EXKLUZIVNÍ ZÁBĚRY VIDEOJOURNÁLU NALEZNETE ZDE

Záznamy Originálního videojournálu, které Denik.cz nabízí svým čtenářům, jsou cenným svědectvím doby. Kdy a jak nápad s filmováním vznikl?

O tom, že se začnou natáčet důležité nezávislé aktivity jak politické, tak kulturní, se na podzim 1987 tajně domluvili Janouch s Havlem. Václav a Olga Havlových mne do tohoto plánu zasvětili, stal jsem se jakýmsi organizátorem celé věci, postupně pak spoluautorem. Kolem projektu se soustředil poměrně široký okruh lidí, převážně disidentů, kteří měli zkušenosti se samizdatem. V prostředí těchto osob také vznikl název Originální videojournal. První díl vyšel následující rok v lednu.

Natáčeli jste metodou Co den přinesl, nebo jste měli předem připravené scénáře?

Rozhovory, publicistika, nezávislá kultura a ekologie se většinou točily podle předem připravených a domluvených scénářů, aktuální věci, např. pohřeb Pavla Vonky, záběry z demonstrací a reakce na zvyšující se pohyb ve společnosti vznikaly spontánní a pak se aktuálně stříhaly.

Pracovalo se systémem dvou či více kamer, kdy ty „nepravé“, které občas skončily v rukou policie, kryly skutečné kamery. Zvláště v pohnutých dnech v průběhu celého roku 1989 kameramani velmi důmyslně přinášeli opravdu cenné věci.

Kdo patřil k autorskému jádru Originálního videojournálu?

Dobrou duší OV byla Olga Havlová, profesionálně, střihem a režií, pokrýval práci Pavel Kačírek, jak už jsem psal nezastupitelní byli terénní kameramani Michal Hýbek, Jiří Schmoranz, Standa Milota, Andrej Krob, Přemek Fialka a další, v autorském jádru působili Jarda Kořán, Nikolaj Stankovič, Jarmila Bělíková, Joska Skalník, Jiří Kantůrek a vlastně všichni shora jmenovaní, technické věci zajišťoval Honza Kašpar.

Jaké události jste zachycovali v průběhu léta 1989?

Rok 1989 se řítil o sto šest, povzbuzován událostmi v Polsku a Maďarsku, lidé se přestávali bát a chtěli veřejně demonstrovat svou nevůli s komunistickým režimem. Pořád jsme se v dobrém hádali, jaký má být poměr politických materiálů ke kulturním, myslím, že události roku 1989 na to odpověděly. OV pokrýval Palachův týden, hromadné týdenní demonstrace převážně mladých lidí při lednovém 20. výročí Palachovy oběti, mimořádně brutálně rozháněné policií. Dále květnovou májovou veselici v Praze, při níž se objevily transparenty a nápisy Zanechme skutků temnoty a Lidové noviny do každé rodiny. Policie se pro tentokrát vystříhala hromadných masakrů, nicméně bilance zněla několik surově zbitých, desítky odvlečených stovka zadržených. Na srpnové výročí okupace v roce 1968 policejní jednotky demonstranty rozehnaly. V den výročí republiky 28. října bylo z tisícù lidí zadrženo 350 našich občanů a 18 cizinců. Pak přišel 17. listopad a následné události, z nichž vzniklo dokonce mimořádné číslo OV. Všechny tyto i jiné důležité okamžiky roku 1989 OV natáčel, reportoval a komentoval.

Máte nějaké výrazné osobní vzpomínky na dobu kolem 21. srpna 1989, kdy se šířilo Několik vět a ledy pomalu začínaly pukat?

Nejživější vzpomínku mám na detail, kdy k nám přijeli poslanci a senátoři ze Solidarity v Polsku, která zvítězila v červnu v polosvobodných volbách, aby nás podpořili, zatímco příslušníci zdejšího režimu si pořád nepřipouštěli, že je už konec a ještě posílali do ulic mlátící příslušníky SNB, estébáky a milicionáře. Soudní i mimosoudní represe jely na plné pecky až do samotného 17. listopadu.