Sportovní redaktor Deníku Jiří FišaraZdroj: DENÍK/Jiří KopáčV pondělí ráno to bylo znát na první pohled z okna. Auta, která poslední dva týdny stála na parkovištích téměř beze změn, pomalu rozvážela své majitele do práce. Rozdíl oproti normálu je ale pořád výrazný.

Je to znát na provozu na silnicích. Sólo jízda jako v posledních dnech už se nekoná. Oproti standardům, na které všichni byli zvyklí ještě docela nedávno, je ale počet aut stále nízký.

Život v uzavřeném městě, den čtrnáctý: Sbohem, izolace. Je to ale jen první krok

Ožívají i litovelské ulice, v posledních dnech tak vyprázdněné. Někdo mířil do práce, jiný do obchodu, část určitě jen na procházku. Početnější skupinky ale nevytváří nikdo. Zdá se, že vládní opatření se tady po prodělané zkušenosti s karanténou budou respektovat.

Do obchodů ale určitě vyrazilo významně více lidí, než chodilo v posledních dvou týdnech. Před dvěma ze čtyř největších supermarketů byly k vidění kratší fronty na vstup. Vždy s ukázkovými rozestupy. Dovnitř stále vpouštějí jen omezený počet zákazníků současně.

Na většině tváří je vidět úleva, i když je všem jasné, že návrat k obvyklým pořádkům bude dlouhý.

Život v uzavřeném městě, den dvanáctý: Další den na čekané a pokažené lívance

Vlaková a autobusová doprava se obnovuje postupně. Některé spoje pojedou od úterka, jiné až od středy. Zaměstnavatelé povolávají do akce zaměstnance v podobném duchu. Někde už provoz zahájili. Jinde se teprve připravují.

Strach vs. radost

Názory lidí se ale různí. Jedni jsou rádi za to, že mohou znovu vydělávat, nebo jen za to, že už nemusí sedět celé dny doma. Jiní mají obavy, že v práci onemocnění.

„Dostali jsme každý tři roušky. Ty ušité, ne zdravotnické. Ale aspoň něco,“ svěřila se mi známá, která šla do práce v litovelské firmě po nucené izolaci v pondělí poprvé. Jinde, například v jednom olomouckém strojírenském podniku, nedostali zaměstnanci nic a museli se každý chránit pomůckami z vlastních zdrojů.

Litovelská charita nepolevuje a bude dál zajišťovat nákupy pro seniory a všechny potřebné. „Nic nekončí, pokračujeme dál, jen už možná nebudeme pod takovým drobnohledem médií,“ ujistil mě dobrovolník Lukáš Kohout, na kterého jsem náhodou narazil na kraji Unčovic. V místech, kde teď dva týdny stály hlídky policie, dotáčel s kolegou Františkem materiál pro televizi. Možná už poslední.

Život v uzavřeném městě, den jedenáctý: Obavy se vrací, ale vedeme si dobře

Éra, kdy Litovel a okolí byly každodenně v centru pozornosti celé republiky, tím symbolicky pomalinku končí. Celá koronavirové krize má ale zatím konec pořád v nedohlednu.

„Je jasné, že to bude trvat ještě dlouho. Ale zvládneme to,“ nepochybovala paní Mirka z Unčovic. „Když už se můžeme projít venku na vzduchu, půjde nám to líp,“ dodala optimisticky.

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník