v tom měli Piráti pravdu. Role starosty je do značné míry i o tom, co dovolí a co chce nebo nechce vidět. 

Vaše koalice s Piráty a Zelenými doplněná o nestraníka zvoleného za ANO je pro Řeporyje poměrně velkou změnou. Radnici dlouho vládlo sdružení místních kandidátů. Máte v novém týmu dobrou chemii?
Voliči u nás skoncovali s minulým vedením poměrně razantně. Z řad nových, mladých, vysokoškolsky vzdělaných zastupitelů jsem si vybral dva místostarosty. Jsou velmi šikovní a ochotní se věnovat práci pro obec naplno za nevelké peníze. A troufám si tvrdit, že ta změna nezávisle na mé osobě našemu úřadu velmi prospěla. Byla už zkrátka potřebná. Trochu jsem se naivně domníval, že se část úředničiny přenese na mé kolegy a já budu zejména „hýbat armádami na mapách“. Prosté byrokracii ale musím kvůli zajetým pravidlům věnovat dvě až tři hodiny denně. Neustále podepisuji desítky až stovky dokumentů, u kterých vůbec nevím, proč je musím podepisovat. Třeba proplácení několika málo lístků za MHD pro jednoho zaměstnance radnice. 

Vyhovujete si v koalici také „ideologicky“?
Jsem jeden z mála občanských demokratů v Praze, který se rozhodl jít do koalice s Piráty. Oni jsou trochu mimozemské bytosti, já si ale naší spolupráci nemůžu vynachválit. A jestli tenhle úřad něco potřeboval, tak šílence jako jsem já, Piráty a Zelené.

Jaké konkrétní věci, coby šéf menší městské části, nejčastěji řešíte?
Tak půl pracovního dne řešíme „zpovykané obyvatelstvo“. Každý den se zabývám kontejnerovými místy, údržbou, norováním jezevců, hřbitovními místy atd. Zkrátka běžným provozem. Když konečně doúřaduji, tak sháním peníze. Na rozdíl od mimopražských obcí, které mají víc pravomocí, je starosta městské části něco jako ředitel neziskovky. A shánění peněz považuji za svůj hlavní úkol i vzhledem k tomu, že spoustu věcí za mě udělá Praha a magistrát.

Jaké jsou hlavní úkoly a výzvy pro volební období?
Energicky jsme se pustili do všeho, o čem jsme mluvili před volbami. Dokončujeme přístavbu školy. S mimořádnou energií brojíme proti plánu na třídírnu komunálního odpadu. Po třech měsících seznamování s tímhle záměrem jsem ale přesvědčený, že je přežitý a neuskuteční se, ať už proti němu něco dělám, nebo ne. Čelíme ovšem také pro okrajovou část Prahy typickým problémům.
Rostou nám tady na pláni tři obytné soubory s osmi novými ulicemi. Do nich už se stěhují lidé, kteří během dvou až tří let zvýší počet našich obyvatel o jednu čtvrtinu. Ze čtyř a půl tisíce na víc než šest tisíc. Jelikož předchozí vedení radnice nebylo v jednání s developery příliš úspěšné, tak před námi jsou nemalé výzvy například v podobě dvou až tří školek, které bychom měli postavit. Pozemky na jednu školku jsme získali „vydíráním“ od jednoho z developerů. Bylo to pět minut po dvanácté. Ty tři nové soubory jsou navíc předzvěstí další výstavby, která se plánuje. A já jsem slíbil, že budu k developerům tvrdý, až vyděračský.

Bojujete za „tradiční“ Řeporyje?
Jsme velmi tradiční vesnice s návsí, školou a kostelem. A ze všech stran nás svírá civilizace. Postupně vplouváme do velkoměsta. Alespoň část zdejšího rázu chci ale udržet. Hodně mi záleží na tom, aby Řeporyje zůstaly svébytné. Je to ale těžké. Bývali jsme vesnicí uprostřed luk a dnes jsme vesnicí uprostřed obytných souborů. Řeším nicméně zejména prakticky to, co přijde s novými obyvateli. Bude to mimo jiné tisíc až dva tisíce aut. Navíc jsme tranzitní vesnice pro dojíždějící Středočechy. Jako dopravní křižovatka a uzel nemůže zdejší náměstí nikdy být pravým náměstím. Řeporyje jsou staré devět set let a při jejich budování se pochopitelně nepočítalo s takovým nárůstem automobilismu. Zkoušela se tady zvýšit i snížit maximální povolená rychlost pro průjezd obcí. Obávám se ale, že tenhle problém vlastně nemá řešení.

Je u vás také tématem zápach z výrobny psího krmiva v nedalekých Chrášťanech?
Smrad z Chrášťan k nám doléhá a nového energického starostu už kvůli tomu samozřejmě občané bombardují. Není to samozřejmě nic příjemného a blbě se s tím bojuje. I proto, že se smrad špatně měří. Slíbil jsem podporu spolkům, které s tím bojují. Ve skutečnosti s tím má radnice nemůže dělat skoro nic. Zdá se dokonce, že čím víc filtrů Chrášťany nakoupí, tím je smrad větší. Je to bizarní situace, se kterou si neumí poradit samotné Chrášťany. Já sice každému přeju podnikání, ale lhal bych, když bych tvrdil, že to na mě nedoléhá. Doléhá to na mě strašně. Smrdí to opravdu silně, zejména na návětrné straně obce. Já bydlím na druhé straně. Zápach z Chrášťan je jeden z nejčastějších podnětů, které dostávám od nových obyvatel Řeporyjí.

