Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dozráváte k dokonalosti?

Říká se, že nejlepší věci v životě přicházejí pozvolna. To platí i o nápoji, který zrál tři roky v dubových sudech až k naprosté dokonalosti a nese název Fernet Stock Exclusive.

8.12.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: VLP/archiv

Jak jste na tom vy, milí čtenáři?

Máte pocit, že jste již dozráli k dokonalosti?

Pokud toužíte ochutnat tento exklusivní nápoj, podělte se s námi o své zkušenosti.

Zasílejte je na adresu soutez@denik.cz.

Hořký dárek vyhrává každá vyzrálá odpověď!

Výherci: Václav Vildman, Petra Křížová, Eva Poláková, Petra Benešová, Jan Hrabánek

Všem gratulujeme!!!
Věříme, že jim Fernet Stock Exclusive zachutná.

Hořkost dělá z muže chlapa!

V západní kultuře se posledních třicet let mluví o tom, že muži procházejí krizí identity. Být mužem v dnešní době není jednoduché. Co to vlastně znamená být dospělý muž? A kudy vede cesta ke zralé a vyrovnané mužské osobnosti? Terapeut a poradce osobního rozvoje Jan Bílý (56) pracuje s muži různých profesí na kultivaci jejich mužských kvalit již několik let. A na věci kolem mužů má zajímavé názory.

Dokázal byste definovat, jaké vlastnosti by podle vás měl mít zralý muž? Co podle vašeho názoru dělá muže skutečným mužem?

Každý muž je „skutečný“. Ale ne každý je zralý, dospělý. Muže dělá dospělým především jeho vize, která nikdy není jen vizí osobní, egoistickou – například víc peněz, víc osobního prospěchu. Mužova vize je ve skutečnosti „poslání“- tedy řečeno s trochou nadsázky to, proč byl poslán do života, co dělá na Zemi, co zde má vykonat pro celek, pro své okolí. To může být rodina, společenství, země, ve které žije, ale i globální svět, který nedospělí muži dobývají, jemuž dospělí ale slouží.

Kudy vede cesta k mužské zralosti? Co všechno muž musí zažít, aby si mohl říct: „Teď už se můžu cítit opravdu dospělý“?

Především se tedy muž musí setkat se svou vlastní hranicí, s tím, že je smrtelný. Tedy vědomě se svou smrtí. To je jakási výheň, ve které se může, ale nemusí „zakalit“. Existují odvážní muži, horolezci, mořeplavci, kteří se sice se smrtí setkávají, ale toto setkání je bohužel nepřetvoří ve vědomější muže. Riskují sice život, ale pouze ve formě adrenalinové hry. Na druhé straně, uvědomíme-li si svoji smrtelnost, můžeme se dostat k zodpovědnosti za to, co děláme. Zodpovědnost se vždy váže k něčemu většímu, než jsme my sami. A nikdy se nepodřizuje trendům, vlivům, úplatkům. Zodpovědnost, o které mluvím, se nedá korumpovat ani penězi, ani mocí. No a za třetí se muž musí seznámit se svojí prvotní bolestí. Být dospělým mužem znamená mít přístup ke svým zraněním, neobcházet své pocity, především ty negativní, bolestné, hořké.

Dnes se hodně mluví o tom, že muži ztrácejí svou sílu. Jak to vnímáte vy?

Nejsou to muži, kteří ztrácejí svoji sílu, je to mužský princip, který je v krizi. Po staletí je mužský princip, to znamená především logika, věda, struktura, řád, exaktnost a cílevědomost, v naší společnosti preferován. Ženský princip, který tvoři v každé živé bytosti zrovna tak jako mužský princip přesně polovinu „náplně“, a který je vyjadřován plynutím, hravou kreativitou, neustálou změnou a periodičností, emocemi a přístupem k té temné stránce, je znevýhodněn. Například v ekonomice platí „výkon“ a „zisk“ a nikoliv „radost“ nebo „láska“. Tím je mužský princip, který po staletí „jede na plné obrátky“, naprosto vysílený. Obrazně řečeno lapá po vzduchu – infarkty, závislosti, agrese, deprese, hroucení se celého systému jsou toho známkou. Muži, coby nositelé mužského principu navenek, tím pak trpí obzvlášť.

