V této souvislosti můžeme jako příklad zmínit hokejový zápas na Zimních olympijských hrách v ruském Soči. Se Slováky jsme hráli vyřazovací zápas, v kterém jsme zvítězili, a vzápětí se rozpoutaly na sociálních sítích (zejména na facebooku) diskuse, v nichž čeští fanoušci vyjadřovali lítost nad vypadnutím slovenského týmu, avšak někteří se překvapivě ze situace těšili. Argumenty padli různé, ani Slováci nebyli taktní a ohleduplní. Jak je to tedy se vzájemným vnímáním našich národů?

Během naší společné státnosti došlo v našem myšlení k vytvoření jistých stereotypů. U Čechů jde o stereotyp slovenské inferiority, stereotyp slovenské komplementarity a stereotyp slovenské zrady. Při těchto stereotypech sice jde o velké zobecnění a zjednodušení, základ však mají všechny stejný. Souvislost nacházejí v objektivních historických faktech.

Stereotyp slovenské inferiority pochází z doby, kdy Slovensko představovalo zaostalejší část našeho společného státu. Vedl k vytvoření mýtu o jisté formě méněcennosti Slováků. Stereotyp slovenské komplementarity se v myšlení některých Čechů objevuje od vzniku myšlenky jednoho československého národa, kdy Slovákům přisuzuje pouze "doplňkovou" funkci. A poslední, stereotyp slovenské zrady, má základy ve známém Benešově výroku o slovenském noži v českým zádech, kterým reagoval na rozpad ČSR v roce 1939.

Aby však nebyla řeč pouze o negativních stereotypech, uveďme si i pozitivní. Z několika průzkumů je zřejmé, že Češi na Slovácích nejvíce obdivují jejich národní hrdost a temperament, Slováci na Češích především vzdělanost a vysokou míru kultury.

Ze zmíněného příkladu z oblasti sportovního soupeření je zřejmé, že stereotypy nevymizely ani dvacet jedna let po rozpadu našeho společného státu. Pokud chceme, abychom k sobě ve sjednocené Evropě měli blíže, je třeba stereotypy překonat, zejména ty negativní.

Ondřej Pěnčík, Gymnázium Třebíč, téma: Jak se (ne)známe