Jaké máte jako starosta možnosti vůči zdejším nelegálním ubytovnám, na které jste upozornil?
Radnice je v tom docela bezzubá. Ne úplně, ale postavení městské části tady není moc výhodné. De facto mohu udělat jedinou věc – využít programu policie, který se jmenuje Prostor. Musíte ty ubytovny objevovat a nějakým způsobem monitorovat a dávat podněty policii. Výsledek je samozřejmě ten, že vám majitelé ilegálních ubytoven vyhrožují. Provozovatelé se navíc chovají sofistikovaně. Ve dvou „černých“ ubytovnách, o kterých víme, se střídají ubytovaní na jednom lůžku po osmi hodinách. Což je vlastně naše štěstí, protože je tam klid. A odpadky se nehromadí před domy, protože je schovávají. V jednom domě, kde oficiálně nikdo nebydlí, žije už šest let dvanáct Ukrajinců s polskými vízy. Po nástupu na radnici jsem se netajil tím, že je budu trápit. Jednu ubytovnu hned zrušili a ostatní se podle toho zařídili – snaží se být nenápadní a celkem se jim to daří. Přistupuji k tomu teď tak, že zavření dvou nebo  tří ilegálních ubytoven neřeší problém komplexně. I potom by nám totiž zůstalo šest set obyvatel v legálních ubytovnách. Hned vedle úřadu máme jednu takovou, ve které žije asi sto lidí a většina z nich má předškoláky.

A jak postupujete v těchto případech?
Samozřejmě nemůžeme nikomu bránit v podnikání. Pokud má ubytovna v pořádku papíry, tak je z obliga. Pokud vám nějaká konkrétní ubytovna hodně vadí, protože si například na ni lidé hodně stěžují, tak ji můžete trápit, prudit a týrat. Většinou se to dělá tak, že se vyrukuje na majitele ohledně odpadového hospodářství. Zajímat se můžete i o to, proč třeba mají někteří ubytovaní na ubytovně přihlášené firmy, které neplatí poplatky. Posílat jim tam můžete hasiče, cizineckou policii, protidrogové oddělení. Když jsou ale papíry v pořádku, tak je podle mě lepší se s provozovatelem dohodnout na úklidu a dalších věcech a nějak koexistovat.

Vadí většině místních lidé z ubytoven?
Já proti nim lidsky nic nemám. Upřímně řečeno ale obecné sympatie k nim jsou nevalné. Lidé z ubytoven využívají občanskou vybavenost, spousta se jich toulá po náměstí. A v mnoha případech jde o sociálně slabší občany, což platí víc u Čechů než u cizinců. S agenturními dělníky vlastně problémy nejsou. Potíže jsou s českými ubytovanými. Je mezi nimi řada narkomanů, alkoholiků, zlodějů kovů atd. Lidem to vadí a ptají se mě, co s tím udělám. Mně nezbývá, než se snažit nějak ubytovny „krotit“. Z Řeporyjí se stává tak trochu noclehárna, což je ale v okrajových městských částech normální. Ještě jsem na tom v podstatě dobře. Kolega v Běchovicích třeba řeší nelegální ubytovny v satelitech a je pod neustálou palbou nespokojených občanů.  

Jsou mezilidské vztahy v Řeporyjích „vesnické“?
Ano. Jsme ještě pořád komunita, přestože je tady už víc naplavenin než starousedlíků. Všichni se tu známe a všechno o sobě všichni víme. Zkrátka úplně typická vesnice, akorát že v Praze. Mě tady lidé berou jako člověka, který pracoval v showbyznysu, ale zároveň trochu jinak než všude jinde. Žiju tady celý život a jsem tu známý jako pako i jako poměrně důrazný a zvídavý chlapec. Jako svéráz, který se občas chová nestandardně. Volební úspěch pro mě nebyl překvapivý, protože jsem byl posledních osm let výraznou figurou v opozici. Byl jsem v ní slyšet. Na druhou stranu, jak už jsem řekl, výsledek voleb odráží spíš celkovou touhu zdejších lidí po jakékoli změně než moje osobní vítězství.

V médiích jste v nedávné minulosti opakovaně řekl, že je podle vás většina českého národa „tupá“. Jak jde s tímto pocitem dohromady starostování?
Jsem starosta všech. I tupců, i sparťanů, i voličů Tomia Okamury. Nikdo mi tady ani mé dřívější mediální výstupy nepřipomenul, nikdo mě s tím nekonfrontuje. Nedávno jsem zařval na nějaké řidiče z okna, že jsou prasata. A bylo to ve večerních zprávách. Lidi z Řeporyjí ale zajímá spíš to, jestli jsou včas vynesené odpadky, jestli je pořádek na radnici a bojuje se s třídírnou. Podobně ani v pražské ODS nejsem nikdy konfrontován s mým poměrně kontroverzním postavením v této straně, kde jsem v podstatě v pozici „havloidního solitéra“.

Snažíte se jako starosta krotit vlastní vulgární vyjadřování?
Teď se o to konečně začínám opravdu snažit. Je to jediná věc, která se mně zatím moc nevedla a to je mi opravdu líto. Právě po tom posledním incidentu s okřiknutím řidičů si uvědomuji, že jestli bych měl něco změnit, tak je to právě slovník. Mimochodem velmi si vážím toho, že po odvysílání onoho incidentu v televizi, se za mě postavil i předseda ODS Fiala. Chtěl bych se mu také nějak odvděčit a zkrátka mluvit méně sprostě. Svým chováním jsem pro Ódéesku vlastně přítěž. Strana ale zároveň sportovně uznává, že jsem pro ni vyhrál radnici, která byla už téměř ztracená. Musím říct, že se ke mně chovají velkoryse. Dodnes mi nezakázali dávat sprosté rozhovory do Parlamentních listů, přestože čekám ten telefonát už rok. ODS to se mnou nemá lehké.