Máte pocit, že občasná hořkost života, zkušenosti, které nejsou právě příjemné, jsou pro zrání muže důležité?

Absolutně ano. Protože i když nám to připadá příšerné, my se vyvíjíme pouze skrze bolest, skrze problémy a nepříjemnosti, skrze to, co nazýváte „hořkosti života“. Když je nám dobře, ležíme takříkajíc někde na pláži a dáváme si „Sex on the beach“. Teprve když se nám daří mizerně, začneme, když máme štěstí, na sobě makat. Když máme smůlu, tak propadneme buď depresi, nebo se po hlavě vrhneme do planých, neefektivních a zcela krátkozrakých aktivit. Tak jako to zrovna současný světový ekonomický nebo finanční systém předvádí.

Vzpomenete si na zážitky ze svého života, které vás nejvíce posunuly ke zralosti?

Tak v první řadě to byla moje emigrace, když mi bylo dvacet jedna let. To byla ta „pouť do širého světa“, která stojí na začátku každé proměny chlapce v muže. Honza jde do světa, najít království nebo princeznu ale hlavně přemoci draka. To může také vypadat jako cesta skrze tmavý a děsící le, nebo hladovění někde na vrcholku hory a čekání na to, až se zjeví veliký Manitou, tak jako to dělají na své cestě k osobní vizi severoameričtí indiáni. Další „převratná“ událost, která mně dala hodně síly, byl také můj návrat domů, ve čtyřiceti osmi. To je taková cesta zpátky ke kořenům, když se člověk ve světě naučil, co se naučit měl. A také mnoho, opravdu mnoho chvil, kdy to příšerně bolelo. Vůbec nejsem masochista, miluji pohodlí a nejraději bych nic neřešil a procházel se na té „sluneční straně života“. Ale těm bolestným zážitkům vděčím nejvíce.

Jako poradce osobního rozvoje pracujete s muži jak individuálně, tak ve skupinách. Mohl byste popsat, jak vypadá vaše práce?

Jakýkoliv popis je vždy jen slabý odvar skutečnosti. Zejména my muži musíme opět objevit prožitek, který je spojený s emocemi, a dostat se ze sféry „popisů“. Popisů, návodů, instrukcí máme haldy a každým dnem jich například na internetu přibývají mraky. Ale tisíc knih o vztahu k tátovi nenahradí tátu. Takže tu raději nebudu nic popisovat a pozvu ty, které zajímá mužská tématika, k účasti. To je taky takové slovo, které vychází z módy – účast. My se raději neúčastníme, ale pozorujeme zvenčí. Nebo čteme popisy. Tak se nemusíme vystavit tomu, co může být ze začátku nepříjemné, ohrožující, bořící naše zaběhnuté, ale bohužel čím dál tím více selhávající návody a předpisy.

Jaká témata jsou aktuální pro dnešní muže, se kterými se při své práci potkáváte?

Vztah k otci a k mužským předkům. Jak zůstat mužem, když na mě partnerka útočí, manipuluje mě, vyčítá mi něco nebo mi odepírá lásku, sex, či obdiv. Jak se sám sobě nevzdálit. Jak pochopit rozdílnost žen aniž bych je přezíral, nebo se naopak na nich stával závislý. Jak ustát to „svoji“ vizi, ve vztahu, v práci, ve společnosti, která do mě cpe ty své vize. Jak se nenechat zkorumpovat okolím. Jak si věřit a přesto zůstat otevřený pro ostatní „pravdy“. A asi deset tisíc dalších témat.

Při své práci se také často setkáváte s muži ve vedoucích pozicích. Co je podstatou vaší práce s manažery?

