Jsou to stáže k nezaplacení. S příslovečným ranečkem českých buchet a slovníkem vyrážejí každoročně tisíce středoškoláků na zkušenou do světa. Až rok žijí v hostitelských rodinách, chodí tam do školy a sžívají se s tamním prostředím. Jsou tam prostě doma.

Pouze z východních Čech prostřednictvím mezinárodní dobrovolnické organizace AFS vloni podniklo podobnou cestu na 21 studentů, podobný počet mladých lidí ze zahraničí naopak žil tady.

„Obrovskou zkušeností je to pro obě strany. Nejen pro studenty, ale i pro rodiny, které se rozhodly zahraničního stážistu k sobě přijmout. Takový člověk není v rodině host, nýbrž její člen. Zažije se tak mnoho dobrého, občas ale musí rodina zvládat i nástrahy mezikulturního soužití,“ říká Petra Ferjenčíková z Choltic na Pardubicku.

Sama má s výměnami bohaté zkušenosti. Za posledních 10 let už její rodina přijala dva studenty z Japonska a Thajska, naposledy to pak byla dívka z Německa. A naopak její tři děti dodnes čerpají ze stáží v Norsku, Německu a Anglii.

„Náš nejmladší syn vyjel s AFS ve svých 16 letech do Norska. A nebylo to vůbec brzy – to je věk, kdy už jsou mladí lidé schopni samostatného rozhodování, ale ještě jsou otevření novým zkušenostem a poznání,“ říká Ferjenčíková.

Hostitelské rodiny poskytují stážistům veškeré zázemí, rodiče z domova jim pak posílají měsíční kapesné na mimoškolní aktivity. Stážisté se do chodu rodiny plně začleňují.

Příběhy rodin i studentů a možnosti zapojení do programu najdete na www.afs.cz. Letos mohou východočeští studenti ještě vyjet do několika evropských zemí, ale i do Thajska, Egypta či do Latinské Ameriky.

- AFS je mezinárodní, vzdělávací, nezisková, dobrovolnická organizace, jejíž pobočky působí v 60 zemích světa.
- Téměř 90letá tradice (založena během 1. světové války jako American Field Service), v ČR činnost obnovena po roce 1989.
- Poslání AFS: Lidé se mají poznávat, nikoliv spolu válčit. Toto motto AFS realizuje prostřednictvím výměnných programů po druhé světové válce.
- Jednou z prvních stážistek byla bývalá pardubická senátorka Jaroslava Moserová, která v roce 1947 odjela s AFS lodí  do USA.
- Programy AFS napomáhají účastníkům  bořit předsudky a stereotypy vůči jiným národům, získávat znalosti (nejen jazykové), rozšiřovat si obzory, uvědomovat si kulturní souvislosti  a celkově se tak rozvíjet.
- Mezikulturní zkušeností prošlo od počátků výměn přes 370 tisíc středoškoláků. Po roce 1989 to v Česku představuje přes 800 českých studentů 
v zahraničí a přes 750 studentů z ciziny zde v hostitelských rodinách.
- Letos dobrovolnické rodiny v ČR hostí 60 studentů, stejný počet naopak vyrazil za hranice. Někteří z nich i s pomocí stipendia, které AFS poskytuje.

Menu dne: Thajská polévka, české šunkofleky a japonský čaj

Choltice – Jak chutná pravá thajská polévka? A jak se vaří japonský čaj šlehaný bambusovou metličkou?

Děti čtvrté třídy Základní školy v Cholticích na Pardubicku měly v březnu možnost to zjistit přímo ve třídě.  Jeden „biflovací“ školní den vyměnily za příjemné, a přitom nesmírně poučné dopoledne s mladými slečnami Yuki z Japonska a Kik z Thajska.

Obě studentky přijely vloni v létě na roční  program v rámci AFS.  Yuki žije v Třemošnici a dojíždí do Chrudimi na gymnázium, Kik navštěvuje gymnázim v Čáslavi, v tomto městě také bydlí.

„Děti poznaly přípravu pravého japonského čaje šlehaného bambusovou metličkou – někdo i zkusil šlehat, ostatní děti hrály s Kik hru thajských dětí vtipně procvičující jemnou motoriku ruky. Druhou hodinu studentky byly na hodinu angličtiny ve druhé třídě. Dětem napsaly jejich jména v japonštině a thajštině, a ty jim za to dodnes kreslí obrázky,“ líčí učitelka Ivana Benešová.

Kdo chtěl, ochutnal thajskou polévku, večer předem připravenou Kik. „Byla výborná,“ pochvalovaly si děti.

Studentky na oplátku zase pochválily a hlavně snědly celou porci zelňačky a šunkofleků, které dostaly k obědu.

Exotický dojem umocňovala Yuki tím, že mezi dětmi chodila v tzv. jukatě – obdobě drahého kimona, a k dětem si klekala s kultivovanou grácií japonským ženám zřejmě vrozenou. „Kik zase zaujala vyprávěním o jarním thajském svátku, kdy se lidé na ulici polévají vodou,“ líčí Benešová.

A co víc. Studentky sice konverzovaly s dětmi hlavně anglicky, ale bravurně zvládaly i češtinu, pro cizince jeden z nejtěžších jazyků.