To, že se už i vrcholový management zajímá o tuto tématiku, a dokonce občas zabrousí na seminář i politik, svědčí o hluboké proměně v naší společnosti. A to je úžasné. To, co si muži ve vedoucích pozicích ze seminářů mohou odnést, je především vnitřní pravdivost. My jsme nesmírně lživá společnost, kde hlavně v businessu existuje neustálý tlak na to, neříkat to, co si skutečně myslím, nedělat to, co považuji za správné a namísto toho vyrábět jeden kompromis za druhým. Vynakládáme tak spoustu energie na to, nebýt sebou samým. To nás pak velmi stresuje, dokonce víc než vysoké pracovní nasazení. Přitom je to právě „mužská“ upřímnost, a tím nemám na mysli onu jedním politikem zdiskreditovanou upřímnost, která nás činí úspěšným, která nás a naše produkty prodává. Lidé kolem nás totiž podvědomě poznají, kdy lžeme a kdy ne. A pak je tady ještě další věc, která je pro mě v mé práci hodně důležitá. Spousta managerů, politiků, lídrů má děti. Ale chovají se tak, jako by po nich měla přijít potopa. Podnikání, řízení lidí, obce a státu s sebou nese zodpovědnost. Indiáni říkají: „Dělej věci tak, aby byly dobré pro sedm příštích generací.“ My ovšem děláme věci tak, abychom v příštích dvou, možná čtyřech letech dosáhli co největšího zisku, rozumí se materiálního. Dokud se toto nezmění, budeme jako muži ztrácet a ztrácet, až se ztratíme.

V čem spočívá krása života skutečně zralého a dospělého muže?

Moci v příštím okamžiku umřít a nemuset ničeho litovat a také nelpět na ničem příliš. To nás muže dělá skutečně svobodnými. Život se všemi protiklady, s láskou, bolestí, touhou a chybami, ale také se závazky a s posláním je krásný, když akceptujeme, že může kdykoliv skončit. Najednou se naše dravost a chamtivost smrskne na tu správnou míru. A my si můžeme dát v klidu Fernet.

(komerční sdělení)

8.12.2010
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Andrej Babiš.
1 9

ANALÝZA DENÍKU: Voliči hlasovali proti klasice

Kateřina Perknerová.
9

Pohledem Kateřiny Perknerové: Konec starých časů

Nejúspěšnější kandidát ODS Václav Klaus ml.: Zrušil bych 90 procent zákonů

Se ziskem 22 635 preferenčních hlasů vstoupil do velké politiky syn někdejšího prezidenta Václav Klaus mladší. Stejně jako jeho otec, ve věku 48 let.

TOP 09: Slzy i volání po Kalouskově rezignaci

Pomáhej nám pánbůh. Těmito slovy ukončil svůj projev po sečtení všech hlasů čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Topka právě utrpěla drtivou porážku, do sněmovny se dostala jen s odřenýma ušima. Z dosavadních 26 mandátů obhájila jen sedm. Nezískala dokonce ani prvenství ve „své“ tradiční baště – v hlavním městě, kde byl lídrem. Tam skončila až čtvrtá.

Nejmladšího a nejstaršího poslance dělí 58 let

V nové Poslanecké sněmovně zasedne zároveň nejmladší i nejstarší poslanec v historii Česka. Do poslanecké lavice usedne devětasedmdesátiletý Karel Schwarzenberg, který byl zvolen za TOP 09. Dosud patřilo prvenství nejstaršího poslance Zdeňku Jičínskému, kterému bylo při zvolení v roce 2006 77 let. Naopak nejmladším zástupcem bude Schwarzenbergův partajní kolega Dominik Feri, kterému je 21 let, tři měsíce a deset dní. Oba dva kandidovali v Praze.

Komentář Tomáše Skřivánka: Praha volila jinak

Hlavní město hlasovalo jinak než zbytek republiky. Potvrdilo se toi v letošních parlamentních volbách. Praha stáhla svou jen dvacetiprocentní podporou vítězné hnutí ANO, takže jeho celostátní výsledek nezačíná trojkou. Pomohla Pirátům přeskočit ve finálním součtu Okamurovu SPD. Díky metropoli nakonec ve sněmovně zasedne i TOP 09, která až po započtení pražských okrsků vyskočila ze čtyř na 5,3 procenta.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení